Bůh drží slovo, které dal.

"Ale tati, tys mi přece slíbil..." Kolikrát jsem tahle slova řekl jako dítě a kolikrát jsem je slyšel od svých synů. Nevím, zda znáte někoho, kdo vždy splnil, co slíbil. Mne zrovna teď žádný takový člověk nenapadá.

Myslím, že s tímto zjištěním kontrastuje vyznání apoštola Pavla, kterým komentuje jednání svého Boha: "A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží?
Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale `každý člověk lhář´, jak je psáno: `Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.´" (Římanům 2,3+4)

Mnohokrát jsem se zlobil, když někdo nesplnil to, co slíbil. Neměl jsem chuť poslouchat jejich "výmluvy". Pokud to ale bylo naopak, bylo vše jiné. Já se přece nevymlouvám. Já za to, že jsem nedodržel slovo nemůžu. Mohou za to "objektivní příčiny"...

Pavel je přesvědčený o tom, že Bůh splní vše, co slíbil. Proto na jiném místě píše: "Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky." (Židům 13,8)

Jedním ze slibů, který dal, je jeho návrat na naši zemi. Slíbil, že se brzy vrátí, aby nás vzal do svého království. Možná nám to čekání už připadá dlouhé. Možná mu dokonce ve své modlitbě občas řekneme: "Ale Pane, ty jsi slíbil..."

Bůh vždy dodrží slovo, které dal. Proto můžeme věřit i tomuto slibu. Apoštol Petr nás uklidňuje: "Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´.
Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání." (2. Petrův list 3,8-9)

Těším se na okamžik, kdy Ježíš splní tento slib. Těším se na život v jeho království. Kdyby přišel dnes, mnoho z mých blízkých by se mnou do nebe jít nemohlo. Ne, že by je tam Bůh nechtěl. Spíše oni o to nebe nestojí. A tak jsem rád, že Ježíš bojuje i o jejich pozornost. Rád ještě počkám, i když se na Boží království tak těším. Protože, čím více nás v nebi bude, tím větší bude i naše společná radost.

Pane, děkuji Ti, že jsi čekal na mne a čekáš i na další lidi, kteří Tě ještě nepoznali. Pokud bude třeba, použij si k jejich oslovení i mne. V tom případě Tě prosím, abys to byl ty, kdo do mých úst vloží ta správná slova, nebo prostřednictvím mých rukou udělá to, co bude právě třeba.