Vzácný host

Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. (Lukáš 19,5+6)

Zacheus, vrchní celník v Jerichu, slézá ze stromu. Leze dolů, protože mu to řekl Ježíš, a dává tím najevo, že je mu podřízen, protože Mesiáš je nyní jeho Pánem.
     Vrchní celník spěchá dolů. Má radost z toho, že Mistr chce navštívit jeho dům. Přeje si, aby se tak stalo co nejdříve, vždyť o něčem takovém se mu ještě před pár vteřinami ani nesnilo. Má pocit, že se mu to vše jen zdá.
     Doma okamžitě vydává rozkazy, aby byla přichystána hostina. Zve na ni všechny své kolegy a známé a svůj dům otevírá i lidem ze zástupu, který doprovázel Ježíše. Přeje si, aby se co nejvíce lidí mohlo radovat z toho, že mohou stolovat s Mesiášem. Majetek už není pro Zachea smyslem života.

     Při čtení příběhu mne napadlo: „Co na to vše asi říkala jeho manželka? Byla stejně nadšená? Vždyť ona nepočítala s hosty a teď jich má doma najednou možná stovky. Bylo to vůči ní fér? Nezlobila se na svého muže?“
     Pak mi ale došlo, že boháč Zacheus měl doma určitě spoustu služebnictva, a tak vše nezůstalo jen na jeho manželce. Osobně si ale myslím, že poté, co se blíže seznámila s Ježíšem, se už na svého manžela nezlobila. Vždyť „spasení“, které přišlo do Zacheova domu, se týkalo i jí.

     Z toho, co čtu v Bibli, je patrné, že Ježíš chce vstoupit i do mého života a tím i do mého domova. Těší mne to a chci ho stejně jako Zacheus přijat s radostí a chválou.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)