Šokující odhalení

Znáte takové ty upřímné odpovědi u pohovoru na otázku: „Jaké jsou vaše slabé stránky?“ ve smyslu: „Jsem příliš obětavá“. Tak to já preferuji objetí před obětmi. „Upřednostňuji zájmy skupiny nad svými“. To podle mě vypovídá o špatně nastavených prioritách „Nemůžu přestat pracovat, dokud úkol nesplním.“ Tím také netrpím, co se týče ukončení nepříjemných činností (což často s prací souvisí), to mi jde podstatně lépe než jejich započnutí. Přemýšlení o tomto tématu jsem se rozhodla zapsat, a jelikož se známe teprve pár řádků, využiju této příležitosti k malému představení se. Všichni tři mí noví fanoušci to jistě ocení, není-liž pravda.

Začnu zostra – můj vztah k politice. Abychom předešli spekulacím, sklouzne-li můj blog k hodnocení politické situace, komentování mých pocitů při zjištění, jak si stojí naše koruna vůči pětikoruně a jestli jsou politici zlí nehodní lidé nebo jen skupina nešťastných zatoulaných kluků, jako první bod mého programu je předeslání mé politické orientace. Domnívám se, že přešlapovaní z levé nohy na pravou k ničemu nevede, proto volím jednoznačně směr dopředu. Až se krom stran levého a pravého spektra objeví strana, která bude chtít mířit kupředu nebo vzhůru ke hvězdám, probuďte mě. Do té doby tyto řádky beru jako uzavření mé politicko-ekonomické blogerské kariéry.

Můj vztah k náboženství – děsí mě jeho radikální podoba, na druhou stranu ovšem obdivuji počet lajků, co za své působení za ta století získalo. Myslím si, že házet na ženy hadr je škoda a nechci ani pomyslet na to, že bych měla v neděli vstávat a šupajdit na přednášku do kostela, ale věřím, že jsme malí páni a trocha pokory, úcty a sem tam obrácení se k vyšší moci (byť by to pro vás byla maminka, dobrý kamarád nebo flaška vína) občas pomůže najít správnou cestu z potíží.

Můj vztah k vztahům – mí přátelé a rodina jsou mi inspirací, protože přemýšlením o nich a jejich motivaci k těm či onem činům čím dál více rozkrývám sebe sama. Aby to nevyznělo příliš vznešeně, uvedu to na pravou míru – když někoho drbu s někým jiným, zjišťuju, co mi vlastně v životě vadí a čemu se tím pádem chci vyhnout a co mě naopak zajímá, takže to taky zkusím. Samozřejmě pokud dělají oni to samé se mnou – kritizují mě a drbou, nepovažuju jejich konání ani tolik za inspirativní jako spíše šokující a odsouzeníhodné. Také zatímco já ráda dávám nevyžádané rady a dost do lidí vidím, špatně snáším, když se sama o sobě dozvím něco nelichotivého a pokusy vést mě někudy vedou spíš k zablokování. Ale to už tak děti v období vzdoru, puberťáci a já asi máme.

To by byly mé postoje k závažným problémům a teď trocha osobního, abyste nenabyli dojmu, že se navážím jen do chudáka manžela. Například mé řidičské schopnosti. Jsou dny, kdy řídím jako …no jako docela dobře. A pak ty druhé. Oškubala jsem dvěma autům bříška. Vím, že si tímto přiznáním nejspíš zavírám dveře ke kariéře profesionální řidičky kamionu, ale já bych stejně asi nevěděla, co mám dělat na hranici se všemi těmi holkami, co tam nabízejí studenou stravu a teplou náruč.

Vaření používám jako prostředek sebeobrany. Vařím jen těm, u kterých doufám, že mě na základě jiných mých kladů neopustí, nebo těm, kteří už jsou u nás příliš dlouho.

Uklízení v domě přenechám raději někomu, koho to baví. Nějací dobrovolníci?

Co se týče alkoholu - spíše vinná klobása než buřt na pivu.

A furt kecám. A dost přeháním. Někdy jsem už sama sobě otravná, tak si musím říct „už mlč, ženská!“ Tak abych vás taky neotrávila, radši se zase na chvilku odmlčím.