Jáchym

Letos mám ještě jeden restík. Zatímco mé Kristýnce bylo v listopadu pětadvacet, mému Jáchymovi bylo v srpnu třicet. Trochu jsme se poškorpili, ale poslední dny snad přinesly klid po bouři. Oba jsme hodně tvrdohlaví.

Jenže je silvestr, já jsem celé Vánoce šila obrovskou patchworkovou deku pro Týnu, zařizovala zádušní mši pro Čaroděje a občas také trochu nakrmila Kapitána. Chum sice dostal krásné vydání Pána prstenů, aby měl své, ale blog mu pořád ještě dlužím.

A nápad nakonec přišel shůry, jako pohlazení. Několik veselých úryvků z poslední knížky snad Jáchyma jako opožděná gratulace uspokojí.

Ale nejdříve několik vět o Chumíkovi. Poprvé jsem začala doufat, že se potkáme, o Vánocích před jedenatřiceti lety. Velmi jsem se na něj těšila, ale také se bála, že to zase špatně dopadne, že zase skončím bez mimina. A 7. února, na můj svátek, mě poprvé uložili na oddělení rizikových těhotenství v Nábřežní.

Tam mě, s krátkou přestávkou, drželi do konce července, tedy více než pět měsíců. Dodnes je považuji za nejdůležitější ve svém životě, protože díky nim se Jáchym narodil včas a v termínu. S Kristýnkou jsem v Nábřežní také pobyla, ale při Jáchymovi mě velký nábřežský Čaroděj Gral musel nejdřív přesvědčit, že děti donášet umím.

Pak sladké uřvané miminko začalo růst a dneska je z něj třicetiletý drzý nevychovaný tvrdohlavý lump, kterého mám moc ráda. A dost slzí, tady je těch pár veselých historek inspirovaných Chumovým dospíváním.

„Chum si vystříhal všechny nahatý prsa! Je normální?“

„Jenom prsa?“ ptá se Čaroděj se zjevným zájmem. 

Někdy na počátku Jáchymova dospívání jsem k němu přilítla s křikem, že je můj syn úchyl, protože mi ze všech filmových časopisů pečlivě vypreparoval fotografie nahatých ženských. Drahé časopisy byly na vyhození, já na mrtvici.

„Nejen prsa. Úplně všechno! Všechny fotky v prádle a bez prádla. Je to přirozené stadium vývoje a mám mu nafackovat, nebo ho mám vzít k sexuologovi?“

„Je to úplně normální,“ přede svým medovým hlasem Čaroděj. „Časem z toho vyroste a přeorientuje se na živé objekty.“

„Takže nafackovat“ odfrkla jsem zhnuseně.

.............

Nesnáším Arwen! Jak já nesnáším tu blbou elfí princeznu!“

„Mami, proč, prosimtě?“ ptá se mě udivený Chum. „Dyť je docela hezká. Liv Tylerová je teda trochu tlustá, ale jinak… Proč ji nesnášíš?“

„Protože nemusí hnout prstem a všechno jí spadne do klína!“ bublám jako hrnec fazolí.

„A já myslel, že ty miluješ Gandalfa!“

„Ty dva sou dvojjediný…A nedělej si ze mě legraci, jsem tvoje matka. Mám odpovědnost za tvou výchovu. Rohanskou.“

 „Jak může čistokrevnej hobit vychovávat pány koní,“ směje se Chum. „A elfí čarodějky. To je dost fuška, ne?“ 

 Když jsem pobíhala po bytě a šťavnatě nadávala superkladné hrdince z Tolkienova Pána prstenů, bylo Chumovi teprve dvanáct a znal jen filmovou verzi slavné ságy. Chvíli mě přemýšlivě pozoroval, pak zalovil v knihovně a na jeden zátah ten magický příběh přečetl.

A stal se z něj ze dne na den parťák do literárních diskusí.

...................

„A mami, mám teď tátovi říkat táto nebo strejdo,“ ptá se mě Týna, zatímco se s Chumem chystá na opožděný svatební oběd, který Adam pro děti pořádá. 

„A mami, máme teď Heleně říkat teto nebo macecho?" ptá se Chum solidárně. „Mimochodem, jsem teď taky Týnin bratranec a Týna moje sestřenice?" ptá se můj syn se zájmem, zatímco Týně hodnotí už asi šestý outfit..

Pošlu ho, kam patří, a Chum se zazubí. Pak oba vyrazí pozdravit čerstvé novomanžele.

..............

„Děsný. Tady v týhle knížce není Sedm statečných. A Veliký útěk tu má jen půl stránky. Kdo to psal?" syčím nad objemnou bichlí.

Jáchym má před zkouškami. Sedíme spolu v knihovně nad encyklopediemi a jamujeme...

„Nějakej troll," huhlá Chum. 

„Hele, Sedmičku netočil Zinneman? Kdo to režíroval?"

„Mami, ty jsi úplně blbá? Nebo mě zkoušíš? John Sturges, proboha!"

Jáchym se tváří pohoršeně. Já se stydím. Zapomenout, kdo režíroval můj nejmilejší western... Na druhou stranu je příjemné vědět, že Chumík už je ve své zájmové sféře lepší než já.

„Víš, že v Butchi Cassidym a Sundance Kidovi mohl původně s Paulem Newmanem hrát Steve McQueen," chechtá se Chum té neuvěřitelné představě. „Umíš si představit tu rivalitu? To by jeden z nich nepřežil!"

„No, Redford je o špetku submisivnější, ale rivalita? Proč?"

„Si je neviděla ve Skleněným pekle? McQueen málem vrátil scénář, že má míň textu než Newman. A hádali se, čí jméno bude na titulcích první. A s Yulem Brynnerem v Sedmi statečných se málem pokousali - když stál McQueen vedle něj, dělal si hromádky z písku, aby byl stejně vysokej."

„Vždyť byl?" žasnu nad tou informací.

„Protože si dělal ty hromádky!" hýká Chum.

Ob židli proti nám zvedne od knihy oči milá Rusovláska a nepokrytě se culí…

Tak opožděně vše nejlepší ke kulatinám, Jáchyme.

A všem lidem dobré vůle lepší nový rok, než byl ten poslední.