Nevím, jak chodíte do školy třeba zrovna Vy, jestli chodíte, ale já obyčejně nosím tašku na zádech. Taška, neboli chcete-li batoh, je, dle mého názoru, nezbytnou součástí k přenášení a nošení všech možných i nemožných věcí do školy…
To máte: učebnice, sešity (možná i desky na ně), penál (může mít třeba i tři patra, a to už je něco), bačkory, pravítka, kalkulačka, bloček na poznámky, svačina (ideální v krabičce, aby se pečlivě připravené jídlo nepomačkalo), pití (v době veder klidně dva litry vody) a tak dále a tak dále.
Teď schválně, jak moc velký batoh si představíte? Pakliže hádáte krosnu jako hrom, uvažujete správně! Vždycky strašně soucítím hlavně s těmi menšími a drobnými. Vezměte si takového chudáčka prvňáčka. A ten to má většinou všecko přímo vzorově od maminek, takže na tělo, které má zhruba 25 kilo, navěsí se batoh, který má klidně i 15 kilo (soudím dle vlastní zkušenosti)!
Člověk k takovému batohu má až odpor. A co víc – křivá záda! To potom hrozně bolí a v horších případech se řekne, že ti mladí dneska nic nevydrží… "Maj si to někde jednoduše nechávat!" Jasně. A kde jako? Ve škole? A co když to někdo ukradne? A co když nějakou věc právě budete potřebovat u sebe doma?
Vždycky mě stoprocentně dostane debata důchodkyň třeba v autobuse o tom, jak je ta dnešní mládež otravná, jak prostě překáží, nedá starému člověku přednost v sezení a podobně. Chtěla bych nyní zdůraznit, že staré lidi ctím a vážím si jich, avšak tohle je na mě prostě příliš. Nadávají, prosím pěkně, na batohy!
Studenti, na mysli mé nejsou nyní studenti s kabelkami anebo vůbec ničím, ale ti připravení studenti, již za svou tašku nikterak nemohou. Vím od své všímavé babičky, která mi o době její často a ráda vypráví, že dříve měli ti samí studenti pero, sešit a nějaký pytel na svačinu, či co, a to bylo jako všechno. Trochu rozdíl, ne? Můžete si to srovnat se seznamem výše.
Na závěr bych chtěla dodat, že tašku zkrátka nosit budu – ještě několik let, neb jen tak se jí zbavit zkrátka nelze. Nejde to. Jsem z řad těch poctivých a připravených studentů, kteří mají vše splněno a všecko pěkně u sebe. Taky mi není příjemný ten enormní bágl na zádech, bolí mě záda, a navíc si skoro vždy připadám jako želva nebo šnek nesoucí svou ulitu. Nutno podotknouti, že ty dnešní kvalitní výrobky také za moc nestojí, takže takový ten děravý a všude popraskaný batoh na zádech není zrovna levná záležitost.
Abych uklidnila ty, kteří nemohou (nesnesou, protože nechtějí) v autobuse nebo tramvaji stát, tak slibuju, že téměř vždy, já takové lidi (radši) pouštím.
