Máme Boha za hlupáka?

Přesně, co se stalo panu Grossovi (onemocnění, ochrnutí viz Blesk.cz „Premiérské pokání. Gross se v ČT veřejně omluvil všem, které zklamal“…) to přes dvacet let vysvětluji. Bůh? Kde je Bůh?  Co to je? Je možné na Boha (na dobré věci) kálet?... Bůh je souhrn všech myšlenek. Souhrn všeho, na co kdy pomysleli naši předci (pradědové a prababičky ve všech pokoleních co je svět světem, babičky, dědové, rodiče…) a na co myslíme i my, v této době žijící. Všechny myšlenky minulé i současné se nikam neztrácejí – myšlenka je energie – a ta existuje. Proč? Protože vlastností energie je, že se nemůže ztratit. Může se jenom přeměnit.  

Přeměna energie

Energii, kterou získáváme pro svůj život např. z jídla (jídlu se říká se hrubohmotná energie, je to rukama nahmatatelná a očima viditelná  energie) umí člověk přeměnit v energii myšlenek (myšlence se říká jemnohmotná energie, nejde rukama nahmatat ani očima uvidět).

Žijeme v energii všeho – v myšlenkách dobrých i zlých

Když si představíme, na co my lidé po celé věky myslíme, je nám jasné, že jsme vymysleli „pelmel“ neboli myšlenky od těch nejušlechtilejších po hrůzostrašné.

K ušlechtilým myšlenkám se často dostaneme přes ty ne moc dobré až hrozné (podvádíme, lžeme, upřednostňujeme sebe a svou rodinu na úkor druhých.) Hodně zavedenou vlastností mezi námi lidmi je sobeckost: vyzdvihování sebe na úkor druhých, přehlíživost k zájmům celku. Běžně podvádíme jeden druhého i lžeme…

A jak dlouho podvádíme a lžeme?

Většinou tak dlouho, nežli na to dojedeme. Málokdo umí být v každé situaci absolutně ušlechtilý a pravdivý. A pan Gross? Měl kolem sebe veliká lákadla, nadstandardní. Možnost nalumpačit si majetek, peníze a další výhody pro sebe, se na vysokých postech přímo nabízí. Pan Gross řekl: nechtěl jsem být za hlupáka, využil jsem kontakty, které jsem během politické kariéry získal, z toho mám majetek.

Lidé mají zkušenosti, ale nedbají

Zkušeností podobných té, kterou činí pan Gross – kdy lituje, omlouvá se za to, co nedělal řádně – těch je v myšlenkách lidstva celá řada. Dokonce je tam zakódovaný postup shodný pro všechny lidi a ten zní: vše, co děláš, se ti vrátí: dobrému dobré, nedobrému nedobré. Za Boha jsme si zvykli považovat nejvyšší projevy lásky, pravdy, moudrosti, ušlechtilosti. Ano, tyto báječné záležitosti v myšlenkách lidstva jsou.

Kdo nás vyléčí – od lhaní i z nemocí?

Často k obratu k lepším myšlenkám skutečně dochází až po zkušenosti s vážnou nemocí. Najednou jsou všechny ty miliony sice pěkné, ale jaksi k ničemu, když nevíme, jestli tu budeme ještě zítra.

Pan Gross je jedním z nás

Jestli si myslíte, že to, co se přihodilo jemu, je nějaké výjimečné, tak na to zapomeňte! Principiálně všichni žijeme úplně to samé, „hřešíme“ každý na své úrovni, a odezva (odměna za to, jaké myšlenky, slova a činy máme) nás dostihuje denně.

Učinit poznání

Někdo, až když je mu hrozně, učiní poznání, že to tu na světě je úplně jinak, nežli jak si představoval. Najednou ví, v čem chyboval a snaží se to napravit. Jiný je pozornější a nemusí prožít vlastní hroznou nemoc, umí si spočítat, že jedna a jedna jsou dvě a z příkladů kolem se umí poučit. Pro ty lidi je tento článek určený. Ne k odsouzení pana Grosse, ale k uvědomění si, že křiváka, přehlíživce a většího či menšího hlupáka máme všichni v sobě.

Možnost v nás

V sobě máme ale i  máme možnost (povinnost) žít čestně a smysluplně. A tu možnost pan Gross zklamal. Možnost (Boha) nebral na zřetel. S Bohem v sobě se musí vyrovnat, nepovažovat Dobro za hloupost, Boha za hlupáka – a to je i cesta k uzdravení.