Vztah začíná, když se dva lidé pro sebe rozhodnou jako pro nejlepšího na světě. On pro ni a ona pro něho. Tím vstoupí do tzv. řeky vztahu a podají si ruce.
Dosud stáli každý na "svém břehu", žili si po svém. A po rozhodnutí se pro sebe rozumem i citem se dostávají na start možného pěkného vztahu.
Vzájemné rozhodnutí se pro sebe hlavou i srdcem, to je pro vznik vztahu podmínka nutná, ale nedostačující. Aby vztah fungoval, musí najít společnou cestu dál, která je pro oba dva smysluplná - potom jsou oba "v řece vztahu" a vzájemně se víc a víc v lásce, v důvěře... otevírají. Baví je to spolu být. Jednou zatáhne jeden, podruhé druhý, jejich vztah je živý.
Když se ale mezi dvojici vloudí myšlenky nebo věty začínající slůvkem "ne": Ne, tohle se mi nelíbí... Ne, takto to nechci... Ne,..., potom se jejich ruce rozpojí a oni udělají čelem vzad. Nic ještě není ztraceno: je třeba být tolerantní, chtít komunikovat - a vše, co se do vztahu vloudilo zvládnout tak, aby opět došlo k podání si rukou a k nalezení společné cesty dál.
Když se ale věty a myšlenky začínající slůvkem "Ne" nepovede vykomunikovat natolik, aby došlo k opětovnému podání si rukou a nalezení cesty dál, která je pro oba smysluplná, rozpad vztahu pokračuje: mezera mezi jejich zády se zvětšuje, až jeden nebo oba opustí jejich společnou řeku vztahu a dostanou se na břeh. Jsou mimo řeku jejich vztahu a tam SI "DUŠE" NEKOMPROMISNĚ HLEDÁ NOVÉHO PARTNERA neboli člověk se začne rozhlížet po někom, s kým by své srdce i rozum láskou a smysluplností naplnil.
Jak poznáme, jestli náš partner nemá sklony "utíkat ze vztahu" a hledat si někoho nového? Je dobré si to před začátkem vztahu ověřit. Pokud si začneme vztah s ženatým, který ještě "má papír" na svou manželku, neověříme si, zda je vůbec věrnosti ve vztahu schopný (protože si neprošel fázi, kdy si mohl uvědomit, co vlastně v životě, ve vztahu chce a skáče z jedné partnerky ke druhé).Tak začínala vztah s panem Felixem paní Dáda - on tenkrát ještě nebyl rozvedený...
Že je všechno toto výše popsané hodně složité a že vztahy začínáme podle toho, jak se nám chce a ne podle nějakých pravidel?
Jak kdo. Vztahy se profesně zabývám dvacet let a dvacet let za mnou chodí nešťastní lidé, kteří nechápou, proč jim vztahy nejdou. A do lepších vztahů se dostávají kdy? Když začnou respektovat vztahům prospěšná pravidla...
Pravidla vztahů, které v lásce fungují jsem si nevymyslela: před dvaceti lety jsem "jimi byla oslovena", abych je šířila.
Tak to dělám - a sama podle nich žiji. S manželem jsme "v řece vztahu". Všechna "ne" řešíme tak, aby smysluplnost vztahu nevzala s přibývajícími roky za své, jak se to často ve vztazích stává, když si člověk myslí, že žádná pravidla pořádného soužití nepotřebuje.
Pěkný den všem, Bohumila
