Pýcha a předsudky...

   Předsudky. Člověk se jim jen těžko vyhýbá… Můžete být jejich tvůrcem, posluchačem nebo ten, na koho jsou zaměřeny. Ani jedna z možností není ideální, ale asi nejhorší je být tím, proti komu celé předsudky jsou postaveny.

Témat na odsouzení či posouzení osobnosti, aniž bychom ji lépe znali, existuje nespočet. Poslední dobou mne osobně zasáhla otázka homosexuality a tetovaných lidí.

   Homosexualitu jedni berou, druzí ne, já to vnímám tak, že to určitě není přirozené, avšak je to už normální a je to tak. Je třeba umět ostatní tolerovat a respektovat. Uvádím homosexualitu, poněvadž docela nedávno mi mně blízká bytost oznámila, že miluje ženy. Přiznávám, zprvu jsem netušila, jak zareagovat, trvalo mi dlouho, než jsem se s tím vyrovnala, protože to byl zkrátka šok. Vše bylo ale otázkou času. Přišla jsem na jednu ohromně důležitou věc. Totiž nebát se někoho, kdo je „jiný“. Lehce se napíše „neboj se“, avšak učinit tak je už složitější. Nejhorší věcí, kterou můžete udělat je přestat s tímto člověkem komunikovat. Ne vždy se jedná o věc snadnou, jenomže snažit se druhého pochopit, vyslechnout a motivovat, to je zcela zásadní… Dneska si dovedu představit, že být homosexuálem není nijak příjemné. Třebaže již nežijeme v době komunismu a totality. Lidem stačí vědět málo, abyste se stali jejich „obětí“. Já však, s prominutím, kašlu na to, co o mé kamarádce míní ostatní, vnímám ji stále jako osobnost, která je lidská, rozhodně potřebuje toleranci, hledá důvěru, a když ji u mne nalezla, staly jsme se ještě důvěrnějšími kamarádkami, takže její homosexualita náš přátelský vztah spíše posílila.

   A co se týká tetování… Někomu se obrázky na těle líbí, jiný je razantně odmítá. Tady k tomuto tématu bych chtěla nejprve říci, že je asi nejdůležitější „všeho s mírou“.

Nedávno, k příležitosti mých 18. narozenin, jsem si nechala na levou paži vytetovat strom. Jeho význam vysvětlovat dlouze nebudu. Jedná se o černý strom. Strom života a symbol rodiny. Tetování bylo mým dlouholetým (zprvu tajným) snem, který jsem uskutečnila nyní. Památka je to vskutku na celý život. Rozhodnutí dát si něco vytetovat, beru jako první „dospělácké“ rozhodnutí, kterých bude od této doby jenom přibývat. Je už jen moje věc, jak se budu ve stáří cítit – i tuto otázku jsem si pokládala. Pro některé bylo šokem mé tetování. U některých lidí jsem měla dokonce pocit, že mi závidí, u jiných, že mě od teď začali vnímat jako pitomce, u dalších, že mě naopak začali brát zcela vážně. Zajímavé! Jeden obrázek způsobí takový povyk… Já přitom zůstala stejná. Vážím si těch, kteří to zaregistrovali.

Popravdě, ani mně se nelíbí vytetované nesmysly, sem řadím jakési lebky, jména milenců a podobně. Ovšem i kdyby si kdokoli dal třeba přes celý obličej „vykérovat“ růžovou jitrnici, nám to může být naprosto jedno. Ne?

   Závěrem bych chtěla ještě říci, že se mi vůbec nelíbí, jak jsou druzí lidé netolerantní. Malé dítě dospělý jedinec okřikuje, aby neukazoval na druhého prstíkem, ale myslím, že i ty děti jsou dneska tolerantnější než dospělí. Docela ostuda…