Kateřina SvobodováKateřina
Kateřina SvobodováKateřina
Moje úvaha "bez řešení" a o "ničem"
Blbě je mi! Jsouc vysílena a musím vám něco a nic svěřit... Hle, jak všichni jsme velicí, ale kdo z nás je tím největším? Každý mele svoji pravdu, říká tedy vlastně někdo lež? Nadáváme na zlo páchané „druhými“ lidmi, my jsme tedy pouze dobří a jsme zároveň i ti „první“?
Kateřina SvobodováKateřina
Létající Karolí a Pády
„Létající Čestmír létá tam a zpět,nám na zemi zbývá jen mu závidět.Stotisíckrát o tom snil každý z nása pak se stal dospělým, jak šel čas,o létání nemá zdání..."
Kateřina SvobodováKateřina
Bilance a balance
A je to zase tady. Něco nám pomalinku a jistě končí, cosi dalšího brzy začne. Až mě děsí, jak čas strašně rychle plyne a všecko kolem utíká rychleji než Usain Bolt! Připadá mi, jako bych docela nedávno dělala přijímačky na gympl – ještě dneska si docela živě vybavuji ono ráno.
Kateřina SvobodováKateřina
Předvánoční
Jak magické kouzlo jest vánoční čas,smutky jdou stranou a radost je v nás.
Kateřina SvobodováKateřina
Mravy, škola a já
Školu vnímám jednoznačně jako přínos, který mi snad i jednou vynese. Ne ve smyslu peněžním, což zde píšu hlavně proto, že doba je už prostě taková, nýbrž ve smyslu duchovním, vědomostním a samozřejmě motivačním. Uvědomuji si totiž zcela jasně, že možnost studia je pro mě darem velikým. Naštěstí nežiju kdesi v Africe, kde bohužel nemají školy, mnohdy ani vodu (i když třeba ve Francii běžně myjí proudy pitné vody ulice) a naštěstí nejsem ani spratkem, co má vysoce postaveného tatínka či maminku. Jsem prostě obyčejná Kateřina Svobodová a své šance něco se naučit si velmi vážím a pevně ji držím.
Kateřina SvobodováKateřina
Mé dvojče – štěstí a(ž) (d)osud
Poslední dobou, nevím přesně proč, ale mnoho lidí se mě ptá, jaké to je mít dvojče – jaké to je být dvojčetem. Pokusím se tedy alespoň částečně odpovědět. A moc ráda.
Kateřina SvobodováKateřina
(P)ohled literární
Nedávno jsme dostali od naší paní profesorky na češtinu krásný úkol.Celý den jsem myslela na to, jak si s ním poradím a sotva jsem přišla domů, posadila jsem se u stolu ve svém pokoji a začala skládat své myšlenky týkající se onoho úkolu na papír.
Kateřina SvobodováKateřina
Rok pokroků proroků
Ach, ti proroci! Tyto osobnosti, nejčastěji muže, si úzce spojuji s náboženstvím. Nejsem věřící, zač se nestydím, avšak Kniha knih a jiné publikace ve mně přeci jenom vždycky cosi magického zanechají. Den byl snad příliš dlouhý, a tak jsem opět po čase zabrousila svými zraky do knihovny, která už doslova praská ve švech. Okamžitě mě zaujala kniha ve žlutém obalu, které byla situována vedle nenápadné menší knížky, jež byla v obalu bílém. Nevím, ale už jen ty barvy jako by mi říkaly, abych konečně sáhla po těchto dvou dílech, které jsem kdysi dávno dostala darem od svého táty.
Kateřina SvobodováKateřina
Žít...
Nevím, zda jsem tou správnou osobou, která by měla psát o tématu více než citlivém, ale pokusím se. Totiž, už dost dlouho držím své pocity uvnitř sebe, protože nikdo není momentálně schopen se o tomto nepříjemném tématu bavit. Já se vlastně vůbec nedivím, avšak potřebuji své emoce někomu svěřit a vypsat se z nich. Dále v sobě pocity úzkosti a ošklivého napětí dusit nemohu... A nyní konečně to, o co se vlastně jedná...
Kateřina SvobodováKateřina
Taneční - ŽIVĚ
Vracím se hladová domů, neb právě jsem dojela svou 20. jízdu v autoškole. Sestra již v „tanečním“ jest připravená, je namalovaná, učesaná – prostě jí to velmi sluší! Já se jdu nejprve najíst, poté mrknu na isport.cz, abych zjistila, co je ve světě sportu nového. Úkoly do školy teď nemá cenu řešit, protože prostě není čas ani chuť – zítra už je pátek a dneska se již soustředím jen na jedno – na první lekci tanečních. Sestra mě po chvíli laskavě napomíná, že bych se sebou taky možná mohla něco udělat. Zprvu nechápu. Co jako? Vzít si šaty, v nichž se cítím jako v pytli, na nohy boty, které si mi protiví už od pohledu a navíc ani netuším, jak se v tom chodí? Bezva. Tedy po pěti minutách úkol splněn – jestli úspěšně neřeším, prostě splněn. A co udělám s vlasy? Tuto, naprosto scestnou otázku, mi, prosím vás, položila má sestra poté, co po mně chtěla, bych navezla se do šatů a vzala si ty otřesné nepohodlné boty na klínku (čili podpatku, zda tomu rozumím dobře). Čas mi, však už, zkrášlit můj sympatický ksicht nedovolil, a tak jsem, smířena s tím, že budu mít zase jenom jeden obličej, vykročila levou nohou ze dveří, neboť nevyšel mi krok. Nutno podotknouti, že učesat jsem se stihla jen taktak. A venku začalo pršet. Následovala cesta autobusem, kterou jsem si užívala se sluchátky v uších a posloucháním uklidňujícího hlasu Jarka Nohavici. Vůbec se mi nechtělo vystoupit. Ale co mi zbývalo?
Kateřina SvobodováKateřina
Pýcha a předsudky...
Předsudky. Člověk se jim jen těžko vyhýbá... Můžete být jejich tvůrcem, posluchačem nebo ten, na koho jsou zaměřeny. Ani jedna z možností není ideální, ale asi nejhorší je být tím, proti komu celé předsudky jsou postaveny.
Kateřina SvobodováKateřina
Taška bez těla
Nevím, jak chodíte do školy třeba zrovna Vy, jestli chodíte, ale já obyčejně nosím tašku na zádech. Taška, neboli chcete-li batoh, je, dle mého názoru, nezbytnou součástí k přenášení a nošení všech možných i nemožných věcí do školy...
Kateřina SvobodováKateřina
Mladí vs. staří (Staří vs. mladí)
Nevím, proč zrovna já se právě pouštím do následujícího tématu, ale asi proto, že už prostě musím...
Kateřina SvobodováKateřina
A co třeba "dobrý den"?
Přeji Vám hezký den. Tuto naprosto jednoduchou větu lidé nějak nedovedou říci. Nebo spíše zapomněli říkat. Nevím, zda je na tom něco těžkého či složitého. Pouhá čtyři slůvka dají lidem opravdu takovou práci?
Kateřina SvobodováKateřina
Slůvko "děkuji"
Jen koukni, jak se lidi pomalu ztrácej! Každý si mele tu svou a na vděk ani pomyšlení. Nechtěla bych (si) vést morální poučku o tom, jak bychom se my, jako lidé, měli správně chovat. Ono totiž ani žádné správně není. Spíše byly kdysi lidmi vytvořeny jakési zvyky, podle kterých se celá společnost řídila. Říkám řídila, poněvadž už neřídí, tomu je v této moderní době konec. Nad tím slovem „moderní“ budu muset asi ještě přemýšlet...
Kateřina SvobodováKateřina
A co třeba "dobrý den"?
Přeji Vám hezký den. Tuto naprosto jednoduchou větu lidé nějak nedovedou říci. Nebo spíše zapomněli říkat. Nevím, zda je na tom něco těžkého či složitého. Pouhá čtyři slůvka dají lidem opravdu takovou práci?
Kateřina SvobodováKateřina
S rozumem v koncích...
Ano. I horší a špatné dny patří k životu. Nedalo mi to, a zkrátka jsem musela popsat svůj vlastní zážitek, který se mi stal jednoho krásného dne. Moc bych si přála, abyste i Vy, pakliže se octnete v podobné situaci, brali život, pokud možno, s nadhledem, poněvadž stát se opravdu může cokoliv, kdekoliv a hlavně komukoliv! Snad se u čtení tohoto článku zasmějete.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
