Veronika Valíková Šubová
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
Jsem i zde:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/veronika-valikova.N5530
mail: ver.valikova@seznam.cz
- Počet článků 477
- Celková karma 26,34
- Průměrná čtenost 1649x
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky
Veronika Valíková Šubová
Jáchym
Letos mám ještě jeden restík. Zatímco mé Kristýnce bylo v listopadu pětadvacet, mému Jáchymovi bylo v srpnu třicet. Trochu jsme se poškorpili, ale poslední dny snad přinesly klid po bouři. Oba jsme hodně tvrdohlaví.
Veronika Valíková Šubová
Kristýnka
Tak mojí Kristýnce už je dvacet pět let. Narodila se první neděli adventní, kolem desáté ráno, v roce 1998 ve slavné porodnici Nábřežní, a když ji Čaroděj vytáhl z břicha ven, suše poznamenal:„Nojo, je to kočka.“ A kočkou zůstala.
Veronika Valíková Šubová
Jak poznáte, že vám dospěla dcera
Slavíme. Týně je sladkých osmnáct. Dostala kvalitní kožené boty, v nichž se jí bude skvěle randit i v zimě, krásné modré plesové šaty s baletní sukní (na latinu) a křížek z bílého zlata (ne, že ho zase necháš v tělocvičně!).
Veronika Valíková Šubová
Proč Kristýnka mhouřila pravé očičko
Když jsem Kristýnku uviděla poprvé, měla přimhouřené pravé očičko. Nebylo to šibalské mhouření, nejspíš jen jasně a zřetelně dávala najevo, čí je dcera. Moje Kristýnka.
Veronika Valíková Šubová
Sešívané potěšení
Výjimečně jsme u nás doma měli vzorně uklizeno. A napadlo nás s Týnkou, že nafotíme patchworkové deky a přehozy, bez kterých si naši domácnost už ani neumím představit. A že vám o každém kousku něco prozradím...
Veronika Valíková Šubová
Adoptivní babičky jsou k mání - my potřebujeme adoptivního dědečka!
Právě ve zprávách proběhla reportáž o adoptivních babičkách. Dámy, kterým odrostla vlastní vnoučata, pomáhají mladým rodinám s hlídáním dětí. Odměna je symbolická, důležitější jsou citové vazby, které takto vzniknou.
Veronika Valíková Šubová
Možná jsem taky kleptomanka – a ani o tom nevím!
Leden! Každá moje třída píše několik písemek, děti se učí na vlastní písemky a chřipky kolem nás tancují kankán. Bývám vycucaná jak citron. A taky kradu. Klíče, tužky, třídnice! Držte se ode mě dál!
Veronika Valíková Šubová
„Ženský mi nevadí, ale s mobilem chrápat nebudeš!“
ječela jsem dnes v noci na devatenáctiletého syna. A zatímco Chum nechápavě zíral na kusy svého nerozlučného přítele, poskakující po podlaze, stoupal mi adrenalin až do nosních dírek a před očima tančila rudozelená kola – vztek, bezmoc a zoufalství.
Veronika Valíková Šubová
Jak poznáte, že vám dospívá dcera
Přichází to plíživě a zvolna. Nejdřív nemůžete najít rtěnku. Potom začnou mizet řasenky, stíny, tužky na oči. Vaše nejdražší a nejhýčkanější střevíčky z jemné kůže se náhle povalují pod haldou zimních bot. A to je teprve začátek.
Veronika Valíková Šubová
A nechoďte na mě s potratem!
Jsem velmi přísná matka. V určitých ohledech. Třeba jsem Týně nikdy nedovolila tetování a odbarvování vlasů. Jáchymovi jsem nikdy netolerovala škodolibost a hloupost. Hodně věcí nezvládám. Ale poučit své děti o následcích sexuálních dobrodružství v raném věku - radostná povinnost.
Veronika Valíková Šubová
Prohibiční!
„Táta mi vypil whisku!“ křičel včera rozhořčeně můj syn po nedělní návštěvě u tatínka. Tvářil se doslova vražedně. „Johnnieho Walkera, dostal jsem ho k narozeninám! Loni po oslavě mi taky zlikvidoval dva litry vína, rum a Stalinovy slzy, ale to nebyla prohibice!“
Veronika Valíková Šubová
Jsem hrozně ošklivá a vůbec nikdo mě nechce
„Všechny holky se na lyžáku spárovaly, jen mě nikdo nechce,“ pravila hořce moje dcera, když se vrátila z hor. Bylo vidět, že ji ten problém opravdu trápí, proto jsem se uvolila hrát roli starostlivé matky a položila několik logických otázek.
Veronika Valíková Šubová
Jste snad jeho matka!
Klidný sobotní večer. Sedím u šicího stroje, sleduji napínavý film, cucám vinný střik a těším se do postele. Zazvoní mobil a vyděšený hlas přerývaně drmolí: „Přiďte si pro syna. Na stanici autobusu ve dvanáct...on se tady ...trošičku ...unavil.“
Veronika Valíková Šubová
Jste snad jeho matka!
Klidný sobotní večer. Sedím u šicího stroje, sleduji napínavý film, cucám vínný střik a těším se do postele. Zazvoní mobil a vyděšený hlas přerývaně drmolí: „Přiďte si pro syna. Na stanici autobusu ve dvanáct...on se tady ...trošičku ...unavil.“
Veronika Valíková Šubová
Nejlepší kámoška
„Mami, Julinka mi píše, že už nejsem její nejlepší kámoška,“ stěžuje si moje dcera plačtivě. Derou se mi slzy do očí. Jako Týnce. Tuhle „Instituci“ jsem přece v mládí stokrát obrečela. A teď se kvůli ní bude trápit moje beruška...
Veronika Valíková Šubová
Už nikdy ti neřeknu: „Jsi líná jako veš!"
Jely jsme s dcerou vlakem, hlavy v šátku. „Všechny jsou venku, ale mně ty mrchy zase musí vytahat babička.“ Muž proti nám zbrunátněl a povstal. „Ony snad mají vši,“ křičel zděšeně, zatímco utíkal uličkou. „Vši! Ty tady byly naposled za druhý světový války!“
Veronika Valíková Šubová
Ahoj, babi!
„Ahoj mami. Mám se dobře, jen ti chci říct, že jsem v nemocnici, mám zlomenou nohu a urvaný jedno ucho! A taky jsem se trošku přiotrávil večeří a mám nějaký divný vředy na jazyku...a mami, jaký je přesný význam slova epidemie?“
Veronika Valíková Šubová
Odjezd na tábor
„Pozítří jedeme, mami. A nemám sandály, kufr, pyžamo, brejle, krém na opalování a spodní kalhotky. Jestli tě to náhodou nezajímá.“
