Sešívané potěšení

Výjimečně jsme u nás doma měli vzorně uklizeno. A napadlo nás s Týnkou, že nafotíme patchworkové deky a přehozy, bez kterých si naši domácnost už ani neumím představit. A že vám o každém kousku něco prozradím…

1. Moje první potěšení

První veliký patchwork jsem šila na manželskou postel, než se nám narodil Jáchym, a zlikvidovala přitom šicí stroj. Chtěla jsem, aby můj syn měl doma něco hezkého a barevného – inspirovaly mě obrázky H. Zmatlíkové z Dětí z Bullerbynu a předsádka z knih o Kocouru Vavřincovi. Máme ho jedenadvacet let – je pospravovaný, mnoho čtverců jsem musela vyměnit. V současné době slouží jako závěs v mém pokoji.

Šít patchworkové deky mě naučila moje maminka. Viděla je v nějakém časopise a dočetla se tam (bylo to v dobách normalizace), že tuhle techniku vynalezly chudé anglické venkovanky, které neměly peníze na deky a přehozy, proto je začaly šít z bavlněných zbytků. A protože u nás doma také nebylo peněz nazbyt, maminka to zkusila – a všichni jsme si patchwork zamilovali.

Patchwork je technika velice stará, znali ji už ve staré Číně. V Anglii se skutečně rozšířila v 17. století, ale nepoužívaly ji jen anglické venkovanky – složité a krásné patchworkové přehozy zdobily i šlechtická sídla. A velkou oblibu získal patchwork i v Americe.

Já, vyučena maminkou, jsem se nikdy do složitých obrazců nepouštěla. Vždy jsem si vystačila se čtverci a obdélníky. Látky střádám – kdykoli nás omrzí stará košile či šaty, zbavím oděv zipů a knoflíků, uložím a čekám na příhodný čas. Pak, většinou o vánočních prázdninách, koupím jednu až dvě základové látky a začnu stříhat čtverce. Když jich mám dostatečné množství, pustím se do výroby - nejdříve sešiji ze čtverců dlouhý pruh, potom druhý. Pak první dva pruhy sešiji k sobě, čtverce samozřejmě musí ladit. Pak přidám třetí pruh, čtvrtý…

 2. Psí deka

Tenhle patchwork jsem šila v rychlosti a trochu ho odbyla. Jen jsem plácala barevné zbytky na starou deku. Máme ho v kuchyni na dvojkřesle a večer ho vyhrnujeme nahoru, naše Maggie na tom křesle v noci spí. Někdy zapomeneme vyhrnout – pak musím našít novou záplatu, protože Maggie má ostré drápky.

Když je svrchní vrstva z barevných čtverců dostatečně veliká, je nutné podložit patchwork starší bavlněnou látkou a svrchu prošít entlovacím stehem. A pak už záleží na tom, jaké mám s patchworkem úmysly – jestli z něj bude povlak, přehoz nebo závěs… ostatně podívejte se sami, když už jsem vás pozvala k nám na návštěvu...

3. Týnina deka

Kristýna i Jáchym mají každý svou deku. K té Týnčině ještě patřil barevný kapsář – nejdříve měla růžový s princeznou a sešívaným palácem, potom podědila po Chumovi vlak s barevnými vagóny (došívala jsem čtverce tak, aby ladily k dece). Teď oba kapsáře odpočívají ve skříni a čekají na vnoučata. A Týnka už si bude zdobit svůj pokojíček sama. Šít jsem ji naučila.

4. Sukně jako terapie

Když se se mnou v mládí rozešel nějaký chlap, vždycky jsem ušila sukni a pojmenovala ji po něm. Tyhle dvě sukně jsem šila v podobné situaci, jednu pro sebe, druhou pro Týnu – ale byla jsem při práci docela veselá.

5. Manželská deka

Veliký povlak na manželské dvoulůžko. Teď ho občas používá Týnka na druhou postel ve svém pokoji – ale třeba se povlak jednou zase dočká své původní funkce.

6. Pánský styl

Chum má deku z obdélníků a v poněkud tmavších barvách. Až si bude zařizovat svou domácnost, přibalím mu ji do kufru. Jinak toho ode mě moc nedostane. 

7. Modré hnízdo

A to je můj poslední výtvor. Přehoz a současně povlak na velikou deku. Moje měkké modré potěšení. Tady je mi nejlíp. Tady sním své modré sny.

Teď mě napadá, že jsem si do hnízda měla nastlat všechny své modré polštáře. Ale Chum i jeho úžasná Elis právě odešli na filmovou noc a já neumím vkládat fotky do blogu. Proto vám přeji pěkný večer a dobrou noc. Snad se vám u nás líbilo.

V krabicích se mi zase nastřádaly štůčky veselých látek. Už se těším na vánoční prázdniny. Komu bych tak ušila další barevnou deku...