Podle mě, je řešení zcela jednoduché. Je jím "Pivní kuřácký klub v této lokalitě", nazvaný třeba "Červená punčoška".

Dveře bych vybavil zámkem na kód nebo na kartu a proto by prostor přestal být veřejným (myslím si).

A každý, kdo by se chtěl stát členem, by musel zaplatit dvacku ročních příspěvků, za to by dostal jedno pivo a ještě by vydělal.

A v klubu by se mohlo hulit jako o závod a nikdo by si nestěžoval. Myslím si.

A samozřejmě, klub by musel vést kartotéku členů a každý člen by měl nárok přivést si jednoho hosta.

To byl jen takový nástřel.

Aha, takže členové by museli být evidovaní.

Samozřejmě. A tím se zařízení z veřejného mění na soukromé.

A každý tam může hulit, jak srdce ráčí. Stejně, jako ve svém bytě.

Ani veřejné zařízení nemusí (ani nemůže) vyhovět každému. Mně se např. nelíbí krasobruslení, takže nechodím na krasobruslení, ale nepožaduji, aby krasobruslení bylo zakázáno. Kdybych byl vegetarián, tak bych nechodil do řeznictví, ale nepožadoval bych zákaz řeznictví. Existuje spousta podniků, které jsou veřejně přístupné a já do nich na základě vlastního rozhodnutí nevstoupím. Ale nepožaduji, aby byly zakázány.

Promiňte, ale to už je absurdní. To by také někdo mohl argumentovat, že nemá rád dechovku, jiný country atd.

Restaurační provozy jsou vázány mnoha předpisy (v poslední době třeba seznamem alergenů), ale mnohými dalšími, především hygienickými.

A nikdo neargumentuje tím, že to je omezování. Například se nesmí prodávat prošlé, zkažené zboží. Já takové jednou požil a pozvracel jsem se jako Alík.

A omezení či zákaz kouření není ničím jiným než dalším z hygienických předpisů (například vzduchotechnika je předepsána už dávno).

Sorry, ale to Vy melete páté přes deváté. Nikdo nemá zájem jíst zkažené potraviny. Ale určitá množina lidí (a upozorňuji, že já do ní nepatřím) má zájem chodit do restaurací, kde se smí kouřit.

Když už jste zmínil ten seznam alergenů, tak to je jen upozornění pro zákazníka. Není to zákaz takových jídel. Zákazník se sám rozhodne, jestli si to jídlo dá. Proti tomu vůbec nic nemám, stejně jako proti nápisu na dveřích, že se uvnitř smí kouřit. Chápete rozdíl mezi slovy "upozornění" a "zákaz"?

Mimochodem – jak píšu jinde – nic bych neměl proti tomu, kdyby bylo již na vstupních dveřích upozornění, že jsou jídla vařena z prošlých, plesnivých potravin... Bylo by pak opět jen na svobodném rozhodnutí případného hosta, zda půjde do takového podniku jíst. Obávám se však, že by měl takový podnikatelský záměr za následek krach daného zařízení.

Ano, samozřejmě, i tohle by se vyřešilo samoregulací.

Hygiena? Opět musím opakovat tisíckrát opakované? Tak ještě jednou (cituji sám sebe) speciálně pro vás:

Zastánci zákazu někdy argumentují tím, že stát beztak zasahuje do soukromého podnikání svými zákony v mnoha oblastech; pominu-li, že sama existence zákonů není důvodem pro další zákonodárnou kreativitu, otázky po hygieně považuji v této souvislosti za nadmíru demagogické a manipulativní – zákazník nemá sebemenší šanci si ověřit, zda se v kuchyni neprohání streptokok, zda personál nemá žloutenku, jestli jeho jídlo nebylo uvařeno z plesnivých surovin atd. A právě od toho je tu stát, když už si ho platíme – aby dohlížel nad tím, není-li zákazník podváděn, jenže kouření je věc inzerovaná, evidentní a empiricky ověřitelná, tady stát zasahovat nemusí!

Nehledě na to, že drtivá většina hygienických předpisů je stejně nesmyslná jako právě zákaz kouření.

Stačil by jeden jedinej předpis, který řeší podávané hotové jídlo. Je -li bez závad, pak je každému houby po tom v jakém prostředí bylo připraveno.