Almárka (Do Tchorouc, 15.díl)

Bože, proč nelze popsat vůni? A vědci, proč jste ještě nevynalezli nějaké přenosné medium, nějaký speciální USB port, na její nahrávání a uchovávání?

Při popisování vůně můžete slovy tančit okolo blíž a blíž a už už se můžete uculovat, jak už jste blízko té podstatě, ale stejně ji neuchopíte. Ta touha po nějaké prastaré vůni může být strašně silná, vůně může být tou nejcennější esencí vzpomínky, středobodem celého příběhu. A je milé, když už tedy tu vůni nelze znovu ucítit, když alespoň máte parťáka, se kterým tu vzpomínku a marnost pokusů o popis můžete sdílet. Když dnes mluvíme se sourozenci o almárce, kterou měla babička v předsíni, jakoby nám chyběl jen maličký krůček k uchopení prožitku té vůně, až se tomu musíme smát, jak víme, že všichni tři mluvíme o tomtéž. Jen kdyby nás tak s tou vůní někdo praštil přes nosy – okamžitě bychom ji poznali.