Jásot spravedlivých (Radost v Bibli - 39)

         Při setkáních s křesťany se v otázce radosti setkávám se dvěma extrémy. Jedním z nich je víra, že radost do života křesťana nepatří. Věřící člověk by měl být stále vážný, protože reprezentuje svatého Boha. Druhým extrémem je přesvědčení, že ten, kdo přijal Ježíše, by měl mít stále pusu od "ucha k uchu".

         Osobně si myslím, že křesťan by měl být vážný, pokud se ocitá ve vážné situaci. Stejně tak by se ale měl umět radovat, když k tomu má důvod. I křesťan je jen člověk, a přestože mu víra dává mnoho nových důvodů k radosti, občas přicházejí životní situace, kdy prožívá i smutek.

         Nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří mají na tváři celý den jen úsměv. Přesto mám radost rád a tak mne těší, že i v Bibli je tolik textů o tom, že radost by měla do mého života patřit dnes, i jednou v Božím království.

         Musím ale přiznat, že moje radost nebývá moc hlasitá. Spíš se raduji tam někde uvnitř a občas závidím těm, kteří se umějí tak nádherně smát, že svou radostí strhnou i ostatní. Davidovi určitě hlasitá radost nebyla cizí. Jinak by nemohl napsat:
"Spravedliví se však zaradují
   a jásotem budou oslavovat Boha,
budou se radostně veselit.
Prozpěvujte Bohu,
   pějte žalmy jeho jménu,
   upravujte cestu tomu,
   který jede pustinami.
Hospodin je jeho jméno,
   jásotem ho oslavujte.
Otec sirotků, obhájce vdov
   je Bůh v obydlí svém svatém.
Bůh, jenž osamělé usazuje v domě,
   vyvádí vězně k šťastnému životu;
   odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi." (Žalm 68,4-7)

         Z čeho se budou spravedliví tak radovat při návratu svého Spasitele? Co je naplní takovou radostí, že budou jásotem oslavovat svého Boha? Podle proroctví bude spousta lidí v té chvíli volat směrem k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!" (Zjevení 6,16)

         Není to tak dávno, co jsem spěchal do Ostravy. Přede mnou jelo auto, které se až nemožně vleklo. Měl jsem chuť ho předjet, ale nějak to nešlo. O kousek dál měřili policisté rychlost. V té chvíli jsem byl tomu řidiči přede mnou vděčný, že mne přibrzdil. Tu padesátku bych tam asi nedodržel, protože jsem spěchal. Byl jsem spravedlivý. Nebyla to ale moje zásluha. Byla to zásluha řidiče přede mnou, který se tak nemožně vlekl...

         Ježíš mi dnes nabízí svou spravedlnost. Nabízí mi své roucho, které přikryje vše, čím bych se ze své minulosti jen nerad chlubil. Vlastně mou minulost může úplně vymazat. Pokud mu to dovolím, budu jednou, při jeho návratu na naši zemi, jásat spolu se všemi spravedlivými. Ne nad svým vlastním výkonem, ale nad Boží láskou, díky které jsem mezi těmi, kdo přijali pozvání do jeho království.

         Se svým jásotem ale nemusím čekat až na chvíli, kdy se dočkám návratu svého krále. Svým jásotem mohu Boha oslavovat už dnes. Teď je vhodná chvíle k tomu, abych si znovu uvědomil, jak úžasného mám Boha. Je to Bůh, který se stará o sirotky, hájí zájmy vdov, vrací svobodu otrokům, a vězně učí novému životu, který jim dává štěstí... Takový Bůh si zaslouží, abych ho s jásotem oslavoval a zpíval o jeho moci, velebnosti, slávě, lásce i milosti.