Ať naše ústa jen žehnají (Požehnání v Bibli 53)

Pro dnešní závěrečný díl seriálu o požehnání jsem vybral text z Jakubovy epištoly. Martin Luther jí prý říkával "slaměná". Já ji považuji za jednu z nejpraktičtějších částí Bible.

Podívejme se, co Jakub napsal na téma požehnání: "Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.
Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání i proklínání.
Tak tomu být nemá, bratří moji." (Jakub 3,5-10)

Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že je to tak. Můj jazyk už dokázal vyslovit mnoho krásných slov. Stejný jazyk ale převedl do slyšitelné podoby mnoho mých zlých myšlenek.

Čím jsem starší, tím víc si přeji, aby má ústa vyslovovala jen dobro. Abych se naučil lidem žehnat a přát dobro. Zatím se mi to tak úplně nedaří. Musím poděkovat Bohu, že jsem na tom díky jeho škole v této oblasti lépe, než před lár lety.

K dokonalosti mi ale ještě pořád schází velký kus cesty. Stále lépe rozumím Davidově prosbě:
"Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně,
dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!
Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě,
pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.
Hospodine, postav stráž k mým ústům,
přede dveře mých rtů hlídku,
nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu..." (Žalm 141,1-4)

Doufám, že jste z těchto zamyšlení měli podobný prospěch jako já. Při přemýšlení o Božím požehnání jsem si uvědomoval, co vše mi Bůh dává. Obdarovává mne, aniž bych si to zasloužil. Patří mu za to můj dík a chvála.

Chci vám všem, kdo jste každou sobotu přemýšleli o tom, jak i vám Bůh žehná, přát i v příštím roce trvalé Boží požehnání. A těším se, že si o tom všem jednou povykládáme, až se potkáme v Božím království.
Bůh vám žehnej.