Jen jednou za čtyři roky

Vzpomínám, jak kolem naší planety prolétala v roce 1986 Halleyova kometa. Těšil jsem se, až ji uvidím. Nechtěl jsem ji propásnout, protože až kolem nás poletí v roce 2061, já u toho už nejspíš nebudu.

     To, co máme každý den, možná považujeme za samozřejmé a většinou si toho ani moc nevážíme. Měli jsme to včera, máme to dnes a budeme to mít i zítra.

     Jiné je to u toho, co nemáme každý den, ale v určitých intervalech. Třeba víkend, dovolenou nebo prázdniny. Na ty si musíme chvíli počkat a tak jsou nám vzácnější. Podobné je to i s našimi narozeninami a spoustou dalších událostí.

   Rád říkávám, že z ovoce mám nejraději brambory a ze zákusků chleba. Přemýšlím, jak bych se cítil, kdybych měl mít brambory nebo chleba v jídelníčku jen jednou za měsíc nebo dokonce jednou ročně. No, není to pro mne ani trochu příjemná představa.

    Dnes máme v kalendáři 29. únor. Ten si můžeme užívat jen jednou za čtyři roky. Den navíc. Může proběhnout stejně jako ostatní dny, nebo si ho můžeme užít jako něco, co nebývá tak časté. Možná se můžeme na chvíli zastavit a zavzpomínat, co nám ty poslední čtyři roky daly a co naopak vzaly. Je to dlouhá doba. Pokud to uděláme, budeme nejspíše překvapeni, kolik jsme toho zažili. Jak toho příjemného, tak i toho, co nás moc nepotěšilo.

     29. únor zažijeme zase až za čtyři roky. Tak si ho dnes užijme. Nikdo z nás neví, zda se dočká toho, až se v kalendáři objeví datum 29. února 2028.

     Blahopřeji ke svátku všem Horymírům, kteří ho slaví také jen jednou za čtyři roky. Blahopřeji i těm, kteří se po čtyřech letech zase dočkali dalších narozenin.

     Nám ostatním přeji, ať si ten den navíc užijeme nejen ve zdraví, ale i bez zbytečných strachů a stresů. Místo šíření blbé nálady dejme raději přednost úsměvům a pohodě.