Mír začíná v našich srdcích

...začíná naší drobnou slušností, která má z pohledu společnosti zásadní význam. Nevěříte? Potom se začtěte do následujících slov Václava Havla Moc bezmocných: V době, kdy Čechy i Slovensko byly pevnou součástí rakousko-uherské říše a kdy neexistovaly ani fak­tické, ani politické, ani psychologicko-sociální předpoklady pro to, aby naše národy hledaly svou iden­titu mimo rámec této říše, založil T. G. Masaryk český národní program na myšlence „drobné práce“, tj. poctivé a odpovědné práce v rámci existujícího uspořádání v nejrůznějších oblastech života, směřující k povznesení národní tvořivosti a národní­ho sebevědomí... Jediné možné východisko k důstojnějšímu národnímu osudu spatřoval Masaryk v člověku, v tom, aby si vytvářel předpoklady především k vlastnímu důstojnějšímu osudu lidskému; VÝCHODISKEM PROMĚNY POSTAVENÍ NÁRODA MU BYLA PROMĚNA ČLOVĚKA. (V.Havel: "Jedinec zmůže dost. Kdo nesouhlasí, hledá si jen výmluvy.")

Je dobré se od moudrých lidí poučit, čerpat z nich

sílu, uvidět prostřednictvím jejich nápověd život ve větší šíři.

Vědět, že „lidé, kteří poznají, jsou světla, která žehnají...“ Ale

hlavně: pro zlepšení je teď hned potřeba něco udělat.

Není v pořádku to, co se děje doma i ve světě? Televize je toho

plná: hladomor v Africe, násilnosti v ulicích měst, zkorumpovanost

politických špiček... Jsme tu na světě proto, abychom

bojovali o holý život jako např. lidé v Somálsku, vydobývali

si svá práva při rozbíjení výloh, pálení aut, při loupení a přestřelkách

v ulicích, trpěli pokrytectvím politiků? Když se toto

děje, můžeme v duchu dnešní doby dělat to, co většina lidí;

nadávat, naříkat, být z toho rozladění, konsternovaní, smutní

a nevědět kudy dál.

Že bychom se narodili do špatné doby? Něco se v soukolí

vesmíru pokazilo - před naším narozením nahoře zamíchali

nesprávnými kartami a omylem pro nás vylosovali nepatřičnou

dobu a neodpovídající zemi? Patříme sem vůbec?

Kdo z nás zná pozadí vzniku svého života v plné šíři a ví,

proč žije právě tady a teď? A jsme na tom skutečně tak zle,

že s tím, co se děje, nejde nic dělat? Nebo je to jenom tak, že

vývoj a pokrok jde velice pomalu, 400 let uběhlo jako voda

a my Komenskému a dalším, kteří se vymanili z průměru,

nesaháme ani po kotníky?

Nemá cenu si sypat popel na hlavu, spíš pochopit, že světlo

v druhých má podnítit světlo v nás. Skutečně není proč naříkat,

protože hůř už bylo. V minulosti bývalo tak hrozně, že

si vůbec neumíme představit, jak to někdo mohl zvládnout.

A vidíte, bylo mnoho takových, kteří nehleděli na protivenství

a odhodlaně šli za svým cílem. 

Minulost, ta už je pryč - ale my žijeme teď. A jestli začneme po světě šířit mír právě z našeho srdce, toť otázka.