Hlavně držet za jeden provaz, říkali

„Nesmíte podrývat jeden druhému autoritu!“ „Ať se děje cokoliv, neřešte to před dítětem!“ „Připravte se na to, že ty malý mršky vás stejně dostanou na kolena.“ Sedím se svým budoucím spolurodičem na gauči a společně unisono kýveme hlavou se sebevědomým výrazem a až pohrdavým úsměvem. Proč nám všichni ti staří omšelí lidé mají potřebu říkat věci, které ví přece každý mladý inteligent? Já mám své dítě v sobě už bratru dva měsíce, tak musím přece vědět nejlépe, jak se k němu chovat!

„Nehádejte se před ním o něm.“ Hlava změní směr z původního nahoru – dolů na doprava – doleva. To je přece jasné. „Až vás nejvíc vytočí, vzpomeňte si na sebe v jeho věku.“ Tak to je přece nesmysl. My jsme se chovali možná občas nevyzrále, ale to hlavně proto, že naši rodiče udělali tolik výchovných chyb! To se nám jistě nestane, jelikož my máme PŘÍRUČKU. Jsme vzdělaní rodiče. Jeskynní typ výchovy je nám cizí. My svým dětem budeme rozumět, budeme s nimi přátelé. Já přece nebudu na toho krásného tvorečka, výdobytek naší lásky, řvát jak nějaká hysterka, jak to často vidím u nesprávně vzdělaných rodičů. A jak jen může někdo uhodit někoho, kdo je o tolik menší a dočista bezbranný? Tohle všechno my dělat nebudeme, jelikož všechny budoucí problémy máme už teď vyřešeny díky PŘÍRUČCE.

Například té o spaní. Prostudovala jsem si ji před porodem společně s tou o jídle, nemocech, péči o dítě, výchově a správném porodu. Správný porod jsem nezvládla, protože mi doktoři naplánovali nesprávný, ale nevadí. Zachráním to péčí o již narozeného potomka. Dočetla jsem se o blahodárných účincích masáže. Úžasně navážeme vztah a dítě zvládne psychomotorický vývoj rychleji a s úsměvem. No jo, ale kdy masírovat dítě, které zřejmě následkem nesprávného příchodu na svět nahé propadá záchvatům deprese z počínající celulitidy na stehnech, či co jí to tak šíleně vytáčelo? Masírování zimomřivého dítěte narvaného ve třech vrstvách oblečení nebude zřejmě úplně to, o čem se PŘÍRUČKA tak pochvalně vyjadřovala. Přebalování a koupání probíhalo tedy v nejvyšší dosažitelné rychlosti, jelikož jsem se obávala brzké návštěvy sociální pracovnice. Jediné, co nás zřejmě spasilo, byl fakt, že každý rozumný člověk chápe, že v panelákové koupelně je týrání dítěte do nebe volající zhovadilost, jedná se tedy o nervově labilního maličkého jedince. A jediná logická reakce na toto zjištění je volume na telce doprava.

Zjistila jsem tedy takto, že naše dítě je osobnost. A to je přece v dnešní době skvělá deviza, není-liž pravda. Tak jsem o tom četla v PŘÍRUČCE, takže jsem za to vlastně nakonec ráda. Nicméně v jiných oblastech se nenechám zaskočit.

Například v tom spaní. Každé dítě se dokáže naučit spát, tak se jmenuje bible pro každého zodpovědného rodiče. A je to pravda, o tom není žádných pochyb. Dětí je mnoho, návod k použití jeden. Základem je dát dítě spát, když je vzhůru. Toto šokující zjištění není tak hloupé, jak by se mohlo na první dojem zdát. Moje děti se v začátcích našeho vztahu naducly mlíkem tak, až usnuly jako jejich otec po kachně v neděli. Byla jsem proto postavena před dilema – mám začít cloumat tím nebohým mláďátkem, aby se konečně začalo chovat, jak má podle kapitoly 1? Jako rodič amatér jsem se rozhodla naprosto nesprávně PŘÍRUČKU neuposlechnout a nechala dítě spát. Dobře mi teď tak, když sloužím jako chodící naštvaný dudlík.

To je přece drobný detail, jen kratičké období, po kterém se mi bude ještě hrozně stýskat. Nepřikládám tomu tedy velkou váhu a budu se soustředit na dodržení společné strategie při výchově s jejich tatínkem.

To se ovšem ukázalo jako ten nejtvrdší kokosák. Otec mých dětí má evidentně jinou PŘÍRUČKU. Nedávno například jsme s dcerami podnikly ve vaně děsně napínavou vodní bitku. Manžel po příchodu do koupelny možná trošičku zvlhnul. Možná měl již náladu provlhlou sychravým podzimním deštěm, každopádně jsme dostaly taky spršku – významově negativních vět, neboli sprda. Říkal, až řval něco o nezodpovědnosti, špatném příkladu a vodě, která je úplně všude, hlavně zřejmě na mém karbitu. To považuji za zbytečnou prudérnost doprovázenou nedostatkem taktu, tři pirátky se přece při setkání nezačnou objímat a afektovaně ječet, bitka byla jediná cesta, jak vyjít z koupelny se ctí. Najednou nějak chápu, proč měli ti starci potřebu některé věci zdůrazňovat. Zřejmě také selhali.

Budeme muset více zapracovat na teorii – vypracovat si seznam povolených a zakázaných aktivit, případně rovnou i seznam povolených škod. Nebo máte někdo lepší nápad?