Srdce a poklad

Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. (Lukáš 12,33+34)

Vždy, když jsem mimo svůj domov, se domů vracím alespoň v myšlenkách. Ne, nesnažím se o to, abych si vybavil, jak to u nás vypadá. Myšlenky se mi vracejí k mé manželce a děje se tak spontánně, protože ji mám rád a vím, že ona má ráda mne.

     Proč to vzpomínám? Protože právě láska mezi mnou a mojí ženou mi pomáhá správně pochopit Ježíšův výrok o srdci a pokladu. Jen ten, kdo zná skutečnou a opravdovou lásku, ví, že se jeho myšlenky často vracejí k bytosti, se kterou sdílí ten jedinečný cit, dávající smysl našemu životu.
     Láska je spojena i s důvěrou. Vztah se rozvíjí a sílí jen tehdy, když se na sebe můžeme navzájem spolehnout. Ježíš ale nehovoří o lásce mezi mužem a  ženou. Má na mysli vztah mezi člověkem a Stvořitelem. I ten stojí a padá s důvěrou a láskou.

     Rád vzpomínám na tátu. Vždy, když se s námi loučil, říkával: „Jeď opatrně, nezapomeň, že vezeš ten nejvzácnější poklad.“ Vím, že to myslel upřímně. Byli jsme jeho pokladem, a proto na nás myslel a denně se za nás modlil.

     Bůh chce být mým pokladem. Proto mi nabízí občanství ve svém nebeském království. K pasu mi přidává i věčný život. Myslím, že nic cennějšího nikdy nezískám. Ten poklad mám uložen v nebeské bance. Proto je normální, že se mé myšlenky tak často ubírají tímto směrem. Vědomí, že mne Bůh miluje, navíc posiluje a obohacuje i mé vztahy v rodině a s přáteli.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)