Zuzana Hubenakova
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4401x
Seznam rubrik
Zuzana Hubenakova
Nepokradeš
Včera mému manželovi zavolal velmi milý pán z banky, aby se ho zeptal, zda-li trvá na svém výběru tří poměrně velkých částek na Srí Lance uskutečněných před hodinou. Nevím, zda ho zajímalo, jak to z Liberce dokázal, či co si asi tak koupil.
Zuzana Hubenakova
Tři bratři
Mám tři bratry, což považuji za provokaci z vyšších míst. Celý život jsem si přála sestřičku, protože kluci jsou přece blbí. Aby toho nebylo málo, ti mí jsou ještě ke všemu mladší. A jelikož v domácnosti je muž člověk nesvéprávný, sám sobě i okolí nebezpečný, nebo jsme v tomto duchu alespoň často vychováváni, byla jsem otrokem „holčičích prací“ a věty „Oni jsou ještě malí, to ty bys měla mít rozum“. Zahájila jsem protiakci - tvrdou výchovu, která v jednom případě skončila i bratrovou rozbitou hlavou. To se ukázalo býti ne příliš efektivní cestou, jelikož bratr místo utírání nádobí vítězně odjel do nemocnice na šití. A bylo to zase na mně.
Zuzana Hubenakova
Hlavně držet za jeden provaz, říkali
„Nesmíte podrývat jeden druhému autoritu!“ „Ať se děje cokoliv, neřešte to před dítětem!“ „Připravte se na to, že ty malý mršky vás stejně dostanou na kolena.“ Sedím se svým budoucím spolurodičem na gauči a společně unisono kýveme hlavou se sebevědomým výrazem a až pohrdavým úsměvem. Proč nám všichni ti staří omšelí lidé mají potřebu říkat věci, které ví přece každý mladý inteligent? Já mám své dítě v sobě už bratru dva měsíce, tak musím přece vědět nejlépe, jak se k němu chovat!
Zuzana Hubenakova
Střídavá péče – ano či ne?
Tak mě to taky potkalo. Musím se vyrovnat s faktem, že se nebudeme vídat denně. Nebudu mít vliv na jeho vývoj každý den jeho života, nebude jíst jídlo, které jsem mu sama připravila (což je sporná výhoda), nepřiběhne ke mně, až mu bude ouvej, aby mi překotně vyprávěl, kdo ho vzal kyblíčkem po hlavičce. Tyto činnosti bude obstarávat jeho „náhradní vychovatel“.
Zuzana Hubenakova
Jediná úplně opravdová pravda o ženách a mužích
Taťka říkal, že se s vámi nemám moc kamarádit, abyste nezjistili, že fakt rozumím všemu a nechtěli u nás všichni bydlet. Nevešli byste se. Na druhou stranu ale by byla škoda, kdybyste neměli přístup k informacím, které mám já, takže vám takhle tajně napíšu. Ne, že to na mě řeknete!
Zuzana Hubenakova
Otylčina zpověď
Jmenuji se Hubeňáková a jako taková mám jisté závazky. A sny – například toužím po nemovitosti ve Štíhlově, protože uznejte, že Hubeňáková ze Štíhlova zní mnohem vznešeněji než Hubeňáková z Berouna. Nebo Dolní při Čope. Nebo Liberce.
Zuzana Hubenakova
Výchova dětí
Výchova dětí je velká dřina a zapeklitá věc. Jsou mnohem menší než rodiče, nemají tolik prostředků, které by mohli využít, a proto mají zdánlivě pramálo šancí. Naštěstí jim příroda nadělila nosné zvučné hlasy a tvrdé postoje, aby vůbec zvládyi ten svůj těžký úděl – vychovat si své rodiče.
Zuzana Hubenakova
Napíšeme si, jo?
Myslím, že většina vás, kteří jste v práci nuceni využívat e-mail, znáte situaci, kdy obdržíte dvacetistránkový výplod několika týdnů a lidí s krátkou zprávou nahoře od šéfa či kolegy: „Mrkni na to.“ A vy jako poctivý zaměstnanec mrkáte. Několik hodin mrkáte a nevíte tomu hlavy paty. Pokoušíte se rozluštit, kdo co komu kdy chtěl, co mu on na to odpověděl, proč to či ono šlo nebo naopak nešlo a na závěr neméně důležitý fakt – co vy s tím hergot máte společného. Po polovině pracovní doby strávené marnou snahou se něčeho dočíst, následně dotelefonovat zjistíte, že je celý problém mimo vaši kompetenci a přeposílač jen těsně před dovolenou potřeboval odhodit proklatě horkou bramboru.
Zuzana Hubenakova
Moderní kamikadze
Byla jsem typický představitel – mladá, ctižádostivá, bezdětná náplava v žijící Praze. Do Prahy jsem šla bydlet hlavně kvůli práci, takže bylo jasné, že jí musím něco obětovat. Moje první výplata byla čtyřnásobkem mého příjmu na vysoké škole, ze kterého mi díky mé spořivosti většinou něco zbylo. Byla jsem proto opilá pocitem bohatství a vlastní důležitosti. Vydrželo mi to asi půl roku. Pak se mi přejedly obědy za 16 korun v závodní jídelně podniku, do kterého ještě sametová revoluce nedorazila, pracovní doba do půl třetí a zvládnutelný objem práce. Byl čas vyrazit „za lepším“.
Zuzana Hubenakova
O nakupování s dětmi
Stejně jako se sytý ušklíbá nad starostmi hladového, bezdětný nikdy nepochopí, jak zapeklitá logistika se snoubí s péčí o děti. Obzvláště ty malé vyžadují důkladné plánování i při pouhém nákupu drobností pro denní provoz. Je nutné mít pečlivě vypočteno, kdy které jí, spí, cvičí, či bývá unaveno. Sama jsem byla před příchodem našich dětiček plna mouder, dosti radikálních postojů a hlavně ochoty je sdílet s dalšími bezdětnými. Dramaticky jsem kroutila hlavou nad jasnými pochybeními rodičů, kteří svou roli evidentně nezvládli. Věděla jsem naprosto přesně, jak se v které situaci zachovat, co dětem povolit, co zakázat. Řvoucí matky mě udivovaly – není přece nic snazšího, než býti svému potomku přítelem. Tak určitě...
Zuzana Hubenakova
Přísně tajné odposlechy z pánských večírků
Nevím, jak to chodí u vás, ale já mám často pocit, že na čistě pánských večírcích se probírají super tajná témata o budoucnosti nukleární energie v Jihomoravském kraji, plánovaném útoku na nějaký stát nebo aspoň město (ideálně pivovarné) , nebo nastala možnost druhá – vyprávějící muž na něm vůbec nebyl a ve skutečnosti je agent, který převlečen za tučňáka bojoval s ruskou (jakou jinou) kontrašpionážní jednotkou hluboko v ledových zákoutích Antarktidy.
Zuzana Hubenakova
Otevřený dopis Nokie 3210
Chtěl jsi pokrok, chlapečku a teď ho máš. Nejsem pomstychtivá, spíš už mám o tebe strach. Jak jsi zaslepený tou novou fuchtlí! Říkáš, že je chytrá? Umí všechno? A k čemu ti to je? Spolu jsme byli krásná dvojka, byly časy, kdy ti mě záviděli. Byla jsem třída! Krásná, vzdělaná a chytrá taky, abys věděl! Tenkrát jsi to ještě viděl, ale teď máš vymytý mozek tou svou novou krasavicí.
Zuzana Hubenakova
Neurážej dámu, zničíš si karmu!
Jelikož karma není jen tlačítko, ale i mnohem zamotanější věc, která nás může pěkně pozlobit, rozhodla jsem se vám vyslat poselství, že s ní není radno si zahrávat. Hlasuju pro to, aby karma jako představitel rovnováhy fungovala jen pozitivním směrem - ti co jsou naštvaní se vyštvou (navzájem a daleko od nás), ti co konají dobro, budou dobrem oplaceni. Ne tou negativní cestou - ti co zlobí, budou zlobeni, nebo ti co vraždí, budou zavražděni. Jen úplně přesně nevím, kam se mám zaregistrovat, abych o tom mohla rozhodovat. A co s těmi, co zlobí moc? Ty odnese brzo čert, tak to nemusíme řešit.
Zuzana Hubenakova
Šokující odhalení
Znáte takové ty upřímné odpovědi u pohovoru na otázku: „Jaké jsou vaše slabé stránky?“ ve smyslu: „Jsem příliš obětavá“. Tak to já preferuji objetí před obětmi. „Upřednostňuji zájmy skupiny nad svými“. To podle mě vypovídá o špatně nastavených prioritách „Nemůžu přestat pracovat, dokud úkol nesplním.“ Tím také netrpím, co se týče ukončení nepříjemných činností (což často s prací souvisí), to mi jde podstatně lépe než jejich započnutí. Přemýšlení o tomto tématu jsem se rozhodla zapsat, a jelikož se známe teprve pár řádků, využiju této příležitosti k malému představení se. Všichni tři mí noví fanoušci to jistě ocení, není-liž pravda.
Zuzana Hubenakova
Ženy na mateřské jsou úplně pitomé a líné
Už moc lidi (nevím přesně kolik, nepamatuju si moc dobře čísla) mi říkalo, že prý ženy na mateřské hloupnou. Naposled to říkal jeden můj kamarád (jen teď přesně nevím který, trošku se mi pletou jména). Já si nemyslím, že tomu rozumí, když sám na mateřské není, takže vám dám pár cereálií (tímhle slovem si nejsem úplně jistá, ale tak nějak to říkali v televizi), abyste věděli, jak to je ve skutečnosti.
Zuzana Hubenakova
Příklady táhnou – k televizi
Mé děti jsou mi dobrými dětmi (to musím napsat, jinak by mě zmlátily až dorostou do mojí váhové kategorie), můj muž je mi vcelku funkčním mužem. Jelikož o dětech nic špatného napsat nesmím, v pubertě by to jistě využily proti mně, zmíním se o lehkých nesrovnalostech, které dělají mého manžela lidským. Jeho puberta je s námi odjakživa a zjevně nehodlá odejít, takže už se za ta léta jeho hormonů nebojím. A proč jej jeho nesrovnalosti činí lidským? Je to totiž ten otravně dokonalý typ, kterého vám všechny kámošky závidí. Umí vařit, nebojí se práce v domácnosti, u dětí najde konec i začátek a ten dokáže odkalit, donese domů i sem tam nějakou korunu, nijak výrazně se neopíjí (pokud stanovíme jako průměr naši vrchnost, je to vlastně asketa) a je to, čemu se říká rodinný typ. Jenom já tedy vím, jak umí být někdy nedokonalý, ale nikdo mi to nechce věřit. Příklad skandálního chování z posledních dní - koupil mi k snídani koláček, když přece odjakživa snídám slané a hlavně se honosím slovanskými tvářemi, stehny, ale bohužel už i několika slovanskými podbradky. Proto jsem se rozhodla sepsat obžalobu svého manžela.
Zuzana Hubenakova
Listopad – měsíc ohavných mužů?
Můj muž není žádný manekýn, frikulín či nedejbože metrosexuál. Nicméně jeho už přes míru zanedbaný vzhled mi připomněl, že je tady znovu listopad a s ním i Movember. Toto nepochybně záslužné hnutí má krásný cíl - pomocí knírkem ozdobených mužských tváří upozornit na program, který se zaobírá mužskými nemocemi. Konkrétně tedy rakovinou varlat, prostaty a duševními chorobami. V posledním jmenovaném vidím příležitost pro mnohé ženy se také zapojit a nenechat tento měsíc vydělat majetkuchtivým kosmetičkám. Však nejedna z nás vlastní krásný knírek, který různě maskujeme, barvíme, vytrháváme a jinak macešsky se k němu chováme. A přitom jeho růst zřejmě zlepší naše psychické zdraví! A manžel konečně uvidí, jak vypadá ta přirozená krása, kterou se vždycky ohání, když zjistí, kolik si taková kosmetička vezme. To možná ovšem zhorší jeho psychické zdraví, čímž se situace lehce komplikuje.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
