Veronika Valíková Šubová
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
Jsem i zde:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/veronika-valikova.N5530
mail: ver.valikova@seznam.cz
- Počet článků 477
- Celková karma 26,34
- Průměrná čtenost 1649x
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky
Veronika Valíková Šubová
Je-li nepřítel v zemi, urozený kariéru nedělá
Když jsem v průběhu prezidentské volby dala najevo, že nebudu volit fešného bělovlasého generála, který před listopadem 1989 vedl základní organizaci KSČ ve škole pro režimní špióny, mnohým přátelům se to nelíbilo.
Veronika Valíková Šubová
Hlavou v záchodové míse
Kousek z románu o češtinářkách, který se blíží k závěrečným kapitolám. Naštěstí jsem stále zásobena výživným materiálem, což se týká i zkušeností z mé poslední školy. Název blogu by mohl klidně být názvem celé knihy.
Veronika Valíková Šubová
Bezpečné místo k nadechnutí (6.) - DVA GURUOVÉ
Cestou z Gabrieliny školy jsem zašel do trafiky a koupil troje největší noviny. Všechny podrobně referovaly o smrti projektanta Národních srovnávacích testů z ČJL, Jiřího Mrožka. Ve všech byly jeho fotografie a podrobný popis události.
Veronika Valíková Šubová
Bezpečné místo k nadechnutí (5.) - PSYCHIATR A ČEŠTINŘKY
Blížila se ke mně silnější, mateřsky vyhlížející žena. Zdravila mě širokým úsměvem. Dovlála v širokých květovaných šatech až ke dveřím kabinetu a vlídně mě oslovila.
Veronika Valíková Šubová
Bezpečné místo k nadechnutí (4.) - JMENUJI SE HORACIUS SKALKA
Ta škola vypadala jako většina podobných zařízení, postavených v dobách reálného socialismu. Čtverhranná škatule s mnoha velkými okny a obrovským hřištěm, přilepeným k pravé straně budovy. Nad skleněnými vraty výrazný nápis Gymnázium Karla Havlíčka Borovského.
Veronika Valíková Šubová
Bezpečné místo... (3.) - A ZNOVU POLICIE, TENTOKRÁT DOOPRAVDY
Po odchodu Gabriely a jejího doprovodu jsem chvíli tupě pozoroval chodce na ulici. S panákem skotské na uklidnění. Pořád mi to nějak nešlo dohromady. Nejsem soudní psychiatr, ale Gabriela se nechovala jako čerstvá vražednice. Byla vyděšená, chtěla zmizet, ale že by právě nalila louh do kafe kolegyni – moje zkušenosti takovou možnost nedokázaly bez potíží vstřebat.
Veronika Valíková Šubová
Bezpečné místo k nadechnutí (2.) - NEVĚŘÍM SVÝM OČÍM
Tentokrát měla na sobě modrou džínovou sukni nad kolena a modré sako. Oči ještě prosebnější. Ruce neklidné a studené jako led. Přesto mi stiskla dlaň pevně a rozhodně.
