Bůh vyhlíží ty, kdo touží po jeho království

Často se setkávám s křesťany, kteří celý život hledají Boha, snaží se žít podle jeho rad a přesto si stále kladou otázku: "Budu v Božím království, jsem už připravený?"

Podobnou otázku si položil i David a napsal pak nádhernou píseň, která je v Bibli zaznamenána jako 24.žalm. Přestože byl král, věděl, že mu zde vlastně nic nepatří. Proto hned v úvodu zpívá:
"Jen Bohu patří země a všechno, co je na ní,
   rozličné krajiny i s těmi, kdo v nich žijí.
To přece on obklopil souši mořem,
   řekami ji protkal a ozdobil." (Žalm 24,1+2; Průvodce životem)
Ano, ani nám tu nic nepatří. Vše co máme, je nám propůjčeno Bohem. Náš život, náš čas, majetek, naše zdraví i moudrost... Jsme tu jen na krátký čas. A právě naším vztahem a přístupem k našemu krátkému životu ukazujeme, zda si toho, co nám náš Pán propůjčuje, vážíme. Bůh se dívá a sleduje, jak žijeme.
"Kdo z lidí smí doufat, že vystoupí k svému Tvůrci
   a přiblíží se k jeho svatosti?
Ten, kdo je skutečně prostý viny,
   kdo má čisté srdce i mysl a pravdivá ústa." (Žalm 24,3+4)

     Nevím jak vy, ale já nejsem prostý viny, nemám čisté srdce a ani nemohu s čistým svědomím říci, že by má ústa nikdy nevyslovila lež. Proto mi tato Davidova slova mnoho optimismu nepřidala. Ještě, že zpívá dál.
"Kdo po tom touží, je Bohu milý,
   Pán z něj snímá viny, je mu Zachráncem.
Takový lid si Bůh na zemi tvoří,
   ty, co vyhlížejí Boha Izraele." (Žalm 24,5+6)
Když si uvědomím svůj hřích, mrzí mne, že jsem zase prohrál. Nechci být zlý. Nechci druhým ubližovat. Toužím po dokonalém charakteru. Proto mne tato část Davidovy písně zní jako rajská hudba. Patřím k Božímu lidu, protože vyhlížím Boží království a přeji si žít tak, abych nekazil jeho pověst.

     Co dál?
"Otevřete dokořán brány, zvedněte závory,
   ať může vejít král ve své slávě!
Kdo je ten slavný král?
Je to sám Bůh udatný bojovník,
    nikým neporažený." (Žalm 24,7+8)
Nemám čisté srdce a sám ho ani nejsem schopný vyčistit. Proto chci podle Davidovy rady otevřít bránu, která zatím brání Bohu, aby do něho vstoupil a porazil vše zlé, co je v něm. Proto chci zvednout závoru, aby do mého srdce mohl vstoupit udatný bojovník, který to zlo ve mně jednou provždy porazí a pak ho vyklidí.

     Bůh je připraven vstoupit do srdce každého člověka, který zvedne závoru a otevře jeho bránu. Tam, kde vstoupí tento udatný bojovník, nemá zlo šanci.