Krym, Tibet a my

Zeman se už v rámci předvolebních prezidentských debat vysmíval myšlenkám R. Steinera, že by se politika měla oddělit od hospodářské stránky státu. Naopak, za samozřejmé a jedině možné považoval přesně to, co teď dělá: podporuje velmoc, která přepadla a obrala o svobodu malý stát, protože podle něho takovéto prkotiny se přece obchodování nesmí stavět do cesty, nezáleží na nich, nestojí za řeč.  

Krátkodobé hledisko

Z krátkodobého hlediska je to v pořádku. Je třeba obchodovat s Čínou, naše republika z toho má profit.

Dlouhodobé hledisko

V dlouhodobém horizontu je to však jiné. To už se vkrádá myšlenka, zda nebude také třeba časem Rusku podepsat, že zabraný Krym - a nejenom on, ale třeba i celá Ukrajina a další státy na které si Rusko umane (a roztáhne se tam se svou armádou podobně jako u nás v roce 1968) - jsou navždy samozřejmě součástí Ruska.

Nesmíme být krátkozrací

Nesmíme vyznávat jenom krátkodobé cíle, máme děti a vnoučata a když už ne pro sebe, tak pro ně se musíme starat o to, co bude za deset či za padesát let! Nesmíme mlčet k omezencům v naší politice...

Změna k lepšímu vždycky začíná od jednoho člověka. A ač se okolí jeví tak silné, jako nekonečné moře, vězte, že každý z nás jsme kapkou z moře - každý z nás je hybatelem schopným měnit dějiny... Nesmíme mlčet, když někdo schvaluje a podporuje bezpráví. Právě z takovýchto okamžiků života, kdy je třeba zaujmout jasný postoj, budeme jednou skládat své osobní účty. 

Co bude dál?

Dá se situace na Zemi bude vyvíjete podle toho, jestli necháme "krátkozraké" mluvit a jednat za všechny nebo se prosadí síla těch, kteří vidí dál.