NA VENKOVNÍ ZDI BYLY BUBLINY A NEŠLO TOMU ODOLAT (DO TCHOROUC, 1.)

Pro dospělé to byly zcela běžné odfoukliny na vápenné omítce vesnické chalupy, které po většinu času ignorovali, neboť neignorované mohly by narůst a prasknout a vysypat ze svých útrob prach s vápnem a spolu s tím způsobit nevítané vysypání dalších nákladů z hrnku v kredenci, o práci nemluvě. 

A tak jen málokterý dospělý přiznal, například pod vlivem neúprosných ukázováčků šikmého podvečerního slunce, že o tom zakonzervovaném starém světě ví. Pro dětskou duši však odfouklá omítka byla bublinou se vším všudy, totiž neodolatelně lákající k propíchnutí, kombinace neškodného výlevu destrukčních choutek duše, jako když při cestě do školy v zimních suchomrazech nelze nevstoupit na dutou skořápku bývalé louže s očekáváním, zda křupne, či zda je dost silná, a úžasu hledače vykopávek, sledujícího  výdech obláčku historického vzduchu, který se s prachem, vápnem a tajemnem vyvalí ven, v tom slastném okamžiku po promáčknutí omítky prstem.