Jako rozbitý džbán

Jak odpovíte, když se někdo zeptá co vás trápí? Dlouho jsem nemohl pochopit reakci mé manželky. Bylo na ní vidět, že má nějaký problém. Zeptal jsem se, co jí je a víte, co mi odpověděla? Řekla: "Nic!"

Nějakou dobu to trvalo, než jsme se spolu naučili mluvit o tom, co nás trápí a bolí, nebo nám to kazí náladu.

     David s problémy chodil za svým Bohem a uměl je popsat velice výstižně:
"Prosím, smiluj se nade mnou,
  mé soužení je velké;
  má tvář povadla nářkem,
  chřadne má duše, hyne tělo.
Mé tělo utonulo v žalu,
  život se hořem krátí,
  všechna má síla je ta tam,
  vyprahlý jsem na kost." (Žalm 31,10-11)
Nevím, jestli se vám to také stává. Ráno se probudíte a máte pocit, že je vše na kočku. Pak vstanete a zjistíte, že se vše kazí a zamotává. Doma se ještě stihnete s někým pohádat a s touto náladou vyrážíte vstříc povinnostem toho dne. Máte dojem, že vás nemá nikdo rád a všichni vám jen ubližují...

     U Davida to zřejmě nebyl jen pocit a dojem. Mnohokrát se ocitl v situaci, kdy ho jeho nepřátelé chtěli zlikvidovat. Jeho ale trápí něco jiného.
"Jsem jen pro smích nepřátelům,
  a co hůř – i sousedům.
  Známí se mne bojí;
  když mne mají potkat,
  vyhnou se už zdaleka.
Lidé na mne zapomněli,
  jako bych už dávno nežil;
  připadám si jako rozbitý džbán.
Slyším o sobě jen samé pomluvy,
  jen samé pikle; je to děs,
  jak mi jdou všichni po krku." (Žalm 31,12-14) David své pocity vyjádří přirovnáním k rozbitému džbánu. Ten se používal jako nádoba na vodu. Když praskl, byl k ničemu. David si připadá jako prasklý džbán. Má pocit, že už se na nic nehodí. Nakonec, i jeho blízcí se ho bojí potkat.

     V této depresivní situaci se obrací na Boha:
"Mou nadějí jsi jen ty, Hospodine,
  Bože samojediný.
Můj čas je ve tvých rukou.
  Vyrvi mne mým nepřátelům,
  všem, kdo mne pronásledují.
Rozjasni nade mnou svou tvář,
  pro své milosrdenství mne zachovej." (Žalm 31,15-17) Naše naděje je v Hospodinu. On dokáže využít i rozbitý džbán. Nakonec, on je tím hrnčířem, byly to jeho ruce, které nás vytvořily. V jeho rukou jsme "jako hlína v rukou hrnčířových..."(Jeremiáš 18,6) Je jedno, zda jsme skutečně prasklí, nebo je to jen náš dojem. Nebeský hrnčíř dokáže opravit každou nádobu, kterou vyrobil. Proto je Hospodin i mou nadějí pro chvíle, kdy se cítím jako rozbitý džbán.