Jaromír Nohavica si svou obhajobu dávno napsal (4)
„Seděl jsem za stolem a básně čet/ rádio hrálo/ v tom slyším ťukání na parapet/ tak tiché, že se mi snad jenom zdálo/ zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal/ nerad vás ruším, pane básníku, ale mohli bychom na chvíli dál…“
Tak začíná první píseň z tolikrát zmiňovaného alba Mikymauzoleum vydaného roku 1993, v níž vystupují tři postavy – Básník, zápolící s verši, Ďábel, pokoušející a nabízející, a krákající černý stín, bolavý symbol odvrácené strany básníkova života, který na sebe vzal díky panu Poeovi věčnou podobu prokletého Havrana.
Už když jsme toto malé zhudebněné drama ve verších slyšeli v devadesátých letech poprvé, bylo nám jasné, že se za ním skrývá temná, těžko vyslovitelná a těžko zhojitelná zkušenost. Ostatně celé Mikymauzoleum je této zkušenosti plné, v jeho smutnějších částech zaznívají faustovské pochybnosti, nejistota, strach, rozpolcenost.
Básník není povinen vyjadřovat se konkrétně. Toto právo nechť si ponechají ostatní veřejné osoby. Básníkovou doménou vždy byly a budou obrazy, sny, příběhy. A těmi Nohavica nikdy nešetřil. A kdo v nich jen trochu zkusil číst, ví, že jeho písně nejsou jen líbivé žánrové miniaturky, že v nich najdeme i rozdrásané kusy masa, umně sice rozhozené po plátně, ale pořád krvavé.
Vyrostla jsem na českých písničkářích. Jsem schopná vnímat hudbu pouze ve spojení s kvalitním textem a ten mi Kryl, Hutka, Dobeš, Plíhal, Ebeni atd. (snad neurazím nejmenované) většinou nabídli. Nohavicovy verše i jeho magický hlas mi ovšem přinášely ještě něco navíc. Pomáhaly mi srovnat zrychlený metabolismus i rozhozenou psychiku, když jsem mnoho měsíců ležela v nemocnici, překonat deprese, nespavost i mnohá zvratová životní období.
S Koncertem, Divným stoletím a dalším magickým hlasem jsem dokonce rodila druhé dítě (u prvního asistoval Karel Plíhal, abych byla spravedlivá). Moje smutné srdce ve mně probouzelo naději („už otvírá vrátný brány/ už pofoukal vítr rány/ po dlouhé noci blíží se ráno…“) v dobách, kdy byla téměř neprobuditelná.
A Babylon … “čeká nás cesta trnovým houštím/ já svoje Mařenky neopouštím…/pravda a láska, ta pro nás není/ a kdo se ohlédne, ten zkamení" ...to je strašlivá denní realita. Proč úspěšný písničkář s nabitými koncertními sály zpívá o osamělé cestě, zimě a hladových vlcích s jizvami na těle? Mám jediné soukromé vysvětlení. Musí ty obrazy vidět.
O totalitním uklouznutí Nohavica mlčí a bude mlčet, myslím. Co by nám měl také říkat. Že si své pokání dávno napsal? Že všechny své strachy, pochyby, bolesti i omluvy vložil do svých písní? A že je jen na nás, abychom si je znovu dobře poslechli a nechali jimi omýt vlastní nezhojitelné rány...
Rány, o kterých zpívá básník po noční schůzce s Ďáblem a Havranem a které spolu s ním budeme cítit až do konce života …
"…na dlani zaschlou kapku krve mám/ a tma je v sále/ když zavřu oči, tak bolí ten šrám/ a ono, podívej se z okna, prší stále…“
Psáno pro MF DNES
Veronika Valíková Šubová
Bílá nemoc evropských chciválků

V souvislosti s válkou na Ukrajině je nám předkládána prvoplánová paralela s rokem 1938 a nacistickým Německem. Ta ale kulhá. Vzhledem k čerstvým vyjádřením prezidenta a ministra zahraničí věším březnový článek z LN.
Veronika Valíková Šubová
Čeští umělci versus totalita

Karel Hašler, Vladislav Vančura, Josef Čapek, Karel Poláček. Anna Letenská, Vojtěch Preissig, nepřímo i Jiří Orten. Čeští umělci zabití nacisty.
Veronika Valíková Šubová
Souhvězdí žab

Internet je zase plný plukovníka Foltýna, respektive toho, co se stalo na jeho přednášce. Mnohokrát jsem psala, že hrdinové naší generace nebyli generálové a vojáci. Byli to spisovatelé, básníci, dramatici a písničkáři...
Veronika Valíková Šubová
Politici a jiné osobnosti nám lžou do očí. Opravdu si nic jiného nezasloužíme?

Také se vám při pročítání zpráv a sledování politických diskusí občas zdá, že ta vnucovaná realita je křivá či kulhá na obě nohy? Vezměme to od nejvyšších pater.
Veronika Valíková Šubová
Naše Amazonky aneb Dívčí válka v přímém přenosu

Volodymyr Zelenskyj zasakroval v Oválné pracovně a strhla se mela. Víme, že starý pán z Bílého domu a ukrajinský prezident se zrovna nemilují, ale tohle bylo vydatné.
Další články autora |
Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu
Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...
Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy
Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....
Cizinec zaplatil za jízdu taxíkem v Praze přes 200 tisíc, zjistil ráno s hrůzou
O více než 200 tisíc korun málem přišel v Praze cizinec, který se v noci vracel na hotel taxíkem,...
Požadavky odtržené od reality, zoufají po jednání Ukrajinci. Rusové jsou spokojeni
Sledujeme online Jednání delegací Ukrajiny a Ruska v Istanbulu po necelých dvou hodinách skončilo. Bylo to první...
VIDEO: Turecké letadlo škrtlo v Praze ocasem o ranvej. Modleme se, vyzýval pilot
Napínavý pokus o přistání si prožili cestující na palubě letu TK1771 společnosti Turkish Airlines z...
V Táboře přijali pacienta s podezřením na nakažlivou ebolu, převezli ho na Bulovku
V nemocnici v Táboře na jihu Čech v pátek hospitalizovali pacienta, u kterého se večer objevily...
Izraelská armáda v Pásmu Gazy zahájila první fázi nové ofenzivy
Izraelská armáda informovala, že v Pásmu Gazy zahájila první fázi nové velké ofenzivy, informuje...
„Snaha o eliminaci politických protivníků.“ Merz odmítá zprávu o extremismu AfD
Premium Z levicového spektra německé politiky se mluví měsíce o možnosti zakázat pravicovou stranu...
Realitní trh se zahřívá. Byty prudce zdražují už i v Ústí, Mostě či Karviné
Premium Trh s nemovitostmi se opět zahřívá a ceny dramaticky rostou u bytů i rodinných domů. V nabídkách se...
- Počet článků 488
- Celková karma 32,93
- Průměrná čtenost 1638x
Knihy:
Sesterské domino - 7. 2. 2025
Sbírka povídek, jejichž zásadními tématy jsou sourozenecké vztahy, láska a hledání cest, které nás nezavedou do pekla. Kulisy se mění: divadlo, vodácký tábor, FFUK, nemocnice i taneční parket. Jsou to spíše ženské příběhy, ale pro pány se v knize také něco najde. Třeba povídka Jak se mistr Villon setkal se svým lyrickým subjektem či námořnická Sluneční dcera.
Češtinářky - 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Soukromý nebe - 2004
Pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Moje stránky:
https://www.ver-valikova.cz/
Píšu glosy a články o literatuře do MF Dnes, nově se po vyjití v tištěných novinách objevují i v LN: https://www.lidovky.cz/novinari/veronika-valikova.N5586.
Můžete je najít i zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komentare-glosy-nazory.K307000
Jsem i zde:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari/veronika-valikova.N5530
Nově:
www.youtube.com/@veronika.valikova
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky