Jak poznáme pravého partnera od nepravého - 2.díl

Zkuste si představit řeku, kdy na jednom břehu stojí muž a na druhém žena. Jsou individualitami a nevědí o sobě; každý z nich si žije svůj oddělený život. A řeka mezi nimi je tak široká, že na sebe očima nedohlédnou. A jak se přihodí, že se setkají, kdy začíná vztah? Kdo zapříčiní, že se muž se ženou potká, že se k sobě dva jedinci fyzicky přiblíží natolik, aby se očima viděli? Vždyť jsem řekla, že řeka je natolik široká, že na tu dálku na sebe vůbec nedohlédnou! Jak tedy k setkání nakonec dojde? To někdo řeku zúží, a tím se ti dva k sobě přiblíží?  Zamyslete se nad tím, v jakém okamžiku vztah začíná. Každý z nás za sebou nějaký ten vztah máme, s někým jsme se během života kontaktovali. A víte, kde je první impulz, počátek těchto setkávání? Když tuto otázku vyslovím, většinou lidé odpovídají, že jejich vztah začal tím, že se uviděli, vzájemně si sebe všimli, něco je na sobě zaujalo. Ano, tak to při setkání s druhým člověkem je. Ale nedělo se ještě něco před tím? Jsme duchovní bytosti v duchovním světě Žijeme v hmotě, vidíme hmotu, uvědomujeme si hmotu… Ale ne až tak jasně vnímáme, že nejsme jenom hmotnými těly v hmotném světě, nýbrž že základ všeho dění mezi lidmi – i setkávání - je jiný. Víte už, o čem mluvím? Víte, kdo začíná vztah a čím ho startuje? Kde se nový vztah rodí? Nepojmenuji novinku, když řeknu, že každý člověk myslí. Že mu jdou hlavou úvahy – a to bez ustání jedna za druhou. Že vy i já, všichni, jeden vedle druhé a to neustále – máme, na věci dějící se nám i druhým, svůj názor. Naše názory a z nich vytvořené životní postoje – to jsou výstupy, které z nás jdou do okolí: jsou to výrony jemné hmoty našich myšlenek na lidi kolem. A jsme u překrásné záležitosti: u své zodpovědnosti za to, co nás potkává, tedy i u toho, zda vůbec někdy pravého partnera spatříme!  

Ne ten druhý, ale my jsme těmi, kdo způsobují, zda pravého partnera potkáme

Když připustíme, že z nás vycházejí myšlenky, potom už víme, kde má náš vztah počátek. Nikde jinde nežli v naší hlavě! Ne druhý člověk, ale my jsme příčinou toho, co se ve vztazích děje. Vztah začíná dávno před fyzickým setkáním – rodí se v naší hlavě: v úrovni našeho (řádného nebo neřádného) přemýšlení.

Plod, zárodek budoucího vztahu je skutečně v naší hlavě: v tom, co si o partnerství a o celém životě myslíme (i v tom jak hovoříme a co konáme).

Soubor myšlenek putuje z naší hlavy mimo naše tělo směrem k druhým lidem jako nabídka. A když si představíme, že myšlenky zlé mají hrubší úroveň a dobré, láskyplné a moudré úroveň jemnější, náš momentální soubor závěrů a úvah dosahuje určitou hladinu jemnosti a po ní směrem k lidem putuje.

 Vrána k vráně sedá…jaká byla, takový přišel…

Dlouho jsem v možnost pěkného partnerství nevěřila – moji rodiče nic pořádného nežili, nikde kolem jsem neviděla mezi lidmi to, o co jsem sama stála. A tak jsem ze sebe po rozvodu (dlouhých dvanáct let)vysílala myšlenky chtivé po partnerství, ale i plné obav, že žádný pěkný vztah mít nebudu. Jak už víme, moje myšlenky nezůstali jen v mojí hlavě, ale letěly dál. Po určité hladině – jako když naladíme rádio – se šířily do éteru. Vysílala jsem ze sebe nabídku ke vztahu – a tu snímali lidé podobně naladění. Z jednoho břehu řeky letěly moje myšlenky na břeh druhý, tam se přisály k myšlenkám stejné frekvence. Energetický – očima neviditelný – svět našich myšlenek jakoby dal mě i potenciálnímu partnerovi křídla, a začali jsme se k sobě svými myšlenkami přitahovat. A protože nežijeme jenom v myšlenkách, ale i v hmotném světě, přibližování se dělo i tam – až jsme se posléze setkali. Snažili jsme se spolu žít, ale všechno končilo fiaskem.

Až víra v možnost žít krásný vztah + nová rozhodnutí, pozdvihla mou nabídku na vyšší frekvenci

Až na Povídání s Janem Konfrštem (www.povidanisjanem.cz) došlo ke zvratu. Když se jeho manželka rozplakala dojetím, jaký krásný vztah s Janem prožívá, jak je za něj neskonale vděčná, poprvé v životě jsem si vnitřně, srdcem procítila, že žít krásný vztah na Zemi jde. Nebyla to jenom informace, která projde jedním uchem tam a druhým ven - ale dovolila jsem si prožít v srdci možnost překrásného vztahu. Pak jsem si stanovila tři jasné závěry, o kterých píši v minulém článku: 1/vztah si začnu jen s tím pravým 2/mám nejlepšího partnera z celého vesmíru (který není dokonalý, ale je nejlepší pro mě) 3/krásný vztah mám žít teď hned (proto jsem zde na světě).

Opět ze mne vycházela energie myšlenek, to se děje nám všem lidem, neustále a opakovaně, ale už nebyla plná obav jako dřív, energeticky jsem se dostala výš. Partner na druhém břehu řeky si také v hlavě i v srdci srovnal, pro co tady na světě je a jakou hodnotu má pro něho vztah v pravdě a v lásce… A co bylo dál? Bůh si zavýskl: Tak konečně! Konečně jsem vás dva mohl k sobě vybrat – protože jste se energeticky k sobě dostali, vybrali jste se vlastně sami navzájem!

Setkání duše s duší

Moje duše doputovala k duši mého partnera – a už našemu fyzickému setkání nestálo nic v cestě. Když přišel za tři dny a zazvonil u mých dveří, tak po hodině rozhovoru jsem v sobě uslyšela: To je tvůj partner, se kterým se hledáte už nesmírně dlouho a budete spolu do konce života, Věděla jsem s velkým V, že je tomu tak. Klid, bezpečí, absolutní pohoda, pravost společných chvil -  to bylo mezi námi od první vteřiny setkání. Navíc jsem v sobě uslyšela informace, co jsme žili v minulých životech i proč jsme se setkali teď. Byla to situace pro Bohy! On dosud ženatý a ve fázi rozchodu s milenkou, já dvanáct let čekající, až toto všechno zvládne…  O komické situace v životě nikdy není nouze. Posléze ve svatební den jsem měla jediný problém: zdálo se mi, že jsem si ho vzala už před miliony let, s nikým jiným jsem dosud necítila takové niterné pouto.  (Jak se vzájemně pro vztah tzv. vychovat a jak vztah v pravdě a v lásce budovat, o tom si povíme příště.)

Bohumila, www.cestastesti.cz