Občerstvení pro mé nitro

Augustin patří mezi nejvýznamnější postavy křesťanské historie. Jeho matka Monika byla křesťanka, otec Patricius pohan. Maminka se z něj pokusila vychovat křesťana, ale mladý Augustin se nakonec vydal jinou cestou.

     Vystudoval prestižní školy a jeho kariéra strmě stoupala.  Byl úspěšný, slavný a všemi obdivovaný. Užíval si života plnými doušky. Nic mu nebylo svaté. Přesto mu něco chybělo. Neměl pokoj ve svém nitru a díky tomu se nedokázal radovat z toho všeho, co dělal. Hnal se za štěstím, ale ono jako by mu protékalo mezi prsty.
Pak se jednoho dne setkal v Miláně s biskupem Ambrožem. Naslouchal jeho kázání a v tom si začal uvědomovat, že pokud nezmění své životní nasměrování, nikdy nebude šťastný a nikdy nedosáhne pokoje ve svém nitru. Prožil obrácení. Přijal Ježíše Krista a stal se křesťanem. Později vyslovil slavnou větu: "Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné jest srdce naše, dokud nespočine v tobě."

     Také David hledal štěstí a pokoj. Ve své písni o tom zpívá:
"Hospodin dal všemu od věků svůj zákon;
   přemýšlej o něm, občerstvíš svou duši.
   Vše svědčí o tom, jak náš Bůh je moudrý,
   vždyť se o svůj rozum rozdělil i s lidmi.
Co ustanovil Pán, to dává radost,
   a jeho příkazy nám pročišťují zrak." (Žalm 19,8-11)
Současný životní styl člověka vymačká jak citron. Stále více lidí vyhledává pomoc psychologů a psychiatrů, protože prožívají vnitřní prázdnotu. Cítí se vyprahlí, jako bloudící poutník na poušti.

     Jak z tohoto stavu ven? Jak občerstvit vyprahlé nitro? Podle Davida je řešením Boží zákon. Už jen přemýšlení o těchto zásadách Božího království podle něj způsobí, že se budeme cítit jako po osvěžující koupeli uprostřed parného léta.
Jak je to možné? Jak nám může pomoci nějaký zákon? Boží zákon nás má přivést v Bohu, který nás stvořil a ví, co potřebuje naše vyprahlé nitro.

     Podle Davida je osvěžení naší duše něčím podmíněno:
"Je tvá úcta k Bohu upřímná a čistá?
   Povede tě přímo, jen když sám jsi přímý.
   Bůh je pravdivý, dobrý a spravedlivý.
Je to velká vzácnost nade všecko zlato,
   sladší než med z plástve, z úlu včelího." (Žalm 19,8-11)
Podobně jako Augustin si i já dobře uvědomuji, jak marná je lidská snaha po štěstí a pokoji, pokud tyto hodnoty nehledáme přímo u našeho Stvořitele a Pána. Proto tak toužím po Božím osvěžujícím doteku. A právě při přemýšlení nad Zákonem poznávám svou nedokonalost a hříšnost, kterou může změnit jen Boží odpouštějící milost a láska.

     Jak se projeví občerstvená duše? Jak se projeví Boží pokoj v srdci? Pokoj, který přináší přemýšlení nad Božím zákonem? Ten, kdo ho má, se může podívat do očí sobě, svým bližním a také samotnému Bohu, protože ho zákon přivedl k Ježíši a přijal od něho ujištění o odpuštění všech vyznaných hříchů. Díky tomu dokáže radostně a vděčně prožívat přítomné okamžiky. Navíc může s radostnou nadějí vyhlížet do budoucnosti, protože má to, čemu křesťané říkají "jistota spasení".
Pokojný a šťastný člověk prožívá radost z toho, že je smířen s Bohem, s bližními a také sám se sebou. Chci mít Ježíšův pokoj v srdci. Proto se nechám vést Božím zákonem ke svému Spasiteli – k Ježíši Kristu.