Chci chválit, nebo proklínat?

A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání." (Lukáš 5,25+26)

Ochrnutý muž na Ježíšův příkaz vstává z nosítek, na kterých ho přinesli jeho kamarádi. Postaví se a okamžitě začíná chválit Boha. Dobře ví, jaká moc ho uzdravila.
     Lidé v zástupu se k němu přidávají. Sice nechápou, jak je to možné, ale mají radost. Společně s uzdraveným mužem oslavují Stvořitelovu dobrotu a milosrdenství. Díky Ježíši mají zase naději, že Bůh maže hříchy i jim, když k němu přicházejí s prosbou o odpuštění.

     Pokud bychom si zástup okolo Ježíše prohlédli trochu pozorněji, objevili bychom i obličeje, ve kterých nebyla ani stopa po radosti a úsměvu. Tváře farizeů a zákoníků vypovídají o něčem jiném. Žádný úsměv ani štěstí v nich nenajdete.
     V zástupu okolo Ježíše byly dvě skupiny lidí. Tu první tvořili ti, co sice nechápali, ale uvěřili a prožívali velikou radost. V té druhé byli ti, kteří tvrdili, že vše chápou, ale právě jejich pýcha jim bránila, aby se přidali k radujícím.

     Ježíšova uzdravující moc, jeho láska, milosrdenství a ochota odpouštět se v životech lidí projevuje i dnes. Zakusil jsem ji sám a stejnou zkušenost má i spousta mých přátel. Teď už záleží jen na mně, co s tím, co jsem prožil nebo co vidím v životech lidí v mém okolí, udělám.    Mohu proklínat, nebo se radovat. Moje tvář může být zakaboněná, nebo může vypovídat o mém štěstí.
     Doufám, že až mne potkáte, bude na mé tváři úsměv.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)