Ivana Dianová
- Počet článků 629
- Celková karma 32,10
- Průměrná čtenost 2036x
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny VII.
Táta zatoužil po chatě. Nejprve tedy zatoužil jeho bratranec, který si to kouzelné místo našel: na břehu rybníka, obklopeného hlubokými borovicovými lesy. Táta, který se vyučil mimo mnohé jiné i zedníkem, strýci pomáhal stavět.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny VI.
Někdy se setkají dvě naprosto rozdílné osoby a zůstanou spolu až do konce života. Myslím, že naši se museli mít hodně rádi- jinak nevím. Totální rozevlátec a spořádaná dáma vždy s bílým límečkem a dokonalým nadhledem a přehledem.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny V.
Táta dodal genetický materiál veskrze nevšední. Jako červená nit se celým širým rodem vine to, co jsem pojmenovala ADHD, ale možná to ADHD není, možná je to něco jiného, těžko říct.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny IV.
Příbuzní z tátovy strany byli rovněž zajímaví. Někteří skoro až moc, na můj vkus. To nic nemění na tom, že mám i jejich geny, což se nedá přehlédnout, a i k nim prostě patřím.
Ivana Dianová
Host
Holčina to nebyla ošklivá, dokonce ani hloupá. Řekla bych, že nebyla ani zlá. Jenom se s ní moc nedalo být pod jednou střechou.
Ivana Dianová
Je na šlupky, já ještě ne
Popravdě doufám, že ani nebudu. Že mě k tomu nikdo a nic nepřinutí. I když, známe to: člověk nikdy neví...
Ivana Dianová
Utrpení- daň z lásky?
Snad každý měl v životě nějakou velkou lásku, o kterou později přišel. Smutek a trápení, které následovaly, se zdály být nekonečné. "Kdybys teď netrpěla, znamenalo by to, že jsi předtím nemilovala", nabídl mi útěchu kamarád.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny III.
Oba prarodiče si pamatuju jen málo. Děda zemřel, když mi byly asi čtyři, babička v mých deseti, ale od dědovy smrti polehávala a nijak jsem si ji neužila. Vlastně si ji pamatuju jako stařenku, mávající nám z okna. Jaká škoda!
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny II.
Ale máma nevzpomínala jen na válečná léta. S radostí nám vyprávěla i o těch dalších, o obyčejném, mnohdy přetěžkém, ale pro mámu a spousty dalších lidí radostném životě.
Ivana Dianová
Příběhy z mé rodiny I.
Na své rodiče vzpomínám denně. Jsou tu se mnou tak nějak pořád. V poslední době si obzvláště vybavuju jejich vzpomínky na válku. Snad nějak pracuje moje podvědomí, nevím, ale hodně se mi o nich a jejich příbězích i zdává...
Ivana Dianová
Bojíte se, že u nás bude válka?
Nad Nuselským údolím proletěly stíhačky. Ony nejenom zde, ale mě vyděsily právě nad naším domem. Okamžitě jsem se chlácholila, že je to opět nějaká slavnostní akce, ale úlek ve mně zůstal hodně dlouho. Neudělalo mi to dobře.
Ivana Dianová
Chcete být v balíku a lejno dělat? Staňte se pěstouny!
Je to rada všech rad a výsledek je zaručený! Prachy budete přehazovat vidlemi a uhlířskou lopatou, nebudete muset (už nikdy!) chodit do práce. Zkrátka a dobře- bylo by hřích do toho nejít!
Ivana Dianová
Houpací síť
Na chatě vždycky byla. Nejdřív obyčejná, bílá, pak ji vystřídala růžová, už s dřevěnými struníky, teď máme červeno- modro- bílou. Z rozkošného krámku na pražském Újezdě.
Ivana Dianová
jak najít sám/ sama sebe a vyhrát ?
Moje krásná, a po mně střelená jedenáctiletá dcerka začala psát. Nejprve tzv. do "šuplíku", ale nedávno usoudila, že by chtěla psát blog. A jelikož kvůli nízkému věku nemůže, vecpala se do mého. O karmu i ohlasy se prý podělíme...
Ivana Dianová
Ten rybník
Je kouzelný, ale je na tomto světě. Je hodně schovaný v hlubokých, ale přesto sluncem prozářených lesích, ale není k nenalezení. Pouze ale pro někoho. Jen někdo tam smí. Dějí se tam totiž zvláštní věci!
Ivana Dianová
Poslední prázdniny
Čekají mě poslední prázdniny v rozpoložení, ve kterém se už delší dobu nacházím. Slibuju si, že ty další budou mnohem lepší a moji přátelé a v neposlední řadě lékař mě ujišťují, že tomu tak bude. Jenom musím vydržet.
Ivana Dianová
Poslední noc aneb Kráva
Stávají se i horší věci. S tímto tvrzením lze souhlasit. Proč tedy na tenhle příběh musím pořád myslet?
Ivana Dianová
Na nákup jedině s Monikou Bagárovou a Milanem Barošem
Naše vysněná dovolená se chýlila ke konci. Navzdory mým utkvělým myšlenkám s námi ani nespadlo letadlo, ani nebylo v místech našeho dočasného pobytu zemětřesení, dokonce se nekonal ani státní převrat. Prostě jsme všichni přežili.
Ivana Dianová
Po mrtvici jak po výprasku podruhé
Některé zážitky jsou natolik drsné, že by na ně člověk nejradši navždy zapomněl. Vymazal z paměti! A zcela určitě by si je už nikdy nechtěl zopakovat! Ale ovlivnit je nemůže, někdy částečně, jindy ani to ne...
Ivana Dianová
Alkohol, medvěd a tma aneb Nikdy se nevzdám!
Pozvala jsem Beronu k nám na chatu a už v té chvíli jsem věděla, že to bude zajímavé. Že o zážitky nebude nouze! A opravdu nebylo...
Ivana Dianová
Lež
Lhala jsem a přiznávám se k tomu. Ne že bych se to pokoušela tajit nebo zapomenout. Zapomenout... Tak to opravdu nejde. Nikdy na to nezapomenu!
Ivana Dianová
Kontakt dítěte s druhým rodičem po rozvodu
Je to hodně bolavé téma a už dlouho je nosím v sobě. Po přečtení skvělého blogu Zdeňky Ortové se vzbouřily moje myšlenky, zkušenosti moje i sdílené či bezděky pochycené z okolí, a vyžádaly si svůj vlastní blog napsaný mou rukou.
Ivana Dianová
Kavalíři, vraťte se!
Tramvají číslo jedenáct jezdím velmi často, prakticky denně, a musím říct, že v poslední době zde často nacházím náměty k zamyšlení, což v mém případě zhusta znamená i ke psaní.
Ivana Dianová
Jak jsem vyhrála
Také jste si všimli, jak jsou lidé kolem nás vážní? Mají netečné výrazy? Bez nálady? Bez úsměvu? Vídám to denně. V tramvaji bývají dokonce zamračení. Prostě chodíme kolem sebe jak cizí!
Ivana Dianová
Vrah
Setmělá liduprázdná ulice voněla nedávným deštěm a mokrými šeříky ze stráně. Ticho bylo nezvyklé, za normálních okolností tu jezdily dvě tramvaje, ale teď byly rozkopané koleje a náhradní autobus už takhle pozdě nejezdí...
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
