Jelikož karma není jen tlačítko, ale i mnohem zamotanější věc, která nás může pěkně pozlobit, rozhodla jsem se vám vyslat poselství, že s ní není radno si zahrávat. Hlasuju pro to, aby karma jako představitel rovnováhy fungovala jen pozitivním směrem - ti co jsou naštvaní se vyštvou (navzájem a daleko od nás), ti co konají dobro, budou dobrem oplaceni. Ne tou negativní cestou - ti co zlobí, budou zlobeni, nebo ti co vraždí, budou zavražděni. Jen úplně přesně nevím, kam se mám zaregistrovat, abych o tom mohla rozhodovat. A co s těmi, co zlobí moc? Ty odnese brzo čert, tak to nemusíme řešit.
Jako příklad, který jasně ukáže, jak karma funguje mimo stránky blogerů použiju jeden ze svého života. Odehrál se na půdě komerční, tedy v obchodech. Bohužel asi poněkud přiživí staré nedobré, ale známé klišé o nepříjemných prodavačkách. V tomto případě o prodavačích. Abych nikoho nepoškodila, budu rafinovaně předkládat data s detaily překrytými páskou pro dodržení soukromí lidí, obchodních domů a měst.
Díl 1. Mea culpa
V jednom z obchodů pro kutily, jehož stavitelský název si neustále pletu s jeho podobně začínajícím kolegou, jsem byla zakoupit mulčovací kůru na svou nově vzniklou skalku. Měli akci - 60 litrů kůry za výbornou cenu. Nadšena jsem vběhla do obchodu, když mě zarazila myšlenka - je těžší kilo kůry nebo kilo železa?, totiž - kolik tak asi váží 60 litrů mulče? Doskotačila jsem s úsměvem k pokladní a rozhodla se vyřešit svůj problém asertivně – dotazem: „Ráda bych 3 pytle mulčovací kůry, ale mám pochybnosti o váze. Uvezu to, pane Lorenc?“ Pohled nebohé prodavačky mě jasně přesvědčil o tom, že asociace s klasikou nenastala. V jejich očích problikl otazník a pak smutek a rozčarování. Zřejmě si přehrála svou naposledy spatřenou podobu a záměna s mužem ji přišla možná. Můj neutuchající humor utuchl… A pak teprve u ní přišlo pochopení! Několik dlouhých sekund si myslela, že vypadá jako pan Lorenc a ten zřejmě není příliš pěkná paní. Když nastalo uvolnění atmosféry, zeptala se mně, na co kůru kupuji. Rychle jsem zaplašila náhlý nápad přihodit na pult sekundové lepidlo a do placu starosti se stromem, který restauruju pro jeho opadanou kůru a raději jsem opustila místo činu.
Díl 2. Prodavači vrací úder
Stalo se to jednou v nejmenovaném hlavním městě, těsně před kulatými narozeninami jednoho nejmenovaného člověka. V rámci shánění dárků pro tuto anonymní osobu jsem se zatoulala se svou přítelkyní potrpící si na zbavování se peněz ve „značkových“ prodejnách (tesco je taky značka, ne?) do jednoho velmi, ale opravdu velmi nesmyslně předraženého obchodu. Jeho vzhled vypovídal o tom, jak se asi tomuto typu prodejen v Čechách daří. Obsahoval zhruba 12 kusů zboží a 3 kusy prodavačů. Rozmístění zboží bylo následovné: taška – cenovka - místo na omdlení, rukavice – cenovka – místo na omdlení, peněženka – cenovka – paní, co jí ještě neodklidili, kabelka – cenovka – atd. Všichni prodavači této prestižní prodejny byli velmi hodnotní lidé, to jim šlo vyčíst z obličejů už u vstupu. Já jsem evidentně za hodnotnou uznána nebyla a má snědá zahraniční kamarádka sloužila jako objekt zájmu, který je potřeba důkladně si prohlédnout, ohodnotit a hlavně hlídat. Nevím, zda to byla její značková kabelka, nebo její angličtina, co prolomilo ledy. Vyjevila jsem své přání: „Sháním koženou tašku aktovkového typu pro anonymní osobu mužského pohlaví, co s ní bydlím“. Velevážený PAN prodavač, jemuž absurdní ceny propůjčily absurdní pocit moci a který se tvářil důležitě, jakoby vyhladil dinosaury vlastnoručně, mě usadil: „Máme jen jednu a ta je spíš pro mladé“. Po této do nebe volající urážce se ani neomluvil, ani si nevyliskal, ani se neodvezl do lesa, aby se tam nechal, což by udělal každý inteligentní gentleman, až by uslyšel, co za moudro z něj vyšlo. Dodnes nevím, byla-li to narážka na můj stařecký vzhled (bylo mi čerstvě třicet), nebo jestli je mladý muž zvyklý vídat jen mladé dámy, co nakupují za peníze svých postarších bohatců. Možná obojí…
Moje poučení je jasné, karma je neúplatná. Urazíš – budeš uražen.
A ještě jeden závěr – šetřete peníze na opravdu důležité věci. Můžete se inspirovat třeba mou kamarádkou, která uspořádala víkend pro strhané matky, nakoupila asi tunu materiálu na zdobení adventních věnců, objednala kosmetičku, masérku a manikérku a hostila nás se svým manželem jako královny. Utratila peníze minimálně na jednu kabelku pro důležité osoby, ale zvýšila si prudce karmu. A ta ji to jistě vrátí, protože je prostě neúplatná.
