Listopad – měsíc ohavných mužů?

Můj muž není žádný manekýn, frikulín či nedejbože metrosexuál. Nicméně jeho už přes míru zanedbaný vzhled mi připomněl, že je tady znovu listopad a s ním i Movember. Toto nepochybně záslužné hnutí má krásný cíl - pomocí knírkem ozdobených mužských tváří upozornit na program, který se zaobírá mužskými nemocemi. Konkrétně tedy rakovinou varlat, prostaty a duševními chorobami. V posledním jmenovaném vidím příležitost pro mnohé ženy se také zapojit a nenechat tento měsíc vydělat majetkuchtivým kosmetičkám. Však nejedna z nás vlastní krásný knírek, který různě maskujeme, barvíme, vytrháváme a jinak macešsky se k němu chováme. A přitom jeho růst zřejmě zlepší naše psychické zdraví! A manžel konečně uvidí, jak vypadá ta přirozená krása, kterou se vždycky ohání, když zjistí, kolik si taková kosmetička vezme. To možná ovšem zhorší jeho psychické zdraví, čímž se situace lehce komplikuje.

Obdivuhodné je, jak rychle se tato akce rozšířila mezi muže, ačkoliv jsem sama nikde nezahlédla žádné propagační materiály, které by na ni upozornily. Domnívám se, že za tím vězí odvěká nechuť mnoha pánů se holit. Můj drahý se neholí rád, ba dokonce bych řekla, že se holí spíše velmi nerad, což mi přidělává vrásky, které se svou kosmetičkou pracně odstraňujeme. Jistě, já jeho nechuti rozumím, v zimě taky nechám občas chlupy na nohách přerůst do délky jarní trávy ovšem bez její hebkosti. Dokud mi netrčí skrz silonky, občas přivřu oko a beru je jako prostředek sebeobrany, protože kdo by tak asi chtěl znásilňovat chlupatku? Nicméně stále mám na paměti, že jsou lidé, kteří se na mě chtě nechtě musí dívat. Například výše zmiňovaný manžel, když mu vběhnu do záběru, moje milované děti, které obtěžují zarostlé nohy v létě při oblékaní a s vřískotem maaaaamiiiii, škrááábeeeš se štítivě vzdalují a sem tam pošťák, náhodný kolemjdoucí či prodavačka. Proto ač zaměstnána dětmi (zajímavé, pracovat nesmí, ale zaměstnávat libovolný počet dospělých ano), snažím se vždy mít tepláky čisté, nepoblinkané, tričko jakž takž sedící mé postavě (a nepoblinkané), vlasy jakž takž sedící na mé hlavě (a nepoblinkané). Kéž bych tak mohla ráno věnovat sama sobě! Nastrojit se, nasnidat se a vyrazit svým vlastním tempem do práce, až se mi chce a už opravdu musím. Mí dva malí šéfové určují tempo i náplň ranního vstávání a jsou velmi nekompromisní. A přesto nevypadám jako bych právě vylezla z popelnice (no…upřímně…většinou ne).
 
A proto při vší úctě k Movemberu - není to měsíc, kdy kromě problému s oblékáním do svého sortimentu přidáte ještě problém s obličejem, pánové! Máte si nechat narůst knírek, ne amazonský prales i s pár živočichy jako bonusem! I knírek může být upravený. Sluší zhruba osmi procentům mužů, ale dobrá, ten měsíc to přežijeme. Ale prosím, neobtěžujte nás řečmi o Movemberu, když chcete maskovat lenost. Mimochodem, víte, že pointou je přispět finančním darem? A řekněme si upřímně, kdo z vás to doopravdy udělal? Kolik z vás poslalo pár korun na účet organizace, která tuto akci zaštituje a kolik z vás jen vypadá jako, jak se u nás trefně říká, ogeby? V ulicích to vypadá jako na sjezdu homelessáků a to mě nutí sáhnout k radikálnímu kroku - vyhrožování.
 
Páni kluci, upravte si knír, nebo vyhlásím Muly! Cely cervenec si my, zeny, neoholíme nic. A tím myslím nic, jestli mi rozumíte. Na plážich, koupalištích a plovárnách vyvalíme svá chlupaté těla, z plavek bude koukat bobří rodinka a nepřejte si tu krásu v tramvajích a autobusech. Schválně budeme v tričkách bez rukávu stát nad vámi a držet se pevně mastné tyče. Tak! A pak si řekneme, jestli to zabránilo rakovině prsu, dělohy a psychickým poruchám, co vy na to?
 
A tak volám - buďmě pěkní, prosímJ