Dokud mi nepožehnáš (Požehnání v Bibli 47)

Biblický Jákob je velice zajímavá postava Starého zákona. Narodil se jako druhý, ale toužil být první. Snažil se výsadu prvorozeného získat za každou cenu. Ne nadarmo jeho jméno znamená Úskočný, Klamající nebo také Podvodník.

Jákobovi se nakonec podařilo získat jak právo prvorozeného, tak i požehnání svého otce. Cenou za to ale nebyla jen miska čočky pro Ezaa a dobrá večeře pro tátu. Cena byla mnohem vyšší. Musel narychlo opustit domov a žít dvacet let ve "vyhnanství" u svého strýce. Když se po této dlouhé době odváží vrátit zpět, už ví, že prvorozenství ani otcovské požehnání, získané podvodem, nic neznamená.

To, po čem touží, získává až ve chvíli, kdy má pocit, že jeho život brzo skončí rukou bratra Ezaa, který i po létech stále touží po pomstě: Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka."
Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš."
Otázal se: "Jak se jmenuješ?"
Odpověděl: "Jákob."
Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls."
A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!"
Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?"
A požehnal mu tam.
I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život." Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. (Genesis 32,25-32)

Trvalo to mnoho let, než se z Jákoba stal Izrael. Ten, který si dlouho myslel, že požehnání získá svou vlastní chytrostí, nakonec poznal svůj omyl. Práva prvorozeného získal za misku čočky. Otcovo požehnání získal díky tomu, že ho podvedl. Teď poznává, že Boha nemůže podvést a ani si ho nemůže koupit.

Bůh jde Jákobovi vstříc. Setkává se s ním v jeho nejtěžší životní chvíli. Jákob dostává Boží požehnání ve chvíli, kdy ho nejvíc potřeboval, ale nejméně čekal. Druhý den ráno se setkal se svým bratrem. A díky Božímu požehnání to nakonec bylo radostné setkání.

Přemýšlím nad tím, nakolik já sám toužím po Božím požehnání. Jákob kvůli tomu zápasil i s Bohem. Dokázal bych to také?