Kateřina SvobodováKateřina
Kateřina SvobodováKateřina
Dospělost začíná, když...
Ačkoliv je přesně vymezena jakási hranice mezi tím, kdy je člověk ještě dítětem a kdy už dospělým jedincem – ta hranice je oficiálně stanovena 18. rokem života každého z nás – mám za to, že se dnem našich 18. narozenin za námi nepřijde nějaká Dospělost, aby nás přivítala a pogratulovala nám, že jsme ji konečně nechali vstoupit. Tedy alespoň ke mně jistě nepřišla, neb její tvář bych si pamatovala. Není totiž ani tak daleko ta hraniční chvíle, od které mohu s klidným svědomím kupovat taťkovi víno, dědovi cigarety a pěkně nahlas (v bezpečí auta) napomínat ostatní řidiče, jací že jsou to piráti silnic!
Kateřina SvobodováKateřina
Malý poetismus
Článek, za nějž nežádám karmu... Je totiž mnohem důležitější. Skrývá v sobě naději.
Kateřina SvobodováKateřina
P.(řeju)F.(ám)
Naskytla se mi jedinečná příležitost, a to taková, kterou, kdybych snad nevyužila dnes, tak na ni musím čekat další rok, což by byla, pravda, dost velká výzva, jenomže proč čekat celý rok, když už i tohle samo o sobě je pro mě obrovská výzva. Totiž, abych vás však zbytečně nenapínala či abyste zase neočekávali bůhví co...
Kateřina SvobodováKateřina
O Štědrém dni
Sice jsem si slíbila, že o Štědrém dni si dopřeji všeho dosyta, avšak notebook a internet jsem tak úplně nemyslela, vlastně vůbec... Ale stalo se – stalo. Alespoň vám mohu napsat pár vět.
Kateřina SvobodováKateřina
Vánoční anděl
I. „Maminko, odpusť. Sbohem,“ odešel. Vydechl. Ocitl se na barevné chodbě, na které se mimo jiné vyjímal nápis: „Penzion pro důchodce“. Marek prošel úzkou uličkou. Zastavil se u společné fotografie všech ubytovaných. Pousmál se. Vtom se za jeho zády otevřely dveře.
Kateřina SvobodováKateřina
(K)rok
KROKEM MYŠLENEK K ZAMYŠLENÍ. Leč nepříliš ráda hodnotím..., stejně bych se onomu shrnování jen těžko vyhnula, a tak se raději sama dobrovolně, s mírným náskokem, pokusím naťukat hned pár vět o období končícím, o roku 2013. Mimo jiné, a ještě ke všemu, nemám ráda konce, avšak to si zase říkám, že bez nich by nebylo nových začátků, které jsou mnohdy nebo dost často jistě potřebné.
Kateřina SvobodováKateřina
Had, mol a slon
Děj na jednu slabiku. Snad pro poučení... Každopádně hlavně pro radost. Už jste slyšeli o tom, jak to bylo s hadem, molem a slonem?
Kateřina SvobodováKateřina
Splněné přání
Včera mu bylo čtyřicet let. Petr Hora, muž v těch nejlepších letech, herec, Pražan, bezdětný, svobodný. Pan Hora bydlí kousek za Prahou v malinkém domečku. Nežije však úplně sám. Má totiž psa, jehož zve svým nejlepším přítelem.
Kateřina SvobodováKateřina
Láska v housce
Občas mi přijde hrozné, co všechno je člověk schopen udělat. Někdy se mi však jako daleko horší jeví to, co naopak nikdy neudělal...
Kateřina SvobodováKateřina
Proč?
Proč si možná přečtete právě tento článek? A proč je předcházející věta sama o sobě dost krátká na perex?
Kateřina SvobodováKateřina
Po roce Vánoce, Vánoce...
Ano, velmi správně – přicházejí. A už jen po této frázi, která na mě okamžitě valí proud spíše těch negativních emocí, je snad každému více než jasný charakter celých svátků, ne?
Kateřina SvobodováKateřina
Do školky s nima!
Pár dobrých rad - slušnost, láska, ekologie, hygiena, politika - jen pro připomenutí... pro případ.
Kateřina SvobodováKateřina
[haló vín]
Čili onen profláknutý Halloween. Blbej americkej svátek. Prostě komerčárna hadr.
Kateřina SvobodováKateřina
„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“
Ach, jak významným dnem stal se 28. říjen pro národ český a slovenský! Tehdy, roku 1918, bylo vyhlášeno Československo. Za tento čin vděčíme mnohým osobnostem, Milanu Rastislavu Štefánikovi, Edvardu Benešovi, "Mužům 28. října" a v neposlední řadě prvnímu prezidentovi Československa, jímž byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk.
Kateřina SvobodováKateřina
VAROVÁNÍ: internet může vážně uškodit vám i lidem ve vašem okolí
Nejde mi internet!! Co si bez něj jen počnu!? Konec světa!! Řeknu vám, že technický pokrok nejenže ve velké míře hýbe světem, nýbrž už i mými nervy.
Kateřina SvobodováKateřina
Opadává
Prožívám vskutku zvláštní období. Za okny vane vítr, který s noblesou odnáší nejen listí, ba i mé myšlenky a úvahy. I když slůvko „odnáší“ patrně není zcela přesné. Snad raději užiji výraz „nadnáší“. Ano, dalo by se to takto vyjádřit. Tedy nadnáší. Náhle jsem se ocitla jakoby ve vzduchu, třebaže nohama se snažím zůstat na zemi, a na věci se dívám s nezvyklým nadhledem. To špatné klidně nechávám odvát, krásné v sobě uchovávám a nad vše ostatní se právě pokouším povznést. K mému postoji zcela jistě přispěla následující věta: „To to utíká!“ Řeknu vám, utíká. Jenomže – co na tom? Já se nikam zbytečně neženu. Nechci. Je příjemné nechávat život plynout přirozeně, podobně, jako si plyne čas. Ten, mimochodem, ubíhá pořád stejně, aniž by měl tendenci jakkoli zpomalovat či zrychlovat.
Kateřina SvobodováKateřina
Zpověď
Žiju tu poprvé a nesmím se ptát. Komu říkáte, že se dopouštíte chyb? Komu říkáte, že jste nejistí? Komu říkáte, že se chcete naučit odpouštět? Komu říkáte, že ještě nevíte? Komu říkáte "mám tě rád"?
Kateřina SvobodováKateřina
Asi seknu s fotbalem
Své krásné černé kopačky se žlutými tkaničkami jsem sice už dávno pověsila takříkajíc na hřebík, přesto jsem doposud zůstávala věrná nejpopulárnější míčové hře, kopané. Nyní jsem však tak trošku na vážkách.
Kateřina SvobodováKateřina
Strom života
Venku se rozchumelilo, když postarší muž právě hleděl z okna do tiché ulice. A sněhová vánice jako by přivála jeho vzpomínky. Otevřel okno.
Kateřina SvobodováKateřina
F rámu
Článek či malé vypravování jsem drze pojmenovala dle rubriky ze stránek dívky, jež se zase jmenuje Taťána. Tak trošku díky ní jsem se totiž rozhoupala vydat se na místo, kde studuje i ona a podle mě jednou bude ve svém oboru opravdu výborná. Na chodbě jsem dokonce spatřila její výtvor a musím říci, že se mi ulevilo, poněvadž jsem si pak už nepřipadala úplně cizí, jen krapet. Však nechci již víc šířit fámu v rámu – navštívila jsem půdu FAMU, konkrétně katedru scenáristiky a dramaturgie, neb hlásili přátelsky „den otevřených dveří“, a tudíž jsem nesměle vstoupila a na moment nahlédla dovnitř.
Kateřina SvobodováKateřina
Rendez-vous
Pondělní den ubíhal velmi, velmi pomalu. „Taky máš pocit, že se to dneska neskutečně vleče?“ otráveně, zato potichu, se otázala Petra své sestry, dvojčete Pavly. „Jako by naschvál, viď?“ svým pohledem teď Pavla nenápadně kontrolovala hodinky. Náhle zazvonilo. „Konečně!“ shodly se vzájemně a co nejrychleji zmizely ze třídy.
Kateřina SvobodováKateřina
Dali mi dary
Inu, dali mi kamarádíčkové dary. Již jsou pryč ty časy, kdy jsem v den svých narozenin brázdila ulice navlečena ve žlutém tričku se sobem, kde ještě ke všemu stálo ozdobným písmem „Dnes slavím narozeniny!“, přičemž už si nevybavuji přesně, proč jsem na sebe takto záměrně upozorňovala, avšak možná to vyjadřovalo něco ve smyslu „Dej sem dárek!“ nebo „Buď na mne hodný!“ – nyní bych si na sebe obdobnou hrůzu neoblékla, neb bych si připadala jako nehorázný exot, což mi tehdy samozřejmě nevadilo a svou hlavu jsem rozhodně neobtěžkávala úvahami „Co si o mně myslí ostatní?“.
Kateřina SvobodováKateřina
O krizi, kterou (ne)vidíme
Všichni stále, a rovněž rádi, mluví o té ekonomické krizi, zatímco nám zdárně mezi prsty utíká její nebezpečnější sestra, a to krize společenská či krize sociální, alespoň takto nějak bych nynější situaci pojmenovala, třebaže netuším, zda zcela správně. A byli jsme jí zasaženi všeobecně – ať už bohatí, či chudí. S trochou nadsázky se dá hovořit o pandemii, což je obvykle veliký průšvih.
Kateřina SvobodováKateřina
Během testu
Neb rok školní jest v plném proudu, naplno se rozjely i záležitosti, které nejsou u studentů nikterak oblíbené, natožpak populární.
Kateřina SvobodováKateřina
Barbora
Rozrazila dveře nemocničního pokoje. Na lůžku bezvládně ležela její matka. Zavřené oči, bledá a povislá tvář teď charakterizovaly její osobnost.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
