Veronika Valíková Šubová
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky
Veronika Valíková Šubová
Osudová láska (5)
Existuje? Není to jen chemické poblouznění smyslů? Není to výmysl spisovatelů a básníků, kteří, ošáleni noční oblohou, alkoholem či fantaskními vidinami havranů, ďáblů a elfích královen, předkládají čtenářům své euforické konstrukce? Tak na to jsme se snažili přijít s oktavány v dalším literárním semináři.
Veronika Valíková Šubová
Krev není voda aneb Rodiče a děti I. ´(1)
Nedávno jsem s přítelkyní diskutovala o vztahu dětí k nehodným rodičům. Ona, pod dojmem módních Rodinných konstelací, tvrdila, že rodiče nám dali život, máme je tedy ctít a respektovat, kdyby nás třeba mlátili, týrali a otevírali nám dveře blázince. Jinak se do našeho života vetře problém. Já jsem opatrně oponovala. Znám sice čtvrté přikázání, ale znám také trochu Nový Zákon a světovou literaturu. A protože druhým okruhem, který s oktavány v maturitním semináři probíráme, jsou Rodiče a děti, podívejme se, co na tuto otázku říká naše ZRCADLO ŽIVOTA.
Veronika Valíková Šubová
O MLOCTVÍ (4)
Jednou z nejrozšířenějších forem zla je MLOCTVÍ. Setkáváme se s ním prakticky na každém kroku, ve všech kolektivech a komunitách od nejútlejšího věku. Když malé děti při hře odvrhnou kamaráda a vystaví ho posměchu, protože má divné kalhoty nebo šilhá, můžete si být jisti, že se u nich právě projevily první příznaky MLOCTVÍ.
Veronika Valíková Šubová
Věříte na čerty? (4)
To není řečnická otázka, ptám se naprosto vážně. A nemyslím veselé čertíky mikulášské ani přiblblé čertíky z českých pohádek. Čert, ďábel, satan, absolutní zlo – věříte, že vám něco takového může zkřížit cestu?
Veronika Valíková Šubová
Lháři prolhaní
jsou spisovatelé. Předhodí vám příběh a radostně se tetelí, když mu uvěříte. Je to jejich řemeslo, vymýšlet si, upravovat skutečnost, hrát se čtenářem nejrůznější hry. Jitřit emoce. A pozorovat, jak jejich fikce mění svět.
Veronika Valíková Šubová
Večer májový
Jáchym má před zkouškami. Vypravila jsem se s ním do Městské knihovny, dílem i proto, že jsem chtěla proklepnout jeho informovanost. A tak jsme jednoho májového podvečera seděli nad filmovými encyklopediemi a jamovali...
Veronika Valíková Šubová
Spi, Havlíčku, v svém hrobečku....
Tu patetickou píseň zpívali čeští "vlastenci", když se u nás usazoval mýtus o rakouském mučedkovi Karlu Havlíčku Borovském. Možná aby se rychleji zapomnělo, že to byl především mučedník český. Protože ho miluji, napsala jsem si o něm hru. Rok 1850 - 51 - těsně před internací do Brixenu...
Veronika Valíková Šubová
Ten starý příběh velikonoční
"Do rukou kamení a kolem huby pěnu"... zpívá Nohavica v jedné písni. Velikonoční příběh se děje neustále - tady a teď, občas i na blogu. Někdo si nad určitými tématy myje ruce jako Pilát. Někdo je statečně otevírá a krčí se pod sprškou kamenů. A někdo drží pořád v ruce šutr a řve a řve, až mu pěna od huby stéká.
Veronika Valíková Šubová
Milý Vinnetou, jsi nejlepší a jsi můj!
Včera jsme se s přítelkyní pohádaly o chlapa! Může za to výstava Po stopách Karla Maye, kvůli které jsem se zase jednou svěřila se svou láskou. A víte, co mi na to ta potvora řekla? „Vinnetoua si vemu já!“ Tak to teda ne!
Veronika Valíková Šubová
Jaromír Nohavica si svou obhajobu dávno napsal (4)
Dnes jsem vzpomínala na svá riziková těhotenství. Na měsíce proležené na oddělení P3 v pražském Podolí. A s nimi je neodmyslitelně spjat i hlas a písně Jaromíra Nohavici.
Veronika Valíková Šubová
Film Ve stínu patří na Oscary!
Ani jednou jsem se v kině nepodívala na hodinky. Vzrušeně, jako dítě, jsem komentovala děj a polohlasně předpovídala vývoj zápletky. Většinou v těsném předstihu, ale napínavost příběhu to nijak neumenšilo.
Veronika Valíková Šubová
Dopis, který už nenapíšu
Znáte to. Pořád si říkáte je dost času, je dost času – a najednou je pozdě. Takový pocit dnes večer mám. Vždycky jsem panu Škvoreckému chtěla napsat. Jako on napsal Judy Garlandové. Chtěla jsem mu napsat, že ho miluju, že je nejlepší, že... jen jsem se trošku bála Honzlové, co ona na to řekne.
Veronika Valíková Šubová
Spisovatelé a moc (1948 – 1989)
Hodně zapomínáme. Někteří spoluobčané pak přesvědčeně tvrdí, že komunismus byl vlastně vlídný režim, kterému ten dnešní nesahá po kotníky. Připomeňme si dnes ty české spisovatele, kteří s komunismem přišli do styku vskutku důvěrně.
Veronika Valíková Šubová
Sedm důvodů, proč vás milujeme!
Psala jsem právě dopis jedné neobyčejné přítelkyni, předloňské maturantce, vzpomínala na veselé hodiny literatury, když mě napadlo – proč vás, pánové, milujeme? Mohou na to dát příběhy nějakou přijatelnou odpověď?
Veronika Valíková Šubová
Co máte pořád s tou rybou?
„A přestaňte mě už konečně otravovat s tou Rybou,“ syčím na studenta, který u tabule nervózně hněte čítanku a snaží se mě obšťastnit rozborem nějakého díla moderní světové literatury. „Copak si nemůžete přečíst něco zábavnějšího?“
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
