Věra Firichová
jsem normální a soudná ženská, možná se zbytečně zbytnělou kritičností k sobě i k ostatním; ovšem velmi miluju humor a lidi, kteří vládnou schopností ho s vážnou tváří praktikovat :)
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 408x
Seznam rubrik
Věra Firichová
Maštal (Do Tchorouc, 17. díl)
Ve vzpomínkách na almárku, která si uchovávala svoji specifickou neměnnou vůni, až již v ní bylo cokoli dobrého či byla zrovna třebas skoro prázdná, jsem si povzdechla nad tím, jaká je to škoda, že člověk nemůže nějak nahrát, zakonzervovat vůni.
Věra Firichová
Ach, ty odjezdy (Do Tchorouc, 16.díl)
Moje milovaná babička mi věnovala krásné dětství, ale dodnes kvůli ní ztrácím spousty minut denně. Podezírám ji totiž, že má prsty v tom, že nedokážu nikam přijít načas, všude čumákuju minimálně o 15 minut dříve.
Věra Firichová
Almárka (Do Tchorouc, 15.díl)
Bože, proč nelze popsat vůni? A vědci, proč jste ještě nevynalezli nějaké přenosné medium, nějaký speciální USB port, na její nahrávání a uchovávání?
Věra Firichová
BLAŽENÝ POCIT, BÝT FARAONEM (Do Tchorouc, 14.díl)
Šuplík mě pokousal! Ta zpráva se šířila rychlostí blesku a hned se přijímala příslušná opatření. Tak správné by bylo napsat spíš, že mne Šuplík kousl. Jednou. A kousl mne proto, aby mi sdělil, ať mu dám pokoj, když právě jí.
Věra Firichová
SMRT ČLOVĚČÍ (Do Tchorouc, 13.díl)
Smrt člověka, to už je samozřejmě něco jiného. A je třeba, aby se s ní dítě setkalo a mělo možnost si tu situaci prožít. A třeba i jít na pohřeb a třeba i před pohřbem spatřit zemřelého, i když jste ještě malí.
Věra Firichová
Slepice kanibalky (Do Tchorouc, 12.díl)
Slepičí prioritou je rychlost. Urvi to, ať je to, co je to. Tady nelze neodbočit k příhodě mé kamarádky, která kouřila doma na dvorku: Když dokouřila, zahodila hořící vajgl, a než ho stačila zašlápnout, aby ho uhasila, slepice ho popadla a běžela s ním do stodoly (plné sena).
Věra Firichová
LEKTVARY (Do Tchorouc, 11.díl)
"Třináct let tu ležím sám a nikým nehledán, smalt už na mě nedrží, jsem hrníček z pápěří..."
Věra Firichová
Neodmítnutelná přitažlivost smetišť (Do Tchorouc, 10.díl)
Lidi vyhazujou neuvěřitelné poklady. Třeba části jízdních kol, podivné součástky bůhvíčeho, zajímavé kličky od dvířek sporáku a hlavně se zbavují nádherně zdobených talířů jen proto, že se rozbily.
Věra Firichová
V hlavní roli já (Do Tchorouc, 9.díl)
Od chalupy na výpusť hráze jsem chodila nejraději přímo po břehu rybníka. Nebýt kachňárny, dala by se tak přejít a přes stoky přeskákat celá ta vzdálenost, ale kvůli kachnám jsem musela přestat být oduševnělou vílou už u poslední stoky a přejít na prašnou cestu ke mlejnu.
Věra Firichová
NA HRÁZI (Do Tchorouc, 8.díl)
Hráz Dolejšího byla něco mezi oblíbeným pokojíkem a víceúčelovým oltářem. Do plochy několika metrů čtverečních tam ústila veškerá voda, jejíhož konce ani nešlo dohlédnout. Pro dětskou mysl to bylo šíleně obrovitánské množství vody a bylo vzrušující slyšet ji a cítit pod nohama, tak snad třeba proto se tam dobře ústilo i myšlenkám jindy rozprostřeným po celých drahách.
Věra Firichová
UŽ MI SEM TY KLUKY NA LÍVANCE NEVOĎ (Do Tchorouc, 7.díl)
Maličko pocit svatokrádeže, když na tu stokrát prozkoumanou půdu, na to dějiště mnoha egocentrických monologů, smyšlených dialogů, introvertně a šťastně prožitých hodin, na to nanejvýš intimní území vedu po letech svou žhavou letní studentskou lásku, jak jen dokáže v sedmnácti žhnout.
Věra Firichová
AKČNÍ SCÉNA (Do Tchorouc, 6.díl)
Babička celé roky předstírala, že se jen tak šmrdolí kolem plotny a na dvorku, ale případně ohrožené životy zachraňovala možná častěji, než si myslím. Anebo to tak není a opravdu uměla být moudrá i svým nekonáním a stoupenci taoismu by k ní mohli chodit na lekce.
Věra Firichová
O HUSÁCH A ZLOMYSLNÝCH SESTRÁCH (Do Tchorouc, 5.díl)
Husy v této části drah naštěstí nebyly na denním pořádku. Nejčastěji jsem se s nimi tedy setkávala v úzké pěšince pod bytovkami cestou do krámu. Poznala jsem už tehdy psychologický druh boje - všimla jsem si, že hraná nebojácnost leckdy pomohla a husy se pakovaly stranou cesty, aby ten nadřazený hrdý tvor s taškou mohl projít.
Věra Firichová
VĚDEC TO MÁ TĚŽKÉ (Do Tchorouc, 4.díl)
Výroba uhlí je pro mne dodnes spojena s pocitem netrpělivosti a také marnosti. Pamatuji si dodnes to nedočkavé nahlížení po týdnu pod vrstvičku zeminy, zdali už z toho prkýnka začíná být uhlí.
Věra Firichová
RŮZNÁ PROBOUZENÍ (Do Tchorouc, 3.díl)
...jednou nás vzbudil strašný jekot... podivné je, že nedokážu upřesnit, zda jde o zážitek můj, či sestřin; jak jsme ho sdílely spolu, vnímám ho jako svůj, ale je dost dobře možné, že to byla sestra, kdo si v noci ve spánku tak důkladně přeležel ruku, až byla dočista ledová – a jak ráno při probouzení nahmátla živou rukou mrtvolně ledový hnát, jala se ječet a já jsem se přidala a pěkně jsme si zaječely.
Věra Firichová
OD SLEPIČINCŮ K FRESKÁM – CHVÁLA NEDOKONALOSTI (Do Tchorouc, 2.díl)
Slepičince byly všude, ale nikterak nám to nevadilo. Patřily k životu tak samozřejmě jako volně pobíhající slepice samotné. Více “eko” by ten chov již nikdo vymyslet nemohl – slepice směly všude kromě vnitřku chalupy a oplocené zahrádky se záhony. Celý dvorek a celá draha (travnatý obecní pozemek mezi parcelami) jim od rána do večera patřily, stejně jako jiným slepicím z ostatních hospodářství, stejně jako nám, všem místním dětem.
Věra Firichová
NA VENKOVNÍ ZDI BYLY BUBLINY A NEŠLO TOMU ODOLAT (DO TCHOROUC, 1.)
Pro dospělé to byly zcela běžné odfoukliny na vápenné omítce vesnické chalupy, které po většinu času ignorovali, neboť neignorované mohly by narůst a prasknout a vysypat ze svých útrob prach s vápnem a spolu s tím způsobit nevítané vysypání dalších nákladů z hrnku v kredenci, o práci nemluvě.
