Když mne bohové nechali bloudit

            Minule jsme spolu otevřeli příběh, který prožili Abraham a Sára v Geraru. V době sucha tam hledají pastviny pro svá stáda. Abraham má obavy, aby ho tamní panovník nezabil, protože Sára byla nádherná žena. Proto se spolu domluvili, že bude vystupovat jako jeho sestra.

            Něco podobného už jednou zkusili v Egyptě a nebýt Boží pomoci, tak by to dopadlo zle. Také tentokrát je výsledek stejný. Bez Božího zásahu by se Sára stala součástí královského harému. Abímelek, gerarský král, ji vzal k sobě, ale Bůh ho zastavil velice důrazným varováním, které doprovodila i náhlá neplodnost všech žen v jeho království.

            Abímelek uznává svou chybu a ráno vše vypráví svým služebníkům. Dnes se podíváme na závěr příběhu: Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: "Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá."
Dále se abímelek Abrahama otázal: "Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?"
Abraham odvětil: "Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí. Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou. Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit, řekl jsem jí: »Prokazuj mi toto milosrdenství: na každém místě, kam přijdeme, říkej o mně, že jsem tvůj bratr«."
Abímelek tedy vzal brav a skot, otroky a služebnice a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru. Abímelek také řekl: "Hle, má země je před tebou; usaď se, kde uznáš za dobré."
Sáře pak řekl: "Hle, tvému bratru jsem dal tisíc šekelů stříbra; to bude pro tebe na zadostiučinění v očích všech, kteří jsou s tebou. Tím vším budeš obhájena."
I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily. Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě každé lůno. (Genesis 20,9-18)

            Na první pohled se nám může zdát, že se tu jen opakuje egyptská zkušenost. Abraham se nepoučil, a proto musí znovu prožít noc plnou obav o ženu, kterou miloval a která mu podle Božího zaslíbení měla porodit syna, na kterého se oba dva těší celý život. Nakonec vše dobře dopadne a Sára se vrací ke svému muži.

            V tom textu je ale jedna velice zajímavá věta. Abraham v ní říká: "Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit..." Vzpomínám, jak mne šokovala, když jsem mohl poprvé číst Bibli v Českém ekumenickém překladu. V první chvíli jsem si myslel, že je to rouhání překladatelů. Bůh nás přece nenechává bloudit! On přece takový není!

            Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že v té větě je úplně jiné sdělení. Obyvatelé Geraru byli v šoku z toho, co se stalo. Zlobili se na Abrahama, že něco takového mohl udělat. Abraham pak musí přiznat, že to, co se stalo, nemá s jeho Bohem nic společného. Zapření ženy je výsledkem jeho bloudění na cestě hledání vztahu s živým Bohem.

            V té větě je ještě jedno zásadní sdělení o Hospodinu. Tento Bůh, vládce celého vesmíru, má svou vládu založenou na principu svobodné vůle. Ukáže se člověku, vysloví základní principy své vlády, ale pak nechává na nás, zda se rozhodneme jít cestou s ním, nebo budeme hledat svou vlastní životní trasu.

            Bůh se čas od času setkává i s Abrahamem. Říká mu, že bude s ním i s jeho rodinou. Ujišťuje ho, že se mu narodí syn a nakonec se z jeho rodu stane obrovský národ, který bude pro celý svět zdrojem poznání živého a mocného Boha. Ujišťuje ho, že se s ním nemusí ničeho bát...

            Abraham to vše ví, jen tomu vždy nedokáže věřit, proto zapírá svou manželku v Egyptě a pak i v Geraru. Teď se díky tomu musí modlit za gerarské ženy, které pro jeho nedůvěru v Boží zaslíbení přišli o svou plodnost.

            Tenhle příběh se stal odpovědí i na mé bloudění. Také vím, po jaké cestě mne chce vést můj Bůh. Vím, že je to ta nejlepší cesta. Jen se občas dostávám do situací, kdy tomu všemu neumím věřit. A "bohové" pak nechávají bloudit i mne. Bůh čeká, až si uvědomím svůj omyl a začnu k němu volat o pomoc. I když ho nevidím a nevnímám, je mi stále nablízku, tak jako byl se Sárou i Abrahamem.

            Dnes jsem rád, že autoři Českého ekumenického překladu takto přeložili tuto větu. Našel jsem v ní nové ujištění o tom, jak báječného mám Boha. K ničemu mne nenutí. Ukazuje mi ideál a pak mi dává svobodu, zda půjdu za tímto ideálem hned, nebo až poznám svůj omyl.

            Bože, díky, že jsi takový.