Cíl naší cesty

Kamarád na základní škole byl vynikající sportovec. Na co sáhl, to se mu dařilo. Byl skoro o dvacet centimetrů menší než já, přesto mne ve všem porážel. Sportovní kluby v tehdejším Gottwaldově se o něho přetahovaly. Když se v deváté třídě musel rozhodnout, kterému sportu se bude plně věnovat, po dlouhém rozhodování zvolil fotbal. Udělal dobře. V šestnácti už hrál první ligu dospělých a svou kariéru zakončil jako olympijský vítěz.

Poprosili ho: "Doptej se teď Boha, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta, na kterou jsme se vydali."
Kněz jim řekl: "Jděte v pokoji. Nad cestou, na kterou jste se vydali, bdí Hospodin." (Soudců 18,5+6)

Vyslanci Danova pokolení se vydali hledat nový domov pro svůj kmen. Došli až k Efrajimskému pohoří, kde bydlel Míka. V jeho domě potkali kněze. Protože nechtějí ale spoléhat jen na své schopnosti, obrací se na něj s prosbou, aby se doptal Boha, zda jejich cestu požehná. Bůh jim vzkázal, že mohou jít bez obav. Na jejich cestě bude s nimi. Bude nad nimi bdít i ve chvíli, kdy budou muset v noci odpočívat. To zní krásně.

Jenže tenhle příběh má pokračování. Vyslanci našli ideální místo pro nový domov svého kmene. Doma o tom vypráví ostatním a brzy se vydávají do nového domova. Cestou navštíví Míkův dům, ukradnou mu modly a jeho kněze vezmou s sebou.
Tentokrát se Boha neptají, zda půjde s nimi. Mají lepší nápad - vezmou si ho s sebou. Už nebudou muset poslouchat Boha oni, ale Bůh bude poslouchat je.

Jakou cestu si dnes zvolíš ty? Budeš se ptát Boha, zda jdeš správným směrem? Chceš slyšet, co si o tvé cestě myslí? Nebo tě už jeho názor nezajímá?
Je-li tvým cílem Boží království, měl bys i dnes Bohu naslouchat. Zastav se hned po probuzení a ptej se Boha, zda Tě bude doprovázet. Popros ho, aby se i dnes stal tvým průvodcem. Cíl už je blízko.