Můj egyptský lid (Požehnání v Bibli 41)

Představte si, že dostanete biblickou hádanku: "Který národ je podle textů Starého zákona "lidem božím"? Jak byste odpověděli? Já bych až donedávna řekl: "Samozřejmě, že Izrael!"

Nedávno jsem si při čtení Bible poprvé všiml zvláštního textu, který ve svém listu zapsal prorok Izaiáš. Autorem následujících slov je podle proroka samotný Hospodin: "V onen den povede silnice z Egypta do Asýrie, takže Asyřané budou chodit do Egypta a Egypťané do Asýrie a Egypťané budou uctívat Hospodina spolu s Asyřany. ²⁴V onen den vytvoří Izrael s Egyptem a Asýrií trojici; bude požehnáním uprostřed země, ²⁵protože Hospodin zástupů mu bude žehnat takto: ´Požehnán buď lid můj egyptský a dílo mých rukou Asýrie a mé dědictví Izrael.´" (Izaiáš 19,23-25)

Není to zajímavé? Podle proroka Izaiáše se vedle Izraele božím lidem stane i Egypt a Asýrie – dvě království, se kterými Židé neměli zrovna nejlepší zkušenosti.

Izaiáš píše o tom, co se stane, pokud bude Izrael věrný Bohu a jeho zákonům. Bůh mu tak požehná, že se o židovské náboženství začnou zajímat i okolní národy a Hospodin se nakonec stane i jejich Bohem.

Něco podobného se už v minulosti stalo. V době krále Šalamouna se judaismus stal náboženstvím etiopské královny. Něco takového se mohlo opakovat, pokud by Židé po návratu z babylónského zajetí využili šanci, kterou jim nabídl Hospodin.     
My už dnes víme, že tato šance zůstala nevyužita.

Ona to ale není jen šance pro Židy. Bůh zde slibuje svou přízeň a své požehnání národům, které se vždy vůči Izraeli a jeho Bohu stavěly nepřátelsky. Jeho nabídka požehnání se netýká jen Izraele. Hospodin je ochotný dát své požehnání každému, kdo přijme Boží životní pravidla a zásady jeho morálky.

Při čtení těchto slov jsem si uvědomil svou odpovědnost za lidi, kteří žijí v mém okolí. Je můj život dobrou reklamou Božího království? Přitahuje má životní praxe mé sousedy k Bohu nebo je spíše odrazuje?

Přál bych si, aby co nejvíce lidí v mém okolí zatoužilo po životě na nové zemi, o které Jan píše: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. ²A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
³A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, ⁴a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."
⁵Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové."
A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." (Zjevení Jana 21,1-5)

Těším se na chvíli, kdy se toto proroctví stane realitou. Chci žít tak, aby se "nové nebe a nová země" týkaly co nejvíce lidí z mého okolí. Aby Bůh mohl žehnat svému lidu, bez ohledu na to, zda je z Izraele, Egypta nebo z Asýrie.