Bohumila Truhlářová
- Počet článků 286
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1078x
Seznam rubrik
Bohumila Truhlářová
Neztrácejme čas, není na to čas
Píši další knihu o možném pohodovém fungování jednotlivců i skupin zde na Zemi. Píši denně a i dnes za sebou mám několik hodin psaní. Ale zprávy, do kterých denně nahlížím na internetu, mě nenechávají v klidu. Fakt mě baví.
Bohumila Truhlářová
Neztrácejme čas, není na to čas
Píši další knihu o možném pohodovém fungování jednotlivců i skupin zde na Zemi. Píši denně a i dnes za sebou mám několik hodin psaní. Ale zprávy, do kterých denně nahlížím na internetu, mě nenechávají v klidu. Fakt mě baví.
Bohumila Truhlářová
Co se dobře prodává
A jsme v tom zase. Velké téma: co nejde, co určitě nepůjde, jak se co určitě nepodaří. A pokud se něco dobrého podaří, tak je to vlastně škoda, protože bublina by nešla víc a víc nafukovat, noviny by neměly o čem psát.
Bohumila Truhlářová
Nechutné dějiny a revoluce zdola
Několikrát jsem znechuceně odložila knihu výborného spisovatele pana Vondrušky Král rytíř, v níž podrobně popisuje život v Čechách kolem roku 1250, tedy stav a vývoj společnosti za vlády krále Přemysla Otakara II.
Bohumila Truhlářová
Čech chtěl bojovat
Bolestínský romantik, nepochopený okolím. Člověk, který rád porušuje jakákoliv pravidla. A moc nepřemýšlí. Přesněji: rozumné přemýšlení pro něho není zajímavé. Baví ho hodně ujeté záležitosti, koketuje se sebevraždou...
Bohumila Truhlářová
Zodpovědnost společnosti za zdraví jedinců
Společnost nemůže nikoho nutit, aby chtěl být zdraví. Chce-li si jedinec své zdraví podkopávat (třeba kouřením nebo jinou drogou, která je běžně dostupná a tělo si na ni navykne natolik, že ji vyhledává a nechce bez ní být)
Bohumila Truhlářová
Šílení politici ve víru dějin
Proč jde všechno tak pomalu? Proč se věci k lepším nemění rychleji? Dvacet let, po celou dobu, co jsme se setkávali na tzv.Povídáních (www.povidanisjanem.cz) s ing. Janem Konfrštem, bylo toto mým hlavním tématem.
Bohumila Truhlářová
Zeman se na hradě opevnil, nepronikne k němu ani myš
Prohlídky každého - potenciálního záškodníka - hned u brány do Hradu jakoby byly předzvěstí, co by bylo dobré udělat: bránit se. Bránit nejenom "vrchnost", ale i nás "dole". Vidět, jak se k nám do Evropy nasouvá zlo.
Bohumila Truhlářová
Co dělat, když někoho baví nás vraždit
Když Hitler vyhrožoval Židům, že je zlikviduje, ne všichni si tuto možnost připustili. Bylo to nad jejich chápání. Vymykalo se to jakýmkoliv představám, které normální lidi měli.
Bohumila Truhlářová
Práva kuřáka končí u mého nosu
Bavit se s kuřákem o tom, aby nekouřil, je stejné jako říkat narkomanovi, že by si neměl už zase píchnout heroin. Je to o ničem.
Bohumila Truhlářová
Dáda a Felix
Vztah začíná, když se dva lidé pro sebe rozhodnou jako pro nejlepšího na světě. On pro ni a ona pro něho. Tím vstoupí do tzv. řeky vztahu a podají si ruce.
Bohumila Truhlářová
Otitulovaný V. Klaus: Ing. CSc., dr. h. c. mult. ("prorok")
Tituly ze slušnosti a moudrosti, z úcty k lidem a z pravdomluvnosti, ze skromnosti a nadhledu, z poctivosti a pokory... jsou součástí čestných titulů? Kterého titulu si Klaus cení nejvíce? Na to novinářům odpovědět nechtěl, prý ho ale vždy překvapí ocenění z exotických koutů. "V tomto smyslu jsem považoval za úplně nejnetušenější věc čestný doktorát v Guatemale. Aby byl člověk prorokem v daleké Guatemale... to je zajímavé, že vás tam někdo objeví," podotkl Václav Klaus. (Úryvek článku Romana Béma r.2014)
Bohumila Truhlářová
Klaus: Havel byl vlastně reformní komunista
Na adresu bývalého pana presidenta Václava Havla padlo již mnoho názorů. Při jeho pohřbu Václav Klaus vyzval všechny k následování jeho hodnot. Vystoupení V. Klause na pohřbu okomentoval ing. Jan Konfršt (www.povidanisjanem.cz) v otevřeném dopise, který tehdejšímu presidentu Klausovi zaslal. Cituji: "Vážit si Vás, pane presidente Klausi, mohu za Vaši otevřenost. Nemohu však mít úctu k člověku, kterého nejen že duchovní rozměr života, a to i v oblasti státnické, neoslovuje, avšak pokrytecky se k němu hlásí ve chvíli, kdy se loučí se svým oponentem, který svůj hlas však již zvednout nemůže. Vyzýváte-li nás všechny k následování hodnot, jež Václav Havel hlásal, a Vám samotnému jsou přitom cizí, pak takovéto jednání nemohu ohodnotit jinak než za pokrytecké."
Bohumila Truhlářová
Moc bezmocných - nemoc mocných
Pomalu se dostáváme k tomu, aby Zeman na návštěvě Ruska vyhlásil, že se naše země samozřejmě nebude zajímat o to, kolik států Rusko ještě bude okupovat a jaká území už ukořistilo. Že nám do toho nic není a souhlasíme, aby si Rusové s tanky vjeli tam, kam chtějí a dělali si tam, co, se jim zlíbí. Dodržování lidských práv se budeme učit od nich i od Číňanů...
Bohumila Truhlářová
Mír začíná v našich srdcích
...začíná naší drobnou slušností, která má z pohledu společnosti zásadní význam. Nevěříte? Potom se začtěte do následujících slov Václava Havla Moc bezmocných: V době, kdy Čechy i Slovensko byly pevnou součástí rakousko-uherské říše a kdy neexistovaly ani faktické, ani politické, ani psychologicko-sociální předpoklady pro to, aby naše národy hledaly svou identitu mimo rámec této říše, založil T. G. Masaryk český národní program na myšlence „drobné práce“, tj. poctivé a odpovědné práce v rámci existujícího uspořádání v nejrůznějších oblastech života, směřující k povznesení národní tvořivosti a národního sebevědomí... Jediné možné východisko k důstojnějšímu národnímu osudu spatřoval Masaryk v člověku, v tom, aby si vytvářel předpoklady především k vlastnímu důstojnějšímu osudu lidskému; VÝCHODISKEM PROMĚNY POSTAVENÍ NÁRODA MU BYLA PROMĚNA ČLOVĚKA. (V.Havel: "Jedinec zmůže dost. Kdo nesouhlasí, hledá si jen výmluvy.")
Bohumila Truhlářová
Jak rozpoznáme, že je to skutečně pravý partner 4.díl - závěr
„Bohunko, toho pravého jsi minula“, řekl mi krátce po rozvodu pan Jan (Jan Konfršt, www.povidanisjanem.cz). „Potkali jste se, a jak máš ve zvyku: dívala ses na zem. Oko je do duše okno – a ty jsi oči nezdvihla. Nedošlo k propojení. A tak jste se minuli...“ „A co když ho minu zase? Jak ho vůbec poznám?“, vypadlo ze mne. „Toho pravého poznáš úplně bezpečně, toho určitě nemineš... toho minout není možné“, dodal Jan tiše a ve tváři měl zvláštní úsměv. Kolikrát jsem si -od tohoto rozhovoru - myslela, že jsem potkala toho pravého, nežli to skutečně pravý byl? Nejednou... V podstatě při každém setkání s potenciálním partnerem jsem si dělala naději, že to bude to pravé. Nešla jsem do vztahu, když jsem si nemyslela, že je to ono. A stále jsme se k ničemu nemohli dopracovat: po pár měsících přišlo zjištění, že to jako pravé jenom vypadalo. Růžové brýle zamilovanosti spadly, nezbylo nic, na čem by šlo vztah budovat. Zdání pěkného vztahu se rozplynulo jako pára nad hrncem – k pořádnému partnerství jsme se nedopracovali. Proč se u nás ve vztazích opakují nepříjemné prožitky, když se o setkání s tím pravým tolik snažíme? Jde o laťku. O výši laťky. Určitě jste slyšeli o vizualizaci – o vysílání svých přání a jejich zhmotňování. Podle této metody si máme vysnít, přímo v barvách představit našeho partnera a soužití s ním. A nemá se držet při zemi, nýbrž si představovat to nejkrásnější, co si přejeme. A pořád na to myslet, až se toho v praxi dočkáme. Na konzultaci přišla paní Eva, která tuto techniku několik let praktikovala. Jenže když někoho potkala a myslila si, že je to konečně on, ten vysněný, nejlepší a pravý, vztah záhy v hádkách skončil. K tomu navštěvovala nejrůznější akce – rodinné konstelace, holotropní dýchání, regrese do minulých životů... a pořád nic. Zlobila se, jak je možné, že toho pravého ještě nepotkala. „Když už jsem proto udělala všechno a i tu vizualizaci poctivě provádím několik let, tak proč toho pravého partnera pořád nemám?“, ptala se pohněvaně. Jemné předivo našich myšlenek vytváří sítě, po nichž se pohybujeme Technika vizualizace i další metody nás nabádají k rozpoznání síly našich myšlenek, opírají se o fakt, že myšlenka je tvůrčí. Potud je to všechno v pořádku. Každá naše myšlenka je jemné předivo, které před sebe rozprostíráme. Z nitek myšlenek se splétají cestičky. Po ničem jiném se nepohybujeme nežli právě po cestičkách ze svých myšlenek. Jdeme po nich a dojdeme jenom k tomu, co si chvíli (např. hodinu nebo den, týden či delší dobu před tím) v myšlenkách vytváříme. Co vymyslíme, jaké závěry si stanovíme, jaké názory preferujeme, jaké postoje si vezmeme za své, co je nám vlastní, čemu věříme a co ve svých myšlenkách upřednostňujeme – to je to, co potom následně v praxi (ve slovech a činech) žijeme: po své osobní myšlenkové síti jsme si právě k tomuto došli.
Bohumila Truhlářová
Jak se pro vztah v lásce a v pravdě vzájemně vychovat (3.díl)
Už víme, že vztah má svůj prvopočátek v naší hlavě. Každý z nás nějak uvažujeme, názory si buď ponecháváme stejné nebo naopak to či ono přehodnocujeme. Ať je to tak či tak, myšlenky jdoucí naší hlavou se šíří i kolem. Ztratili jsme schopnost myšlenky běžně snímat. A tudíž nevíme, co si druhý člověk myslí, ale všichni skrze vztahy máme možnost do myšlenek hlouběji pronikat... Jak? Pohledem zpět. Zamýšlením se nad tím, co současnosti předcházelo. Prakticky to znamená velkou změnu v našem uvažování - jde o úplné přehodnocení způsobu, jakým hledíme na vztah, na život. Kdo si ponechá zaběhnuté postupy přemýšlení a věří v danost, v osudovost, ten často žehrá na to, co žije. Z výslednice žití - např. z toho, že je ve vztahu nespokojený – viní lidi kolem: třeba konkrétně partnera. Takový člověk se velice lehce pozná podle toho, že kritizuje, pomlouvá, těší ho bulvár, žije v zajetí záporných tvrzení – nepřipustí možnost zlepšení a k tomu navíc i neumí odpouštět... a to vše slovně nebo v jeho myšlenkách. „Vy pořád partnerku hledáte vně sebe...“ Tato slova řekl před lety mému manželovi jeden jasnovidný léčitel - bylo to v době těsně před naším setkáním. A víc mu nevysvětlil. Jen podotkl, že tam – mimo sebe - ji nenajde. On odešel domů a lámal si hlavu, co tím chtěl ten člověk říci. Samozřejmě, že toužil po pěkném vztahu; od tehdejší manželky se už před půl rokem odstěhoval a zkoušel žít lepší vztah s milenkou. Ale ani tam to nebylo ono. A tak si řekl, že nebude ani s jednou z nich, že si udělá v životě pořádek a nežli potká tu pravou, tak bude sám. Za krátký čas se opět setkal s léčitelem a ten ho už ve dveřích vítal slovy: „Tak vidím, že jste se pro pořádné partnerství správně rozhodl...“ Co je tím kouzlem, které otevírá dveře k setkání s pravým partnerem? Co jediné nám pomůže žít celý život – tedy i partnerství – v pravdě a v lásce? Je to krok ze stávajícího stavu do větší pravdivosti, čestnosti...
Bohumila Truhlářová
Jak poznáme pravého partnera od nepravého - 2.díl
Zkuste si představit řeku, kdy na jednom břehu stojí muž a na druhém žena. Jsou individualitami a nevědí o sobě; každý z nich si žije svůj oddělený život. A řeka mezi nimi je tak široká, že na sebe očima nedohlédnou. A jak se přihodí, že se setkají, kdy začíná vztah? Kdo zapříčiní, že se muž se ženou potká, že se k sobě dva jedinci fyzicky přiblíží natolik, aby se očima viděli? Vždyť jsem řekla, že řeka je natolik široká, že na tu dálku na sebe vůbec nedohlédnou! Jak tedy k setkání nakonec dojde? To někdo řeku zúží, a tím se ti dva k sobě přiblíží? Zamyslete se nad tím, v jakém okamžiku vztah začíná. Každý z nás za sebou nějaký ten vztah máme, s někým jsme se během života kontaktovali. A víte, kde je první impulz, počátek těchto setkávání? Když tuto otázku vyslovím, většinou lidé odpovídají, že jejich vztah začal tím, že se uviděli, vzájemně si sebe všimli, něco je na sobě zaujalo. Ano, tak to při setkání s druhým člověkem je. Ale nedělo se ještě něco před tím? Jsme duchovní bytosti v duchovním světě Žijeme v hmotě, vidíme hmotu, uvědomujeme si hmotu... Ale ne až tak jasně vnímáme, že nejsme jenom hmotnými těly v hmotném světě, nýbrž že základ všeho dění mezi lidmi – i setkávání - je jiný. Víte už, o čem mluvím? Víte, kdo začíná vztah a čím ho startuje? Kde se nový vztah rodí? Nepojmenuji novinku, když řeknu, že každý člověk myslí. Že mu jdou hlavou úvahy – a to bez ustání jedna za druhou. Že vy i já, všichni, jeden vedle druhé a to neustále – máme, na věci dějící se nám i druhým, svůj názor. Naše názory a z nich vytvořené životní postoje – to jsou výstupy, které z nás jdou do okolí: jsou to výrony jemné hmoty našich myšlenek na lidi kolem. A jsme u překrásné záležitosti: u své zodpovědnosti za to, co nás potkává, tedy i u toho, zda vůbec někdy pravého partnera spatříme!
Bohumila Truhlářová
Jak najít pravého partnera - 1.díl
Existuje vůbec pravý partner? V době minulé – pár měsíců po rozvodu – jsem se zamýšlela nad tím, kde najdu toho pravého muže. Lámala jsem si hlavu s tím, zda vůbec existuje. A jestli ano, jak je možné se k němu dostat? Pro radu jsem jela k panu Janu Konfrštovi (www.povidanisjanem.cz) a on mi řekl: Bohunko, s tím pravím, jste se minuli. Ty, jak máš ve zvyku, jsi koukala na zem, nezdvihla jsi oči a tak jste se minuli... Já jsem s ním mluvila a nezdvihla jsem oči? Ne, nemluvila, prošli jste kolem sebe, nekontaktovali jste se. Tak jsem se rozhodla neklopit oči a toho pravého uvidět Nápověda z rozhovoru s Janem byla jasná: zdvihnout oči a rozhlížet se... až toho pravého uvidím. Jenže když jsem se k tomuto rozhodla, hned jsem v sobě uslyšela slova: Ale ty nebudeš tou, která si partnera bude vybírat. Aha, zastyděla jsem se, já nesmím být tak chtivá! Aktivnější při seznamování je přece muž... Jenže když jsem po této své myšlence v sobě uslyšela slova: Ale ani on si tě nebude vybírat., byla jsem se svým přemýšlením v konci. Tak tomu jsem skutečně nerozuměla. Rozuzlení přišlo v následující větě: Budete vybráni. Co znamená „budete vybráni“ a kde je pravý partner Tyto dvě věci spolu souvisí: „vybráni“ a „pravý“. Co já jsem se s tímto tématem natrápila! Přemýšlela jsem, kde je ten pravý. A jaké by měl mít vlastnosti, co by už měl mít zvládnuté, abychom se k sobě hodili, abychom si rozuměli. A víte, že právě otázka: Kde je pro mě pravý partner? je brzdou, díky níž stojíme na místě a nikdy se s ním nesetkáme? Nevěříte mi? A já přesto tvrdím, že kdo přemýšlí a říká: „Kde je?“ a k tomu vymýšlí, jaké by měl mít vlastnosti, pravého partnera nenajde.
Bohumila Truhlářová
Co s Rusy na Ukrajině?
Němci žijící u nás jásali, když jejich vojska vjížděla v březnu 1939 na naše území: Konečně, osvoboditelé! Tolik jsme je tu potřebovali! Jak nám tu bylo ubližováno! Naštěstí jste nás přišli od těch hrozných Čechů osvobodit! Co se děje na Ukrajině? To vidíme sami.
Bohumila Truhlářová
Krym, Tibet a my
Zeman se už v rámci předvolebních prezidentských debat vysmíval myšlenkám R. Steinera, že by se politika měla oddělit od hospodářské stránky státu. Naopak, za samozřejmé a jedině možné považoval přesně to, co teď dělá: podporuje velmoc, která přepadla a obrala o svobodu malý stát, protože podle něho takovéto prkotiny se přece obchodování nesmí stavět do cesty, nezáleží na nich, nestojí za řeč.
Bohumila Truhlářová
Výzva k podepsání petice za Tibet
Zeman se už v rámci předvolebních prezidentských debat vysmíval myšlenkám R. Steinera, že by se politika měla oddělit od hospodářské stránky státu. Naopak, za samozřejmé a jedině možné považoval přesně to, co teď dělá: podporuje velmoc, která přepadla a obrala o svobodu malý stát, protože podle něho takovéto prkotiny se přece obchodování nesmí stavět do cesty, nezáleží na nich, nestojí za řeč.
Bohumila Truhlářová
Máme Boha za hlupáka?
Přesně, co se stalo panu Grossovi (onemocnění, ochrnutí viz Blesk.cz „Premiérské pokání. Gross se v ČT veřejně omluvil všem, které zklamal“...) to přes dvacet let vysvětluji. Bůh? Kde je Bůh? Co to je? Je možné na Boha (na dobré věci) kálet?... Bůh je souhrn všech myšlenek. Souhrn všeho, na co kdy pomysleli naši předci (pradědové a prababičky ve všech pokoleních co je svět světem, babičky, dědové, rodiče...) a na co myslíme i my, v této době žijící. Všechny myšlenky minulé i současné se nikam neztrácejí – myšlenka je energie – a ta existuje. Proč? Protože vlastností energie je, že se nemůže ztratit. Může se jenom přeměnit.
Bohumila Truhlářová
Podpořte petici vládě ČR za mír - info na b.truhlarova@gmail.com
Vláda ČR Mgr. Bohuslav Sobotka, předseda vlády České republiky nábřeží Edvarda Beneše 4 118 01 Praha 1 Vážený pane premiére, jsem pravidelným návštěvníkem knihkupectví. Většinou je můj záměr jasný; plánované zakoupení vyhlédnuté knihy. Jindy jím pouze procházím a se zájmem si prohlížím množství nových titulů, jimiž je knižní trh doslova zaplavován. Sleduji přitom, jakým tématům, případně jakým osobnostem je touto cestou věnována zvýšená pozornost a hledám souvislosti se současným děním. Přemýšlím přitom, kolik prostoru dáváme ve své mysli i historickým událostem, jimiž je náš současný život determinován. Žijeme přece v kauzálním světě a kulisy světa, v nichž se pohybujeme, jsou jen odrazem našeho chování v minulém čase. A tak při pohledu na množství titulů věnovaných druhé světové válce, případně jejímu hlavnímu protagonistovi Hitlerovi zvažuji, na kolik jsme se touto stinnou stránkou naší historie nechali poučit. Do jaké míry se hrůzy, jež lidstvo ve válečných letech prožilo, odrážejí v našem chování v přítomném čase. Myslím, že jsme se uplynulými téměř sedmdesáti lety od konce dosud největšího válečného konfliktu v dějinách nechali do jisté míry ukolébat. Snad ve víře, že vstoupit do stejné řeky je se současnými prostředky ničení proces sebevražedný. Jak však ukazuje vývoj událostí posledních měsíců na Ukrajině, byla to víra slepá. Je pravdou, že jsme (lidstvo) v uplynulých letech dosáhli mnohého. Pokrok v mnoha odvětvích lidského vědění dosáhl netušené míry. Co je to všechno však platné, nejde-li s tím ruku v ruce změna myšlení. Změna směřující k pochopení pravé podstaty naší existence. Dokud nepochopíme, že svět kolem nás jsou skutečně jen kulisy, dokud si neuvědomíme, že duchovní podstata života tkví ve skutečné rovnosti nás všech, dotud můžeme považovat jeden druhého za nepřítele. Dění na Ukrajině je přímo krystalickou ukázkou této skutečnosti. Za jakýmkoli projevem agrese stojí v pozadí strach. Dění na Krymu je jen dokladem skutečnosti, že přes veškeré snahy posledních desetiletí jsme my – „příslušníci západního světa“ – Rusy považováni za nepřátele. Překonat tuto myšlenkovou bariéru, a nutno dodat, že dlouhodobě, záměrně a umně živenou, je vskutku velmi těžké. A pohled z jiné strany – je velmi snadné účelově rozdmýchat nepřátelství mezi lidmi, kteří ještě do včerejšího dne žili vedle sebe a nevěděli o tom, že jsou „nepřátelé“. Účelová demagogie je prostředek, který ještě zdaleka nepatří na smetiště dějin. Bohužel. Je až zarážející, jak krátká je naše historická paměť. Jaké rezervy máme v odvaze nazývat věci pravými jmény. Do jaké míry se sami necháme svazovat svým strachem z možných ztrát v ekonomické oblasti, postavíme-li se rozhodně proti agresi, kterou sledujeme téměř v přímém přenosu. Historické paralely se přitom přímo nabízejí. Hitler v roce 1938 chtěl přece také pouze ochránit v českém pohraničí své soukmenovce ohrožované českou lůzou a sliboval, že nemá již žádné další územní požadavky. Kolik dní před anexí Krymu Putin prohlašoval, že nemá zájem o připojení Krymu k Rusku? Jak jsou si podobné slovníky despotů! S jakým nadšením vítali Rakušané svého spasitele po anšlusu Rakouska Německem na jaře roku 1938, a jaký měl tento vývoj pokračování, víme. Ano, říká se po bitvě je každý generálem. Snad ale právě díky historickým zkušenostem je na místě trocha větší míra předvídavosti. Je opravdu dobré svazovat se do budoucna ekonomicky s režimem, který se prokazatelně chová naprosto nepředvídatelně a je ochoten v zájmu dosažení svých cílů volit jakékoli prostředky? Nemáme snad právě s tímto my velmi bolavé osobní zkušenosti? Vždyť v čem se v zásadě liší současná vládnoucí garnitura v Rusku od Brežněvova režimu roku 1968? Není snad flagrantní porušení mezinárodního práva na Krymu dostatečným varováním, že uzavírat hospodářské smlouvy vedoucí k energetické závislosti je hazardováním s osobní svobodou?
Bohumila Truhlářová
Jednou budeme vysídlovat Rusy, jako jsme vysídlovali Němce?
Když jsme na běžkách bloumali Šumavou kolem Stožce, rozhlíželi se po loukách, kde dříve byla velká vesnice Krásná Hora s několika sty Němců a pár českými jedinci – a dnes je tam jenom holá pláň, rovnali jsme si v hlavě, co se to v minulých letech stalo.
| předchozí | ... 4 5 6 7 8 9 10 ... | další |
