Kontakt dítěte s druhým rodičem po rozvodu

Je to hodně bolavé téma a už dlouho je nosím v sobě. Po přečtení skvělého blogu Zdeňky Ortové se vzbouřily moje myšlenky, zkušenosti moje i sdílené či bezděky pochycené z okolí, a vyžádaly si svůj vlastní blog napsaný mou rukou. 

Alenka

Martina pobíhala od branky k oknu a střídavě hleděla na hodiny a na mobil, mlčky ležící na konferenčním stolku. Kolikrát za ten víkend volala svému bývalému muži, ale nikdy jí to nezvedl. Nezajímal ji on, ale jejich pětiletá dcerka Alenka. Soud určil malou do péče matce, otec měl právo vídat holčičku každý druhý víkend, tedy tak, jak si to sám přál. V praxi to vypadalo tak, že v pátek odpoledne nabral malou s kufříkem oblečení do auta, a v neděli odpoledne ji vrátil matce. Rozvod proběhl nedávno, takže tento kontakt dcery s tátou se realizoval přesně třikrát, tedy tento týden po třetí, přesněji řečeno.

Martina byla jak na trní. Bylo už skoro sedm večer, to už malá byla zvyklá koupat se, večeřet, prostě už pomalu najížděla na předusínací rituály, pohádku, a podobně. V osm večer se konečně ozval zvuk motoru a ve chvíli, kdy Martina vyběhla před dům přivítat malou, ozvala se rána a motor utichl. Otevřely se dveře na straně řidiče a vzniklým otvorem doslova vypadl Pavel, její ex manžel. Ležel vedle auta, které zastavilo o vrata do sklepa, nohy měl pod vozem. Něco zamumlal a za okamžik tvrdě usnul.

Martina se vrhla do auta pro dceru. Seděla v sedačce, ale nepřipoutaná. Martina věděla, že to sama nedokáže, šlo to špatně i dospělému. Vytáhla ji z auta vedla ji do domu. Alenka byla zamlklá a teprve po chvíli začala odpovídat na maminčiny otázky. Především ale měla velký hlad! Snědla talíř polévky od oběda a řízek s kaší si dvakrát přidala. A pít! Mami, já mám strašnou žízeň! Následovala rychlá sprcha a honem do postele! Povídání před spaním se tento večer hodně zvrtlo. Ukázalo se, že Alenka byla s tatínkem sama doma. Tatínek nejdřív blinkal, pak usnul. Spal až do večera, pak mu Alenka připomněla, že je čas k návratu. Tatínek si dal dvě piva, aby ho nebolela hlavička, a vyjeli. Nepamatuje si, co jedla. Nikde nebyli, jenom v samoobsluze- pro pivo. Ale to je hrozně hořké, tatínek jí ho nabídl, když měla žízeň, ale radši nepila nic, jenom vodu z kohoutku v koupelně. A v sobotu byli v restauraci. Tatínek byl veselý, hodně se smál, a jí koupil párek a chlebíček, ten snědla, ale párek jí nechutnal. Maminko, a musím jezdit s tatínkem k němu? Nemůžu zůstat radši doma?

Když malá usnula, Martina vyšla na dvůr. Pavel stále ležel u auta, zabořeného do sklepních vrat, a hlučně chrápal. Sousedka na ni přes plot soucitně pokývala hlavou. Tenhle pohled pro ni nebyl ničím neobvyklým. Martina se s Pavlem rozvedla právě kvůli jeho závislosti na alkoholu. Ale to je přece mezi nimi! Děti mají právo na oba rodiče.

Natálka a Nikolka

"Mami, nevíš, kde mám toho pejska?" "Jakého pejska?" Milada byla otrávená, nemohla najít peníze, které si odložila na prádelník. Chtěla se zastavit na poště a zaplatit starší dceři hudebku. Měla to jen tak tak, bere až příští týden, což je sice dobrá zpráva, ale ta špatná je, že ta výplata je už teď brutálně okleštěná o splátky. Exekuce, ale ne její. Manžela, teď už sice bývalého, ale tehdy byl ještě stávající, takže...

"Pejska-kasičku, přece!" Nikolka byla udivená: takový krásný pejsek s korunkami uvnitř, a maminka neví! "Maminko, ty sis ode mne půjčila dvoustovku?" přišla za ní také starší Natálka. V Miladě hrklo. Aha! Jo takhle! Dostala šílený vztek. Někdy si od holčiček skutečně půjčovala z jejich pokladniček, ale samozřejmě jim to napřed oznámila! Takže pejsek i s drobnými, peníze na hudebku i Natálčina dvoustovka je v čudu. Přesněji řečeno- v některém z hracích automatů. Nestihla je schovat a zamknout, už odvykla...Včera byl u nich Roman, její exmanžel a táta jejích holek. Milada ho sama pozvala na návštěvu, nechtěla riskovat, že bude tříletou a sedmiletou vláčet po pochybných podnicích, nebo dokonce nechávat je u ještě pochybnějších "známých", jak už se párkrát stalo.

Takže peníze v trapu, no, přišla už o víc, a to přesně tímto způsobem, přesto ale zůstal vztek, lítost nad dětmi, a obrovská chuť nakopat jednou pro vždy toho chlapa, který ji nadosmrti zadlužil, zostudil a zranil city její i jejich společných dětí, do zadnice, a už nikdy ho nepustit přes práh svého bytu i života. 

Ale otec má právo stýkat se se svými dětmi a děti mají právo na oba rodiče.

Ano. Normální rodiče mají zájem o svoje děti, starají se o ně, chovají se tak, aby jim neškodili. Je nanejvýš žádoucí, aby i po rozpadu rodiny zůstali v kontaktu po celý život. Kéž by to tak vždycky šlo!

Ale někdy je to kontraproduktivní a někdy dokonce pro děti škodlivé. Někdy to prostě nejde.