Jsem obrýlenec

Slyšel jsem,  že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.  Po nedávné návštěvě u svého optika jsem usoudil, že na tom asi něco bude. Radim, pan šéf, měl zrovna na práci něco pilného, tak mne obsluhovala jeho sestra Daniela.

Brýle na čtení jsem nosil už dávno. Tentokrát jsem poprvé potřeboval zlepšit i mé vidění na dálku. Daniela mi pomáhala vybírat obroučky. Chtěl jsem nějaké jednoduché, lehké a pokud možno nerozbitné. Daniela řešila jiný problém. Když jsem se jí ptal, proč musím zkoušet tolik různých obrouček, prohlásila: "Abys nebyl moc obrýlený!" Pak se mi pokoušela vysvětlit, že dobře zvolené brýle působí tak přirozeně, že si jich někteří lidé ani nevšimnou.

Konečně jsme vybrali ty správné obroučky. Byly jednoduché, lehké a teď bylo potřeba vyřešit, jak velká skla do nich dáme. Podle mne bylo nejdůležitější, abych přes ně dobře viděl. Ale Danielu zase trápilo, abych nebyl "obrýlený". Znovu jsme hledali kompromis, až jsme se nakonec domluvili.

Vydal jsem se na túru na Lysou horu. Když jsem se vracel zpět, volal mi Radim. Ptal se, jestli chci opravdu skla do brýlí tak moc zmenšit. Říkal, že to bude sice dobře vypadat, ale budu přes ně hůře vidět, protože část určená na čtení, bude hodně úzká. Odpověděl jsem mu, že v tom případě to nechám na něm.

Za dva dny jsem si šel pro nové brýle. Vydávala mi je Daniela. Když jsem si je nasadil, podívala se na mne a já podle jejího výrazu hned poznal, že jsem obrýlený. A jak se v těch nových brýlích cítím? Je pravda, jsem asi obrýlený, ale zato dobře vidím krásu okolo mne.

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Je to tak dobře, protože kdybychom byli všichni z Marsu, žili bychom ve světě plném technicky dokonalých věcí, ale asi by se nám časem vytratil smysl pro krásu.