Když Bůh komplikuje život (Požehnání v Bibli 43)

Lidé si pojem požehnání vysvětlují různě. Většinou si pod ním představují klidný a spokojený život, dobrou životní úroveň, kvalitní práci, domek na pěkném místě a také třeba pocit bezpečí.

V Lukášově evangeliu je několik textů, kde je termín "požehnání" vztažen na Ježíšovu matku Marii. Krátce poté, co zjistila, že čeká dítě, navštívila svou příbuznou Alžbětu. Ta byla v té době v šestém měsíci těhotenství. O čtvrt roku později se jí narodil syn, kterého známe jako Jana Křtitele.

Lukáš o tomto setkání napsal: Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým ⁴²a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. ⁴³Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? ⁴⁴Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. ⁴⁵A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.
Maria řekla: "Duše má velebí Pána" (Lukáš 1,41-46)

Marie je podle Alžběty "požehnaná nad všechny ženy". Nechejme stranou, jak to Alžběta mohla vědět. Zajímavá je reakce Marie. Ta za své těhotenství "velebí Pána".

Proč mne Mariina reakce zaujala? Představte si mladou dívku, která v té době přijde do jiného stavu. Má krátce před svatbou se starším vdovcem, který má tesařskou dílnu a několik dětí z prvního manželství.

V té době platil zákon, který umožnil kamenovat svobodné matky. Pokud by Josef Marii obvinil z nevěry, stálo by ji to život. A i když to neudělal a přesto si ji vzal, neměla to snadné. Pro sousedy, kteří si uměli spočítat, kdy byla svatba a kdy se narodil malý Ježíš, byla Marie coura, která neví, co jsou to slušné mravy.

Podle Alžběty bylo těhotenství pro Marii požehnáním. Ona to ale mohla vidět spíše tak, že jí Bůh pořádně zkomplikoval život. Když se krátce po Ježíšově narození v chrámu setkává se Simeonem, tento spravedlivý a zbožný muž také pronáší zvláštní požehnání. Lukáš napsal: A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - ³⁵i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí." (Lukáš 2,34-35)

Život Marie nabyl snadný. Už brzy po porodu musí utíkat do Egypta, protože Herodes chce zabít jejího syna. Ani po návratu to její rodina nemá snadné. Ale Marie vychovává svého syna tak, aby se mohlo naplnit proroctví, které slyšela ještě před jeho narozením.

Když Marie uslyšela Alžbětu, odpovídá: "Duše má velebí Pána ⁴⁷a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, ⁴⁸že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, ⁴⁹že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno ⁵⁰a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. (Lukáš 1,46-50)

O třiatřicet let později stojí pod křížem, na kterém umírá její syn, který je současně i jejím spasitelem. V té chvíli její duší proniká meč. Přesto Marie vnímá celý svůj život jako požehnaný.

Jak je to možné? Proč si nemyslí, že jí Bůh zkomplikoval život? Marie pochopila, že je součástí něčeho, co je důležitější než její osobní pohodlí. Věděla, že je součástí božského plánu na záchranu naší populace. Toto poznání jí dávalo schopnost radovat se z požehnání, které my můžeme považovat za velké životní komplikace.

Tyto biblické texty mne přiměly k úvaze, zda i v mém životě nejsou úseky, kdy mi Bůh žehnal a já to považoval za životní komplikaci. Doufám, že se na život a na Boží požehnání naučím dívat očima Marie.