Má naděje se upíná k Bohu

        Čas od času zveřejní média zprávu o tom, že byl vynalezen nový lék v boji proti rakovině. Tisíce nemocných získá novou naději na uzdravení. Jen doufají, že se k nim lék dostane dříve, než své nemoci podlehnou.

        Vedle tělesných nemocí na nás úspěšně útočí i ty duchovní. Virus, který se jmenuje hřích, je na naší planetě mimořádně úspěšný. Nakazil nás všechny, bez jediné výjimky. Máme naději, že se uzdravíme? Podle Petra ano: "Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu."  (1. Petrův 1,21)

        Jediným lékem na duchovní rakovinu je Bůh. Jen on nás může zachránit. Dokázal to ve chvíli, kdy vzkřísil Ježíše Krista a vrátil mu zpět slávu, kterou měl v nebi před svou záchrannou misí na naší planetě.

        Vzkříšení. Jedno z klíčových témat křesťanství. Přesto se i mezi křesťany najdou takoví, co ve vzkříšení nevěří. Není to nic nového. Podobní následovníci Ježíše žili i v Korintu. Proto jim apoštol Pavel napsal: "Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!" (1. Korintským 15,11-19)

        Ten, kdo se hlásí ke Kristu a přitom nevěří ve vzkříšení, je podle Pavla největší nešťastník a ubožák. Pokud totiž není vzkříšení, pak nemůže být pravdivá ani zpráva o Ježíši. Není-li vzkříšení, pak ho Bůh nemohl vzkřísit.

        Podle Petra se naše naděje upíná k Bohu. Bůh je totiž ten jediný, kdo nás nikdy nezklame. Pokud máme svou naději založenou na víře v nějakého člověka, určitě brzy prožijeme zklamání. Dějiny jsou plné podobných tragédií, které zapříčinilo pošlapání smlouvy.

        Zkuste si přečíst volební programy stran, které u nás vládly v posledních dvaceti letech. Věříte, že najdete jeden, který byl naplněn? Já takový neznám.

        Není jedno, na koho upřeme svou naději. Izraelský král David v jedné své písni oslavuje Boha, o kterém říká: "Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou." (Žalm 25,3)

        Zatím ještě žiji. Proto by mne vzkříšení nemuselo zajímat. Ale zajímá mne. Mnoho mých blízkých už čeká v hrobě na naplnění naděje, se kterou umírali. Čekají na chvíli, kdy se naplní slova patriarchy Jóba: "Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru." (Jób 19,25-27)

        Vzkříšení. To slovo ve mně vždy probouzí novou naději. Naději, která mne vede blíž mému Bohu.