Bohumila Truhlářová
- Počet článků 286
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1042x
Seznam rubrik
Bohumila Truhlářová
Jak zvládnout (dědičnou) nemoc svého dítěte?
Lékaři nás varovali už před početím, že je zde riziko možného onemocnění našeho budoucího potomka. Že by dítě mohlo zdědit nemoc (ubývání svalů) po svém otci, vysvětlovala mi paní Věra (věk 39 let, vdaná.) Ale byla zde – podle lékařů – i naděje, že se tak nestane. Tak jsme do toho šli. Klárka se narodila zdravá, je úžasná, je to náš poklad. Teď je jí 14 let a nic nenasvědčuje tomu, že by se její zdravotní stav mohl zhoršit. Ale nemůžeme se zbavit strachu, že by nemoc u ní přece jenom mohla vypuknout. Otec Klárky ubývání svalů má. Nemoc se u něho objevila při jednom z jeho horolezeckých výstupů, který nezvládl. Zřítil se ze skály z několika metrů a nejenom že se pomlátil a byl i v bezvědomí - uvízl v trhlině, ze které ho dostávali několik hodin. Krátce na to nemoc propukla a teď je v takovém stavu, že už sám bez pomoci nechodí a nebude to dlouho trvat a bude odkázaný na invalidní vozík.
Bohumila Truhlářová
Za co, pane bože, za co aneb: Co nám pomůže?
Pomůže nám to, co si až tak moc neuvědomujeme: 1)slušnost k sobě i k druhým a odpoutání se od negací a 2) změny zákonů. Co toto v praxi znamená? K bodu 1): Nevíme, že když nadáváme nebo naříkáme, kritizujeme, pomlouváme, šíříme hanlivé zprávy plné zášti, používáme negativní věty a neumíme odpouštět, tímto vším odevzdáváme energii tomu, proti komu jsme své negace zaměřili. Naše kritika, pomluva, očerňování druhého (ač se nám v tom okamžiku zdá jako správná věc), působí kontraproduktivně: my o energii přicházíme (a třeba na nedostatek energie i časem onemocníme) - a zlo se díky naší energií víc a víc usazuje v sedle. Nevíme ani, že žijeme v tzv. duálním světě, kde negace jako lež, hulváctví, nečestnost, podlost, neomalenost, hloupost a další záležitosti prostě existují. A nejenom že existují, tlačí se nám do života - jsme s nimi na každém kroku konfrontováni, jsme vyzýváni k tomu, abychom se s nimi vyrovnali.
Bohumila Truhlářová
Za co, pane bože, za co?
Nelíbí se nám, co žijeme? Bůh za to ale nemůže. Boha máme každý na konci své paže - v rukou, které konají, máme ho i ve své hlavě, jako možnost rozhodovat se, i ve svém srdci jako nápovědu, díky které vyciťujeme co je dobré a co není. Až skončí tyto volby, budeme zoufalí z toho, jak to dopadlo? Budeme Boha volat na pomoc, aby vyvedl naši zemi z té hrůzi, jaká se tu děje? Volat a prosit můžeme, ale bude nám to tolik platné, jako manifestace a hladovky učitelů a studentů na jihu Čech - i lidí v dalších částech naší republiky, kteří se bouří proti komunistickým poslancům v krajských úřadech.
Bohumila Truhlářová
Před 44 lety se upálil Jan Palach-z pera Martina Dosoudila
Před 44 lety se upálil Jan Palach na protest proti komunistické normalizaci. Čest jeho památce. Byl jsem spolu s tisíci studenty ve smutečním průvodu. Tekly nám slzy nad tímto zoufalým činem a chápali jsme jeho pohnutky. Rád bych varoval před podobnou obětí všechny mladé lidi, neboť podobné se dnes bohužel děje v Tibetu. I naši studenti protestují hladovkou proti návratu komunistů do vlády. Jan Palach si přál probudit národ z letargie a kolaborace s ruskými a českými komunisty. Bohužel nebyl vyslyšen. Normalizace pokračovala. Převládl náš strach ze ztráty almužny pro přežití a pochybných jistot. Máme se za co stydět, především my, starší generace (je mi 73 let), dnes převážně penzisti. Byl to skvělý a citlivý chlapec, znal jsem jeho okolí, maminku a přátele.
Bohumila Truhlářová
Dopis paní Věry Čáslavské panu Karlovi S.
Vážený pane ministře, milý Karle, chtěla bych ti říct něco, co jsem Ti ještě říct nestačila a činím tak formou otevřeného dopisu, protože si přeji, aby to lidé věděli. Aby věděli například, že když jsem prožívala své nejtěžší životní období, kdy jsem se kompletně uzavřela před světem, nestýkala se ani s přáteli a chtěla spíš už nežít, byl jsi tu Ty. Chtěla bych Ti dnes poděkovat třeba za ty vánoční kapry, co mi od Tebe každý rok nějakou podivnou cestou přistávali na štědrovečerním stole. Byla jsem tehdy ve stavu, kdy jsem nic moc nevnímala, cítila jsem ale jejich poselství : někdo o mně ví, věří mi, stojí při mně. Vím, že kdybych měla sílu zvednout telefon, mluvil bys se mnou a pokusil by ses mi pomoct. Člověk za život mnoho takových lidí nepotká a věz, u mne se dají spočítat na prstech jedné ruky...Chci zkrátka, abys věděl, že si Tvého přátelství vážím již od dob, kdy jsem Tě potkávala na Hradě. Vždy jsem velmi obdivovala Tvé rozvážné jednaní - celý Hrad v těch hektických dobách pobíhal a něco překotně řešil, Ty jsi nás však svým klidným hlasem vždycky přiměl zastavit se a myslet jiným směrem. Respektuji Tě od dob, kdy jsem viděla, jak s Václavem dáváš směr našim myšlenkám.
Bohumila Truhlářová
Klaus se Zemanem:já na bráchu, brácha na mě (z pera Petra Pitharta)
Český „jánabráchismus“ vyjádří Američané s brutální, až nechutnou názorností: „I will scratch your back, you will scratch my back“, já ti podrbu záda a ty mně pak taky podrbeš záda... Když se kvůli našim lidem dostaneme do maléru, vyjdeme si vstříc. Vy přivřete oči, my pak taky přivřeme oči.... Nebýt Vladimíra Špidly, drbali by si odéesáci se socanama záda dodnes. To byla „opoziční smlouva“. Nikoli „smlouva o stabilním politickém prostředí“ (oficiální označení), nikoli „důkaz o naší schopnosti dohodnout se v situaci rozhádané politické scény“, žádná „legitimní ujednání o podpoře menšinové vládě“ (parafráze Zemanovy sebechvály). Tato smlouva z léta 1998 na příští čtyři roky zaručovala Zemanově vládě, že ji Sněmovna nevysloví nedůvěru, protože opozice (ODS) si dobrovolně na celé čtyři roky zacpe ústa a sváže ruce.
Bohumila Truhlářová
Bývalý komunista je jako bývalý černoch
Jeden z našich přátel vzpomíná, jak jako dítě viděl svoji maminku každý večer sedět u rádia a plakat. Nerozuměl tomu, co se dělo, bylo mu pět let. Psal se rok 1952 a komunisti v rozhlase den co den vyhlašovali, koho z těch, kdo se jim nehodili do krámu, popravili. Pár let uběhlo a hádáme se, koho upřednostnit na Hrad. Komunistu? Toho, kdo toto všechno věděl a rudou stranu aktivně podpořil, táhl s nimi za jeden provaz? Ale tento člověk má všechnu krev svých předchůdců na svých rukou! Bylo a je mu jedno to, co je slušným lidem svaté: čestný a smysluplný život. Černoch zůstane černochem, i když se celý přetře na bílo. Komunista ví, co ve straně dělal, z jakého záměru do ní stoupil - i proč rudou knížku posléze odložil a cpe se nám do života - svou podstatou černý jako uhel - ale rádoby přetřený na bílo.
Bohumila Truhlářová
Linie dobra: Masaryk-Havel-Fischerová
V roce 1977 nám bylo předpovězeno: že "duchovní hodnoty budou zdobit hlavy vašich hodnostářů..." Už je to tady? Tak se ukaž, český národe, co je v tobě! Jestli přemýšlíš a máš srdce, umíš vypíchnout - a hlavně vůbec najít - to důležité a podstatné, co je teď třeba udělat. Linie dobra se sama neudrží. Samo - ve smyslu dobra - se totiž neudělá vůbec nic. Zlo, to je jiné. Jako by bylo samonabíjecí, pořád se vnucuje do našich životů. Neklid, zlost, pocit bezmocnosti, laxnost a další pocity a myšlenky tohoto druhu se snaží zastínit to dobré v nás.
Bohumila Truhlářová
Půjde na hrad královna nebo šašek? z pera Jana Menděla
Jak se nazadržitelně blíží čas prezidentských voleb, přestává veškerá legrace. Je na čase zanechat vtipů, na chvíli se ztišit a opravdu se zamyslet nad tím, co skutečně chceme. Chceme dalšího panáka z billboardů s vyleštěnou kampaní a předpřipravenými hesly nebo vyzrálou osobnost, která říká, co si opravdu myslí, a ne to, co si myslí, že chtějí ostatní slyšet? Nebylo už dost těch trapných kampaní, kde se jeden kandidát vyzdvihuje nad druhým, slibuje nesplnitelné a hlásá něco krásného, co se ale absolutně neslučuje s jeho dosavadními skutky a chováním? Při vší úctě, jsme opravdu tak blbí, abychom na to znovu skočili? Chceme další nadýmající se ego, které se vehementně dere dopředu, aby se mohlo předvádět a vegetovat na slunci, nebo chceme pokorného moudrého člověka, který je připraven se obětovat ve službě národu? Měl by být prezidentem člověk, který celý svůj život dbal především o svojí kariéru a úspěch, nebo člověk, který zasvětil velkou část svého života nezištné práci a pomoci druhým? Kdo bude lepším (a výstižnějším) symbolem českého lidu? Vychytralý politik nebo moudrý humanista?
Bohumila Truhlářová
Jak se rozhodnout pro správného kandidáta
Jak se rozhodnout, aby naše volba pomohla dobré věci? Abychom nepromarnili šanci podpořit dobro pro sebe, pro lidi kolem, pro celou naši společnost? Koho je dobré zvolit, abychom jako jednotlivci i jako národ nezklamali? Stačí vzít tužku a papír, chvíli se ztišit a kreslit ležatou osmičku coby symbol nekonečna. Uvědomit si, že je „něco“, co nás přesahuje, „něco“ víc moudré, jakési „nekonečno“, co nám rádo napoví, jen je třeba se zklidnit a s čistými úmysly se ptát. Pak si napište otázky: Co mám nyní pochopit a co změnit, aby můj život osobní i život celé společnosti směřoval k lepším věcem? Jakého kandidáta na presidenta je vhodné volit? Kdo z nich je tím, kdo pomůže vyvést národ ze současné neutěšené situace? A pak už jen pište a pište. A čtěte si, co vaše ruka napsala a uvědomujte si, že je něco mezi nebem a zemí, co svou moudrostí přesahuje naše běžné, omezené a často velmi mylné představy.
Bohumila Truhlářová
Jako ovce jdoucí na porážku
Všichni víme, co nám komunisti udělají, až se dostanou k moci. V jednom z krajských zastupitelství sedí komunista a vůbec se netají tím, že střílet lidi utíkající přes hranice ze zadrátovaného Československa bylo správné. Stojí si za tím – a jak by ne! Vždyť před pár lety osobně těmto jednotkám střílejícím na hranicích do lidí velel! Jak dlouho bude trvat, nežli se do této funkce zase vrátí? Za kolik let budou zase střílet do našich dětí a vnoučat, za pět, za deset nebo to bude ještě dříve? Situace je úplně stejná jako na začátku války s Židy. Hitler se nikterak netajil tím, co s nimi udělá. A oni – stejně jako my teď – čekali, že to dopadne dobře. Nedopadlo to dobře s nimi tenkrát a nedopadne to dobře ani s námi teď.
Bohumila Truhlářová
Suverenita - z pera Marina Dosoudila
Suverenita viz svrchovanost (1, str. 276, 290) je zdroj nejvyšší autority čí vládní moci, formální nezávislost od vnější kontroly jiným státem nebo organizací. Toto je jasná formulace a zdá se být obtížně zpochybnitelná. Slovo svrchovanost používá na svých billboardech kandidát na prezidenta republiky Přemysl Sobotka. Kdo by si nepřál žít ve svrchované společnosti, niterně demokratické? Snad každý. Hesla či názvy používající podobná slova silně působí na emocionální úrovni. Také se však zneužívají.
Bohumila Truhlářová
Důchodci! z pera Martina Dosoudila
Je dobré orientovat se v minulosti. Setkáme-li se v přítomnosti s nezdarem, hledejme příčinu v minulosti, nikoliv současně řešení. Minulost lze měnit pouze v pohádkách. Smysluplné je však úsilí k nalezení nového řešení podloženého zkušenostmi z předcházejícího chování. Jen tak dáme životu smysluplnou náplň a časem i řád.1
Bohumila Truhlářová
Odboráři! - z pera Martina Dosoudila
Lze předpokládat, že následující slova prýští z vašich srdcí: „Špatný systém umožňuje darebákům realizovat jejich drsné a antisociální záměry. Ti nejhorší se u nás zmocnili moci i peněz. Zatímco my jsme cinkali klíči, oni si již dělili příští kořist. Václav Klaus a jeho lidé to pak zařídili na legislativní úrovni...(Str. 19) Pokud budeme pokračovat v jízdě po slepé koleji, po které momentálně jedeme, na konci čeká velmi neradostný svět. Ve společenské oblasti sociální bouře, které mohou být spojeny i s násilím, bída, chudoba většiny lidí...(Str. 32) Nejen že ničí všechny solidární systémy, které naše poslední vlády oslabovaly přijetím stropů pro majetné a převáděním plateb do kapes těch, kdo ovlivňují lékovou politiku i předražené zakázky všeho druhu. Teď je zřejmě jejich skrytým záměrem privatizovat pojišťovny, což by znamenalo americký model zdravotní péče, který je ze všech známých modelů ten nejhorší a vede k tomu, že desítky milionů Američanů jsou mimo jakoukoli lékařskou péči.(Str. 94)“
Bohumila Truhlářová
Kniha T.Fischerové: Láska nevládne, láska tvoří - z pera J.Mourkové
Dosud jsem znala paní Fischerovou pouze z adventních koncertů vysílaných Českou televizí jako milou a usměvavou paní, působící křehce a empaticky. Její názory rezonují s mými, odpovídá věcně, s pevným přesvědčením, s úctou k životu a druhým lidem.
Bohumila Truhlářová
Moji drazí spoluobčané-z pera M.Dosoudila
Z díla J. A. Komenského si můžeme připomenout, že podmínkou dobrého vládnutí je i přijetí vlády obyvatelstvem. Pohoda v zemi může nastat pouze tehdy, když ten, který vládne, dokáže sám sebe ovládat. Stejně jako občan musí ovládat sám sebe, aby vládu mohl přijmout. Jinak vzniká nesoulad. V České republice je zjevný nesoulad. Ti, kteří vládnou, se neřídí zákony, stejně jako se jimi neřídí občané. V podstatě ale není nutné se řídit psanými paragrafy, ale citem pro spravedlnost, pravdivost, odpovědnost a empatii. Pak jsme čestnými, ušlechtilými a odvážnými, posléze vnímáme svoji přirozenou důstojnost a pokoru. Tyto všechny vlastnosti nosíme v sobě. Stačí je probudit. Předcházející odstavec lze odmítnout s poukazem na naivní vnímání struktury společnosti. Lze namítnout, že je to stejné jako s heslem: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Odmítáme tato tvrzení a přitom jsme pevně přesvědčeni, že spravedlnost spočívá v rovnosti. Toužíme po rovnosti. Líbilo by se nám, aby se celé naší společnosti vedlo dobře. Abychom prospívali a žili důstojně ve svobodě a v míru našich myslí. Co však představuje tato touha? Toužíme po něčem, co v žádném případě nemůže nastat? Lze naši touhu rovněž nazvat naivním vnímáním struktury společnosti?
Bohumila Truhlářová
Zamyšlení nad přímou volbou prezidenta-z pera Jana Konfršta
Uplynulo již více než dvacet let od doby, kdy v naší zemi došlo k velké změně. Uběhla doba, během níž vyrostla nová generace, doba spojovaná s mnoha nadějemi, současně však také doba, během níž jsme se byli nuceni rozloučit s mnoha iluzemi. A to, že jsme nyní uprostřed kampaně, v níž jsou nám představování jednotliví kandidáti na příštího prezidenta poprvé v naší historii voleného přímo, je jen přirozeným důsledkem narůstající nespokojenosti občanů této země se současným způsobem naplňování demokracie, tj. vlády většiny. Během zmíněných let jsme se totiž nejednou přesvědčili, v jakém směru uplatňují moc ti, jímž byla svěřena do rukou. Do jaké míry chtějí být této země skutečnými správci, či pouhými (zne)uživateli moci. Představování jednotlivých kandidátů na úřad prezidenta sleduji se zájmem. Neuniklo mi proto ani vystoupení paní Táni Fischerové v pořadu Interview ČT24 – volba prezidenta. Sledoval jsem i večerní Události, komentáře, v němž vystoupil mimo jiné pan Alexandr Mitrofanov a jeho vystoupením jsem byl zaskočen, což mě dovedlo k hlubšímu zamyšlení. Že ve správě naší země není vše v pořádku, o tom snad nepochybuje nikdo. Včetně našich čelních politických představitelů a nemine proto již dlouhý čas snad ani jeden den, aby ve sdělovacích prostředcích nepadlo slovo – reforma. Ekonomická, zdravotnická, důchodová, reforma státní správy... Adjektiv ve spojení s ní je mnoho. Jeden přívlastek mi však chybí. Nezaznamenal jsem, že by někdo z mocných zatoužil po reformě mravní. A ještě jedno slovo je stejně tak často již několik let v našem slovníku dosti frekventované – krize. Opět – krize ekonomická, ve zdravotnictví... Analogická situace s reformami. Jsem však přesvědčen, že zásadní krize, kterou v současné době procházíme, je krize mravní. Jsem hluboce přesvědčen, že právě ona je spouštěcím mechanizmem, majícím za následek všechny krize ostatní. Jsem přesvědčen, že úlohou nově zvoleného prezidenta – prezidentky je probudit národ právě v tomto smyslu, že jeho prvoplánovým úkolem je zasazovat se o vytváření klimatu mravní čistoty, prostředí důvěry. Uvědomování si, na čem stojí skutečné hodnoty našich životů, v čem tkví mravní hodnota lidství. A jsem přesvědčen, že dokud bude naší modlou ekonomický růst, výše HDP, dokud budou peníze na prvním místě žebříčku našich životních hodnot, potud se budeme pouze potácet nad propastí naší morální bídy. Jistě ne náhodou, naopak, s velkou prozíravostí vyhlásil na počátku 90.let kardinál Tomášek nadcházející desetiletí Desetiletím duchovní obrody národa. Tyto hodnoty nám náš současný prezident bohužel dosud nenabízel, protože nám je ani schopen nabídnout není. Možná i proto naše zakotvenost ve sjednocující se Evropě příliš hluboké kořeny nemá. Nezaznamenal jsem ani, že by je vyznávali v již zmíněném pořadu dosud představení kandidáti - kromě Táni Fischerové.
Bohumila Truhlářová
Proč nebudu volit některé kandidáty…z pera M.Dosoudila
K tomuto názvu mne přivedla kapitola z knihy České myšlení (Melantrich 1991) od Karla Čapka - Proč nejsem komunistou.(Str. 84) Karel Čapek píše: „Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc.(Str. 85) ...nikdo snadvážně netvrdí, že masy budou vládnout; jsou jenom hmotným nástrojem k dosažení jistých cílů; jsou prostě politickým materiálem v daleko tvrdším a bezohlednějším smyslu než stranící jiných barev. (Str. 86) Živit chudého člověka sliby je okrádání chudého.(Str. 87) Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus.(Str. 91) Tvrdá je řeč komunismu; nemluví o hodnotách soucitu, ochoty, pomoci a lidské solidarity; praví sebevědomě, že není sentimentální.(Str. 93) ...věří-li komunismus, že věšet a odstřelovat lidi za jistých okolností není nic vážnějšího než pobíjet šváby, pak je to něco, čemu nemohu rozumět.(Str. 94)“
Bohumila Truhlářová
Presidentův vězeň - z pera M.Dosoudila
Tento článek napsal náš dlouholetý přítel p.ing.Martin Dosoudil. Nabízím vám jej k přečtení... Pan Škutina * byl vězněm prezidenta A. Novotného. I náš současný prezident má svého vězně. Je jím pan Smetana. Václav Klaus uděluje milosti hospodářsko - ekonomickým delikventům a tak nějak zapomněl na absurditu odsouzení sympatického řidiče dopravního podniku, přesto, že rozsudek stydlivě a alibisticky opatrně bagatelizuje celá politická scéna, malováním tykadel - sami sobě. Chování hlavy státu vnímám nejen jako nedostatek empatie, ale přímo jako citovou prázdnotu. A tak mi vychází, že oba jmenovaní prezidenti jsou přibližně na stejné úrovni duchovního vývoje.
Bohumila Truhlářová
Proč nás lékaři mylně informují o chronických onemocněních
Byl začátek prosince a já jsem za sebou měla měsíční pobyt v nemocnici. A nebylo to poprvé. Už se to zopakovalo celkem třikrát. Vždycky v listopadu jsem dostala zánět ženských orgánů – první rok jako následek samovolného potratu, druhý rok po nachlazení. Další rok jsem si hlídala každý krůček jako ostříž a skutečně se mi podařilo zvládnout nejenom jaro a léto, ale i podzim na jedničku: neměla jsem ani rýmu, ani chřipku, po celý rok jsem vůbec nezakašlala. Jenže mi to nebylo nic platné: přišel začátek listopadu a situace z předchozích dvou let se zopakovala - zánět ženských orgánů tu byl zase. Moje dokola se opakující nemoc Byla jsem zoufalá. Jednak jsem si uvědomovala, že jestli budu takto dál pokračovat - jíst opakovaně velké množství prášků - nemůže to můj organismus dlouho vydržet. V té době otec onemocněl rakovinou a já jsem dostala strach, že se k ní přes opakující se záněty taky dopracuji. A pak jsem měla dvě děti školou povinné a potřebovala jsem normálně fungovat jako máma a ne ležet v nemocnici, koukat do stropu a nevědět, co bude. Dva předchozí roky jsem pobyty v nemocnici jakž takž zvládala, ale třetí rok to nešlo vydržet. Něco se dělo. Bez ustání se mi na mysl vkrádala otázka: proč? Proč jsem zase onemocněla, i když k tomu nebyl jediný rozumný důvod? A kde se vůbec nemoc ve mně vzala? Z čeho se přihodí, že člověk je jeden den zdravý a druhý den leží v nemocnici, nesmí vstát a polyká vysoké dávky léků? Bylo to na zbláznění. Žádné rozumné vysvětlení mě nenapadalo a lékaři se tím nezabývali. Měli dost práce s tím, aby se můj zánět nerozlezl po celé dutině břišní. Hlídali si, co bylo z medicínského hlediska potřeba a skutečně mě vyléčili, po měsíci jsem mohla jít domů. Jenže moje „proč?“ trvalo. Při propouštění z nemocnice jsem poprosila lékaře, aby mi na mou otázku odpověděl. „Vaše nemoc se pravděpodobně stává chronickou. A tak je možné, že se v budoucnosti zase objeví. Asi máte v těle zánětlivé tělísko a to může zánět tu a tam aktivovat...“, to byla slova, která mi lékař k mé nemoci sdělil.
Bohumila Truhlářová
Islám, komunistický mladík a karma českého národa
Četla jsem článek o muslimském muži, který provozoval nevěstinec. A jaké ženy že v něm měl? Samozřejmě že ne muslimky, ale dívky z demokratické společnosti. Týral je, ponižoval, choval se k nim hůř nežli ke zvířatům. Jak je to možné? Úplně normálně: žena, která si sama hledá budoucího manžela, vdává se třeba i bez dovolení rodiny, pracuje v mužském kolektivu, přespává mimo místnost jí určenou, to pro něho není člověk. Kdyby byť jedinou věc z výše uvedených udělala např. jeho sestra, bez milosti by ji ukamenoval. Demokracie muslimskému muži nic neříká. Nevidí v ní pokrok, je to pro něho blábol plný nežádoucí anarchie. Mladík vytáhl pistoli na prezidenta. Před tím zkoušel najít sociální spravedlnost, jistou, oporu v komunistické straně. A kdyby mu tam členství neukončili pro neplacení příspěvků, byl by tam pravděpodobně dodnes. Nezažil komunismus na vlastní kůži. Je však dospělý a má své vlastní názory: v dnešním uspořádání společnosti nevidí oproti komunismu pokrok. To, jak národ vedeme, pro něho není krokem k lepším věcem, cestou do spravedlnosti a svobody, nýbrž nepřijatelnou anarchií. Islámského muže ani mladíka mířícího pistolkou na presidenta jsme o správnosti cesty pomocí demokracie nepřesvědčili. Nikdo jim tu není vzorem, který by toužili následovat, ničím jsme je neupoutali. To, co společnost produkuje (ve správě státu, v ekonomice, ve vztazích mezi lidmi, např i prostituci), to je pro ně ubohé, zavrženíhodné, odporné – přímo odpudivé.
Bohumila Truhlářová
Proč lékaři neumějí uzdravit ani své nejbližší?
Shrbená bolestí, o dvou holích, téměř bez schopnosti se pohybovat pro nesnesitelné bolesti kyčlí a dalších kloubů mě vyhledala pětapadesátiletá žena v invalidním důchodu (svobodná matka dvou dospělých synů). Nemocná je již přes třicet let. A i když oba její rodiče jsou lékaři a vyzkoušeli na ní za poslední roky úplně všechno, co uměli a co šlo, bolest se jí drží jako přibitá. Proč se lékařům nepodařilo Anně pomoci? Jak to, že ani její nejbližší – oba věhlasní lékaři – nebyli schopni zbavit ji bolestí? Vždyť ji léčili fundovaně, podle posledních poznatků vědy, do léčení dali úplně všechno – a přesto bolesti přetrvávaly a stav se nelepšil. Mně je hloupé napsat, že odpověď je snadná, ale je tomu tak. Ano, odpověď je velice snadná: nemoc přetrvávala, protože nedošlo k odstranění její příčiny. Příčina nemoci po celé roky v nezměněné podobě existovala, proto existovala i nemoc. Zub bolí tak dlouho, dokud se nevyléčí zanícený kořen Nemoc paní Anny trvala, protože nebyla odstraněna příčina. A kdo že měl příčinu nemocí odstranit? Při vší úctě k lékařům a k celé lékařské vědě musím konstatovat, že na příčinu byli lékaři krátcí. Příčina, ta je v hlavě pacientky (v jejích myšlenkách) a tam nejde vlézt a přehodit výhybku z koleje vedoucí do nemoci na kolej směřující ke zdraví. A tak je bohužel jedno, že její oba rodiče jsou vynikající lékaři. I kdyby takových odborníků měla Anna ve své blízkosti sto, neudělá-li ona sama vstřícné kroky ke zdraví, nikdo jí zvnějšku nemůže.
Bohumila Truhlářová
Jaká nás čeká budoucnost?
Známe svoji budoucnost? Víme, co bude zítra, co nás potká za týden, za pět či za padesát let? Čekají nás pěkné věci nebo se spíš budoucnosti máme bát? Pan Karel Kříž (www.stromyazivot.cz) o slově budoucnost říká, že je složeno ze slov dvou – a to: bude ctnost. Budoucnost = bude ctnost. V budoucnosti podle něho bude ctnost... A pan Jan Konfršt (www.povidanisjanem.cz) budoucnost popisuje slovy: Není možné nedojít. Neboli: k lepším věcem, nežli jaké žijeme teď, časem dojdeme všichni. Neexistuje nikdo, kdo by k lepším věcem v budoucnosti nedošel... Když se však podíváme kolem sebe, ani se nám nechce věřit, že by tito pánové mohli mít pravdu a budoucnost by znamenala pro jednotlivce i pro celé lidstvo něco lepšího. Spíš to vypadá, že to s námi jde od desíti k pěti, řítíme se do pekel – a to hodně rychle. Jak to tedy je? Máme se na budoucnost těšit anebo se jí bát? Čekají nás pozitivní záležitosti nebo ještě větší průšvihy? Zkusíme se zamyslet nad otázkami: Odkud jsme na Zem přišli? Proč tu vůbec jsme? A kam jdeme? A sami si uděláme závěr, jak to s tou naší budoucností je.
Bohumila Truhlářová
Za co, pane bože, za co
„Prý dojde k ́dělení lidstva ́, dozvěděla jsem se před 20 lety ve vizi. Kdo pochopí, půjde ́nahoru ́, ostatní ́dolů ́. A bude k tomu jednoduchý klíč. A nikomu nebude možné pomoci - každý v tom pojede sám za sebe...“ Rozevírající se nůžky Rozvírající se nůžky, tak jde rozkódovat vizi budoucnosti, kterou jsem se před lety dozvěděla. Nůžky, z nichž jedna část míří nahoru a druhá nezadržitelně ukazuje směrem opačným. Není to vývoj, kdy někdo jde rychleji a jiný pomaleji – přičemž i ti nejpomalejší pořád ještě míří nahoru. Je to skutečný rozkol lidstva, bezvýhradné rozdělení lidí na ty, kdo vzestup konají a ty, kterým stačí pád: pád do zmatků, nepříjemností a posléze i nemocí. Nás – občanů české republiky – se tato vize přímo dotýká, protože pokud pád provozují lidé u moci, strhávají dolů celou společnost. Proto jsme tam, kde jsme; s rozkradenými miliardami, s děravými zákony, které ke zlodějnám a k dalším nepravostem přímo vybízejí. Pouštím internet a dívám se do tváře jednomu ze senátorů, a čtu o jeho výrocích týkajících se kouření na veřejnosti. Vidím, jak věří svému názoru, jak brání kuřáky a bude je bránit do roztrhání těla (nebo do rakoviny plic?) Neví, že posun nahoru začíná od poděkování za dar života a pokračuje úctou ke všemu neživému i živému – a samozřejmě i úctou ke svému tělu.
Bohumila Truhlářová
Dům se staví od základů
Změny k lepšímu musí někdo nastartovat. Kdo to asi udělá? Že by soused, se kterým bydlíme na patře, tetička či jiný náš příbuzný, známý, kamarád? Nebo se do nich pustí „nepřítel“, člověk, kterého vlastně ani nemáme rádi, ale třeba v něm dřímá neprojevený potenciál - a tak nás mile překvapí a něco udělá s tím, co nám nevyhovuje? A proč to neudělají politici? Mají všechno, jak se říká, z první ruky - sedí u vesel. Za správu státu si je prostřednictvím našich daní platíme. Říkáme, že žijeme v demokracii, máme svobodu, tak proč tolik let po svržení vlády jedné strany se stále nemůžeme něčeho lepšího dobrat?
| předchozí | ... 6 7 8 9 10 11 12 | další |
