Husy v této části drah naštěstí nebyly na denním pořádku. Nejčastěji jsem se s nimi tedy setkávala v úzké pěšince pod bytovkami cestou do krámu. Poznala jsem už tehdy psychologický druh boje - všimla jsem si, že hraná nebojácnost leckdy pomohla a husy se pakovaly stranou cesty, aby ten nadřazený hrdý tvor s taškou mohl projít.
Dařilo se to zejména v těch méně slunných dnech, kdy jsem měla dlouhé nohavice. Když jsem však vstupovala do uličky v nějakých trenýrečkách jako cvičenka, s nožkami holými, obvykle mne husy odhadly dobře a musela jsem mrskat taštičkou jak o závod, někdy mne dokonce i zpět z cestičky ke drahám vysyčely. Párkrát jsem měla štěstí a ony měly čas oběda či poledního spánku či nějaké porady, no prostě v cestičce po nich nebylo ani veta. No veta – byly tu po nich stopy, byly. Ač znalou slepičinců, stejnak mne ty tmavě zelené kopečky jejich výkalů udivovaly a byly mi i tak nějak povědomé. Jednou jsem na ně i zírala zblízka. Pro jistotu jsem nejedla špenát, nikdy již v dětství ani v mládí; dokonce ani tehdy, když nás, malé prvňáčky, tloukla soudružka družinářka Kohoutová těžkým svazkem klíčů při obědě do hlaviček, abychom všechno snědli– ani tehdy jsem nepolevila.
Občas se husy vyskytly i na drahách, ale mohly jsme se vzájemně ignorovat díky dostatku místa pro všechny – nikde žádná úzká ulička, kde bychom si musely dokazovat, kdo s koho. Jednou jim ale přišlo jako dobrý nápad mne pěkně prohnat: Hrály jsme zrovna se sestrou na schovku a já, hledaje úkryt někde za sousedovo složeným dřevem, jsem na hejno nešťastně natrefila; samozřejmě, že jsem nestihla zahrát suveréna, samozřejmě, že mou hrůzu bleskově odhalily a natáhly ty své už tak dost dlouhé krky a vystrčily ty jazyky a hnaly mne se syčením pryč, jedné se i lýtečko štípnout podařilo, než jsem zabouchla branku. Stála jsem na dvorku a funěla a nad mojí hlavou, ukrytá ve větvích staré hrušky, se náramně chechtala moje sestra. Tak dnes už i já vidím, že nemohla dělat nic rozumnějšího, ale tehdy jsem se na ni strašně zlobila, že neseskočila z úkrytu a nezachraňovala mi můj nepochybně ohrožený život.
