Při čtení Bible často nevycházím z údivu, jaké různé formy může mít Boží požehnání. Jednu z nich jsem nedávno objevil v Mojžíšově projevu k Izraeli.
Společně prožili čtyřicetileté putování pouští z Egypta do zaslíbené země. Nebylo to vždy snadné. Mojžíš už ví, že jeho noha do zaslíbené země nevstoupí. Přijal Boží soud a nyní se blíží chvíle, kdy se bude muset rozloučit se svými nejbližšími.
Svolává setkání celého Izraele a pak k nim dlouze hovoří. Mimo jiné vzpomíná: "V oné době jsem vám řekl: "Nemohu vás sám unést. Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil; je vás dnes takové množství jako hvězd na nebi. Nechť vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát, nechť vám žehná, jak vám přislíbil. Jak bych mohl sám unést vaše těžkosti, břemena a spory! Přiveďte ze svých kmenů moudré, rozumné a zkušené muže a já je učiním vašimi náčelníky."
Odpověděli jste mi: "Ta věc, kterou navrhuješ učinit, je dobrá." (Deuteronomium 1,9-14)
Mojžíš připomíná událost před čtyřiceti lety. Na začátku putování dostal židovský vůdce vzácnou návštěvu. Jeho tchán Jitro mu přivedl manželku a děti. Když Mojžíš na Boží příkaz odešel do Egypta, nechal manželku s dětmi u jejích rodičů. Bylo to radostné setkání.
Ale bylo to současně i smutné setkání. Mojžíš je totiž tak zaneprázdněn svou vedoucí rolí, že na své nejbližší nemá čas. Lidé za ním přicházejí se svými spory a on se je snaží smiřovat. Někdy jsou to závažné záležitosti, jindy jsou to směšné sousedské spory...
Tchán to pozoruje a je mu jasné, že to nemůže dobře dopadnout. Pokud Mojžíš nezmění svůj přístup k vedení Židů, tak se mu brzy rozpadne rodina a on brzy zemře vyčerpáním.
Nakonec se rozhodl zasáhnout: "Mojžíši, nerad ti mluvím do tvé práce, ale musím. Vždyť ty se takhle zničíš. Takové tempo nemůžeš dlouho vydržet. Musíš zvolnit!" Pak spolu vedli dlouhý rozhovor. Mojžíš uznal, že tchán má pravdu.
Svolal všechny poutníky a přikázal, aby každý rod ze svého středu vybral zástupce, ty nejschopnější, které pověřil vedením jejich kmenů. Vznikl sbor náčelníků, který na sebe převzal velký díl odpovědnosti za pořádek v táboře.
Po čtyřiceti letech Mojžíš hodnotí tuto praxi. Byla to dobrá rada. Hospodin i díky ní mohl Izraeli žehnat a tak národ se rozrostl natolik, že už z jeho velikosti padal na všechny okolní národy strach. Mojžíš poznal, že mu jeho tchán poradil dobře. Božím požehnáním se Mojžíšovi stal jeho moudrý tchán i všichni kmenoví náčelníci.
I nám Bůh žehná podobně. Posílá lidi, kteří lépe než my vidí, co nás ubíjí a zbytečně připravuje o energii, která nám pak chybí někde docela jinde. Pokud se zařídíme podle jejich rady, může nám pak Bůh žehnat dál. Jak? Tím, že nám pomáhá najít naše spolupracovníky, abychom nemuseli vydávat energii tam, kde to lépe a snadněji zvládne někdo jiný, protože má právě pro tuto oblast zvláštní nadání.
Přemýšlejme o tom, kde bychom právě dnes potřebovali "radu tchána" a v které oblasti mohou pomoci "kmenoví náčelníci". Zařiďme se jako Mojžíš. A až pocítíme tento rozměr Božího požehnání, nezapomeňme mu za to děkovat.
