Bohumila Truhlářová

…a Život je dobrodružství s dobrým koncem

Život jsem napsala s velkým Ž a mám na mysli posloupnost a následnost dílčích životů – se kterou nikdo nepočítá a která jediná nám umožní odpovědět si i na to, co dosud neznáme. Žijeme tady a teď a nevíme ani co bylo před tím, ani co bude pak, po smrti. Nikdo nám to neřekne ani nikterak nezprostředkuje. A ač tuto informaci máme všichni uloženou v sobě, ne každý si ji dokážeme „vyzdvihnout do vědomí“ tak, abychom jí porozuměli. My s partnerem téměř denně meditujeme, ptáme se svého nitra, zda by bylo možné poznat to, co je třeba na našich životech ještě změnit k lepšímu, čemu nerozumíme a bylo by záhodno to nejenom poznat, ale i se tím zaobírat. Při poslední meditaci jsem se ptala, co předcházelo tomu, co žiji teď. Jaké vývojové etapy jsem v minulosti (v minulých životech) procházela, čím jsem se dovedla k tomu, co jsem prožívala např. v dětství a co prožívám teď. V předcházejících příspěvcích jsem psala o vztahu k mojí matce, který nepatřil k nejsnazším a co jsem se dozvěděla v meditaci, to s tím úzce souviselo.