Má duše se sytí... (Požehnání v Bibli 45)

O požehnání většinou mluvíme, pokud se nám dobře daří. Když se pak dařit přestane, přemýšlíme, "za co nás ten Pán Bůh trestá". A přitom to někdy může být úplně naopak.

Král David napsal mnoho krásných písní. Jednou z nich je i 63.žalm:
"Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
²Bože, tys Bůh můj!
Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní.
Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
³Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu; ⁴tvé
milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.
⁵Proto ti žehnám po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.
⁶Má duše se sytí nejtučnější stravou,
moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.
⁷Když si tě na lůžku připomínám,
o tobě rozjímám za nočních hlídek,
⁸že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám.
⁹Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.
¹⁰Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají,
sestoupí v nejhlubší útroby země;
¹¹vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou.
¹²Král se však bude radovat;
Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm,
a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví." (Žalm 63,1-12)

Tuto píseň napsal David, když se ukrýval v Judské poušti. Není to zrovna přívětivá krajina. David musel navíc často měnit místo svého tábora. Král Saul, jeho tchán, ho chtěl zabít a proto na jeho hlavu vypsal tučnou odměnu.

Psanec David, který ráno neví, kde bude večer, si v takové situaci zpívá. Děkuje Bohu, že i v takové situaci "sytí jeho duši". David dokáže i v této složité době vnímat Boží požehnání a ochranu. Vyznává: "...moje rty plesají, má ústa zpívají chválu."

Mladým manželům se narodilo postižené dítě. Byl to pro ně šok. Brzy ho však překonali a jejich malá měla tu nejlepší péči. Jednou u nich byla na návštěvě sestra mladého tatínka. Když sledovala, jak se starají o své dítě, pronesla: "Bráško, Pán Bůh dobře věděl, do jaké rodiny ji má dát!"

Je zvláštní, jak rozdílně lidé reagují na to, co je potká. To, co jeden považuje za křivdu, bere druhý jako důvod k vděčnosti. To, co se někomu zdá jako důvod pro odmítnutí Boha, druhého k Bohu naopak přivádí ještě blíže.

Dnešek chci využít k úvahám o  Božím požehnání. Mám mnoho důvodů ke chválení Boha. Vždyť se mám lépe než David. Nemusím utíkat před svým tchánem, jako on, když ho chtěl tchán zabít. Můj tchán mne má rád. Mohu děkovat Bohu, že mám rodinu i přátele. Jsem rád, že mám Boha, který neopustil Davida a neopustí ani mne.