Můžeš vstoupit ...

            Už jste se někdy dobývali do „zavřených dveří“? Není to vůbec příjemné, když vás někde nechtějí. Oč příjemnější je, když vám jinde dveře otevřou a pozvou vás dovnitř.

Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“ (Zjevení 4,1)

            Jan znovu vidí otevřené nebe. Dívá se na podobný výjev jako Štěpán, který krátce před popravou říká: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ (Skutky 7,56) Janovu zprávu o otevřených dveřích do Božího království pochopíme jen ve světle středověku, nebo když se na spasení člověka podíváme optikou sektářského myšlení.

            Stvořitel nabízí možnost věčného života každému člověku. Vždy se ale najdou lidé, kteří se tuto nabídku snaží zpochybnit. Ježíš říká židovským duchovním: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.“ (Matouš 23,13)

Od té doby tu vždy byly pokusy zavřít druhým dveře do nebe. Snažili se o to židovští duchovní, které později vystřídali římští císařové. Ve středověku se bránu Božího království pokusila zavřít církev a ani dnes to není o nic lepší.

Bůh je ochotný přijmout každého, kdo touží po životě v dokonalém prostředí. Proto Janovi ukazuje otevřené dveře, které může zavřít jen on. Je na mně, co s touto nabídkou udělám.

Pane Ježíši, to je úžasná zpráva. Dveře do Tvého království jsou otevřené i pro mne. Těším se, až vejdu, a budu navždy s Tebou.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Pozveš mne na večeři?